33 Cdo 673/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 673/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:27. 11. 2024 Spisová značka:33 Cdo 673/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.673.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Smlouva o dílo Odpovědnost za vady Dotčené předpisy:§ 551 obch. zák. § 561 obch. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:30. 12. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 673/2024-541 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce R. Š., zastoupeného JUDr. Pavlem Vyroubalem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Palackého 168, proti žalované BIGBIRDS s. r. o. v likvidaci, se sídlem v Praze 9 - Horních Počernicích, Jasenná 1217/8 (identifikační číslo osoby 276 05 981), o zaplacení 378 119 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 371/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. 23 Co 247,248/2023-522, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2023, č. j. 23 Co 247,248/2023-522, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 19. 5. 2023, č. j. 9 C 371/2015-489, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 7. 2023, č. j. 9 C 371/2015-505, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Obvodní soud pro Prahu 9 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. 5. 2023, č. j. 9 C 371/2015-489, ve spojení s opravným usnesením ze dne 17. 7. 2023, č. j. 9 C 371/2015-505, zamítl žalobu požadující, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobci 378 119 Kč a zákonné úroky z prodlení ve výši 8,05 % z částky 330 579 Kč od 21. 1. 2015 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 25. 10. 2023, č. j. 23 Co 247,248/2023-522, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalobce jako objednatel a žalovaná jako zhotovitelka uzavřeli dne 21. 3. 2011 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výstavba gabionové stěny do výše cca 4 metrů s návozem zeminy z vnitřní strany gabionové stěny do roviny dle projektu, který měl tvořit přílohu č. 1 smlouvy. Celková cena díla byla 626 000 Kč; 400 000 Kč žalobce žalované uhradil a 226 000 Kč vynaložil na zakoupení potřebného materiálu. Pro stavbu gabionové stěny nebyla zpracována projektová dokumentace a nebylo ani zajištěno stavební povolení, přestože obou dokumentů bylo k provedení stavby zapotřebí. Při uzavření smlouvy o dílo žalovaná žalobce v tomto směru nepoučila, na absenci dokumentů byl žalobce upozorněn až v průběhu provádění díla, kdy zeď dosáhla výšky 2 metrů; žalobce na výstavbě gabionové stěny bez uvedených dokumentů přesto trval. Přílohu smlouvy o dílo tvořil pouze náčrtek, který nesplňoval náležitosti projektové dokumentace. K předání díla došlo 23. 11. 2011; obě strany měly za to, že dílo bylo zhotoveno v souladu se smlouvou. V březnu 2013 došlo ke zborcení části gabionové stěny, o čemž byla žalovaná informována nejpozději 11. 3. 2013. Po ohledání nechala žalovaná zpracovat technickou zprávu a žalobce si za účelem posouzení příčiny zborcení části gabionové stěny vyžádal znalecký posudek. Ten určil jako důvod sesunu gabionové stěny několik skutečností působících synergicky – gabionová stěna byla staticky nevyhovující (stála na nevhodném základu), k sesunu přispěl aktivní tlak zemního násypu na její vnitřní straně a jeho dorovnání do roviny s horní hranicí gabionové stěny, nezanedbatelné bylo také působení větru a vybudování dřevěného plotu, i když i bez toho byla gabionová stěna značně nevyhovující. Vadu díla žalobce žalované vytkl poprvé dopisem ze dne 18. 11. 2013, kterým ji zároveň vyzval k jejich odstranění. Žalovaná reklamaci neuznala a vady díla neodstranila. Žalobce poté od smlouvy o dílo písemně dne 14. 1. 2015 odstoupil. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že žalovaná jako zhotovitelka za vady díla neodpovídá, neboť v průběhu provádění díla (poté co byla gabionová stěna postavena do výše 2 metrů) žalobce upozornila na nedostatky v podobě chybějící projektové dokumentace a stavebního povolení, avšak žalobce na provedení díla přesto trval. Projektovou dokumentací by byl zjištěn charakter podloží, na němž byla stěna budována, i to, že stěna byla navržena jako staticky nevyhovující. Odmítl-li žalobce přes upozornění žalované nechat vyhotovit projektovou dokumentaci a zajistit stavební povolení, a trval-li na dostavbě gabionové stěny do výše 4 metrů, nenese žalovaná v souladu s § 551 a 561 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), odpovědnost za částečný sesun gabionové stěny. Za nepřijatelný formalismus označil požadavek písemného potvrzení objednatele (žalobce), že i přes vytknuté nedostatky trvá na stavbě, aby se zhotovitelka (žalovaná) zprostila odpovědnosti za vady. Pro právní posouzení věci označil za nerozhodné, že žalovaná upozornila žalobce na nevhodnost pokynů teprve ve chvíli, kdy stěna byla postavena do výše 2 metrů; podstatné bylo, že žalovaná upozornila žalobce na nedostatky v průběhu provádění díla. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že při řešení některých otázek hmotného práva, na nichž je napadené rozhodnutí založeno, se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a další otázky nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešeny. Je přesvědčen, že odvolací soud při výkladu § 551 ve spojení s § 561 obch. zák. nerespektoval závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. 32 Odo 1103/2006, že citovaná ustanovení neumožňují dovodit, že není potřeba písemného sdělení objednatele, že na svých pokynech trvá. V posuzované věci proto bylo pro zproštění se odpovědnosti zhotovitelky za vady díla nutné jeho písemné sdělení, že trvá na stavbě i přes absenci potřebných dokumentů. Požadavek písemného sdělení nelze považovat za nepřiměřený formalismus, je-li tato forma vyžadována přímo zákonem. Dále namítá, že zákon vyžaduje, aby zhotovitel upozornil objednatele na nevhodnost jeho pokynů bez zbytečného odkladu, přičemž pojem „bez zbytečného odkladu“ nelze vykládat tak, jak to učinil odvolací soud, tedy že tak lze učinit kdykoli v průběhu provádění díla. Prosazuje, že zhotovitelka ho neupozornila bez zbytečného odkladu, jestliže tak učinila až v průběhu provádění díla, kdy byla stěna postavena ve výšce 2 metrů. Tuto otázku považuje za v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou. Závěrem zdůrazňuje, že upozornění na absenci projektové dokumentace a stavebního povolení od zhotovitelky nebylo dostatečné ve smyslu § 551 obch. zák., nebyl-li současně poučen o následcích. Pokud k sesuvu gabionové zdi došlo v důsledku několika skutečností působících současně (stěna stála na nevhodném základu, k sesunutí přispěl aktivní tlak zemního násypu, vítr a vybudování dřevěného plotu), a absence dokumentace a stavebního povolení sama o sobě pád zdi nezapříčinila, měl být zhotovitelkou poučen šířeji (tj. o zbylých možných příčinách sesunu) a nestalo-li se tak, nesplnila zhotovitelka svou poučovací povinnost ve smyslu ust. § 551 obch. zák. I tuto otázku považuje dovolatel za dovolacím soudem dosud neřešenou. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 239 o. s. ř. je přípustnost dovolání oprávněn zkoumat jen dovolací soud. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při výkladu formy sdělení objednatele a včasnosti upozornění objednatele ve smyslu § 551 obch. zák. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolání je též důvodné. Podle § 551 obch. zák. je zhotovitel povinen upozornit objednatele bez zbytečného odkladu na nevhodnou povahu věcí převzatých od objednatele nebo pokynů daných mu objednatelem k provedení díla, jestliže