33 Cdo 703/2024 — Nejvyšší soud

33 Cdo 703/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 7. 2024 Spisová značka:33 Cdo 703/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:33.CDO.703.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Smlouva o zápůjčce (mutuum) (o. z.) Spotřebitel Dotčené předpisy:§ 10 odst. 2 předpisu č. 145/2010 Sb. § 8 předpisu č. 145/2010 Sb. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 8. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Cdo 703/2024-261 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně NEVÁHEJTE A BRAŇTE SE s. r. o., se sídlem ve Veselí nad Moravou, Karlova 252, identifikační číslo 06161049, zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Karlova 252, proti žalované Provident Financial s. r. o., se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 2006/9, identifikační číslo 25621351, zastoupené Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, o 15.899,36 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 19 C 286/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 9. 2023, č. j. 72 Co 297/2020-222, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.468,40 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Rostislava Pukla, advokáta. O d ů v o d n ě n í: Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2020, č. j. 19 C 286/2019-63, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 55.441,36 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok I.), zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení 43,64 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení (výrok II.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobkyně se jako právní nástupkyně dlužníka M. B. domáhala vůči žalované zaplacení rozdílu mezi částkou 123.485 Kč, kterou jí dlužník uhradil podle smlouvy ze dne 18. 9. 2015, a částkou 68.000 Kč, kterou od žalované fakticky obdržel. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že mezi M. B. jako vydlužitelem a žalovanou byla uzavřena dne 18. 9. 2015 smlouva o zápůjčce. Na základě ní žalovaná poskytla zápůjčku ve výši 68.000 Kč, za kterou se vydlužitel zavázal zaplatit poplatek ve výši 55.485 Kč, skládající se z úroku z úvěru ve výši 7.337 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 8.606 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 39.542 Kč. Žalovaná před podpisem smlouvy ověřila úvěruschopnost vydlužitele, a to pracovní smlouvou, výplatními páskami za období od června do srpna 2015, doklady SIPO za stejné období a nájemní smlouvou. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná dostatečně ověřila úvěruschopnost vydlužitele. Měla ovšem započítat hotovostní režim splátek do roční procentní sazby nákladů úvěru (dále jen „RPSN“), neboť cena za hotovostní režim splátek představuje náklady, které jsou součástí RPSN. S přihlédnutím k tomu, že vydlužitel tuto skutečnost uplatnil u žalované, pokládá se spotřebitelský úvěr od počátku za úročený ve výši diskontní sazby České národní banky, a proto žalované náleží pouze čerpané finanční prostředky spolu s úrokem ve výši diskontní sazby. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 16. 12. 2020, č. j. 72 Co 297/2020-103, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že žalobu ohledně částky 15.899,36 Kč představující úroky z úvěru ve výši 7.337 Kč a poplatek za administrativní činnost ve výši 8.606 Kč, spolu s blíže specifikovanými úroky z prodlení, zamítl, ve zbývajícím rozsahu rozsudek soudu prvního stupně v tomto výroku potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu měl námitku neplatnosti smlouvy pro porušení informační povinnosti žalované (uvedení nákladů na hotovostní režim splátek do RPSN) vznést právní předchůdce žalobkyně ve tříleté promlčecí lhůtě, která mu začala běžet dnem následujícím po uzavření smlouvy, z níž se o této skutečnosti dozvěděl, tj. ode dne 19. 9. 2015, a která skončila dne 19. 9. 2018. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobkyně uplatnil neplatnost smlouvy ze shora uvedeného důvodu u žalované až v předžalobní výzvě odeslané dne 20. 3. 2019, stalo se tak po marném uplynutí promlčecí lhůty. Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 26. 4. 2023, sp. zn. 33 Cdo 276/2022, rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 15.899,36 Kč s příslušenstvím tak, že se žaloba zamítá, zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Dovolací soud dospěl k závěru, že možnost uplatnit u věřitele nedostatky smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 8 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, nepodléhá promlčení. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 9. 2023, č. j. 72 Co 297/2020-222, rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 15.899,36 Kč s blíže specifikovaným úrokem z prodlení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ztotožnil se se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně. Formuláře smlouvy i informace o spotřebitelském úvěru spojovaly možnost hotovostního vyplacení poskytnuté půjčky při podpisu smlouvy (automaticky) s povinností dlužníka (spotřebitele) hradit zápůjčku hotovostním inkasem v jeho domácnosti. Takové spojení však nemá žádné zákonné opodstatnění a ani žádný racionální základ (z ničeho neplyne, že by hotovostní zápůjčka nemohla být splácena bezhotovostními převody) a představuje tudíž ze strany žalované navyšování ceny poskytnuté zápůjčky. Za popsaných okolností má žadatel na výběr buď poskytnutí peněz na účet do třinácti dnů od podpisu smlouvy, nebo okamžité poskytnutí peněz v hotovosti, avšak při strpění dalších plateb za hotovostní inkaso. Odměna za hotovostní inkaso tudíž představuje další poplatek za okamžité hotovostní poskytnutí zápůjčky. Argument žalované, že s hotovostním inkasem měla spojené náklady, neobstojí, protože je to právě ona, kdo popsaný režim ve smlouvě nastavuje. Ujednání o hotovostním inkasu je proto neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť znamená významnou nerovnováhu práv a povinností v neprospěch spotřebitele, což je zakázáno. Skutečnost, že žalovaná nezahrnula poplatek za hotovostní režim splátek (v daném případě týkající se částky 39.542 Kč) do celkových nákladů úvěru (tj. do RPSN) má za následek, že se spotřebitelský úvěr považuje za úročený, a to od počátku ve výši diskontní sazby platné v době uzavření této smlouvy uveřejněné Českou národní bankou, a ujednání o jiných platbách na spotřebitelský úvěr jsou neplatná. Jedná se o sankci za porušení povinností poskytovatele spotřebitelského úvěru vyplývající z § 6 odst. 1 věty první a druhé a § 8 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť napadené rozhodnutí podle jejího přesvědčení závisí na vyřešení právních otázek, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a na právní otázce, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Za dosud neřešené považuje otázky, zda je hotovostní režim splátek sjednaný smlouvou o úvěru doplňkovou službou povinnou pro získání spotřebitelského úvěru, zda představuje cena za hotovostní režim splátek sjednaný smlouvou o úvěru náklady, které jsou ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 145/2010 Sb. součástí RPSN, a zda je právním předpisem či jiným způsobem stanovena maximální výše roční procentní sazby nákladů (RPSN). Jinak má být posouzena dovolacím soudem již vyřešená právní otázka promlčení práva dlužníka uplatnit u věřitele nedostatky smlouvy o spotřebitelském úvěru podle § 8 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně navrhla dovolání odmítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Podle § 241a odst. 1