33 Cdo 888/2024 – Nejvyšší soud

33 Cdo 888/2024-164 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Heleny Novákové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně BOHEMIA SILVER s.r.o., se sídlem Praha 1, Staré Město, Rybná 682/14, identifikační číslo osoby 00198528, zastoupené JUDr. Janem Nekolou, advokátem se sídlem Praha 8, Karlín, U Rustonky 714/1, proti žalované Tamala system a.s., se sídlem Praha 1, Staré Město, Rybná 716/24, identifikační číslo osoby 04508149, zastoupené Mgr. Radkem Trojanem, advokátem se sídlem Praha 3, Strašnice, Zvěřinova 3452/1, o zaplacení 1 078 412 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 121/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2023, č. j. 28 Co 276/2023-140, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 15 633,20 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám advokáta JUDr. Jana Nekoly. Odůvodnění: 1. Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 15. 11. 2023, č. j. 28 Co 276/2023-140, potvrdil rozsudek ze dne 7. 3. 2023, č. j. 21 C 121/2022-106, kterým Obvodní soud pro Prahu 5 (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni 1 078 412 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 269 603 Kč od 15. 6. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 269 603 Kč od 14. 7. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 269 603 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 269 603 Kč od 15. 9. 2019 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení; zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. 2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje ve vyřešení následujících otázek, při jejichž řešení se – dle svého přesvědčení – odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu: 1) zda „musí být důvody, proč nebylo důkazním návrhům vyhověno, v rozhodnutí řádně vysvětleny (ust. § 157 odst. 2 občanského soudního řádu), zejména jedná-li se o důkazní návrhy toho z účastníků, jenž byl ve sporu neúspěšný (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2011, sp. zn. 23 Cdo 2900/2010, ze dne 24. května 2017, sp. zn. 22 Cdo 135/2017, a ze dne 13. srpna 2013, sp. zn. 32 Cdo 2870/2011 a 15. května 2019, sp. zn. 32 Cdo 2570/2017, dle kterých platí, že jestliže soud této své povinnosti nedostojí, zatíží řízení vadou, která vzhledem k možnému dopadu na kvalitu zjištěného skutkového stavu může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Z pohledu konstantní judikatury Ústavního soudu jde o tzv. opomenuté důkazy, s nimiž Ústavní soud (a v návaznosti na jeho rozhodovací praxi též Nejvyšší soud) důsledně spojuje nejen posouzení rozhodnutí jako nepřezkoumatelného, nýbrž zároveň též závěr o porušení práva na spravedlivý proces (z četných rozhodnutí Ústavního soudu srov. např. nález ze dne 18. dubna 2001, sp. zn. I. ÚS 549/2000, uveřejněný pod číslem 63/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nález ze dne 4. září 2002, sp. zn. I. ÚS 113/02, uveřejněný pod číslem 109/2002 tamtéž, a nález ze dne 14. května 2008, sp. zn. II. ÚS 1912/07, uveřejněný pod číslem 85/2008 téže sbírky, z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu pak např. rozsudky ze dne 14. srpna 2013, sp. zn. 32 Cdo 3833/2011, ze dne 26. července 2017, sp. zn. 22 Cdo 1236/2017, ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. 22 Cdo 4810/2016, ze dne 4. září 2018, sp. zn. 32 Cdo 4075/2016, a ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. 22 Cdo 1554/2018)“. Soudu prvního stupně vytýká, že řádně neodůvodnil neprovedení důkazu výslechem svědků D. K. a I. G. a že opomenul navržený důkaz „výslechem svědka“ M. F. s tím, že odvolací soud nezjednal nápravu. Vytýkaná pochybení považuje za porušení svého práva na spravedlivý proces z důvodu nepřezkoumatelnosti a „sama o sobě zakládají“ přípustnost a důvodnost dovolání. Svou argumentaci podpořila nálezem Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2352/19 a sp. zn. IV. ÚS 233/17 a usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 314/2019. 2) zda „může skutková zjištění činit toliko ten soud, který důkaz provedl (s výjimkou dle § 122 odst. 2 občanského soudního řádu) (nález Ústavního soudu ze dne 12. října 2004, sp. zn. IV. ÚS 57/04, který je dále aplikován a rozvíjen v judikatuře dovolacího soudu – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2022, sp. zn. 23 Cdo 2448/2021 a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2021, sp. zn. 23 Cdo 3067/2020)“. Ohledně zjištění soudu prvního stupně, že žalovaná a společnosti PROCUSYS SERVICES a.s. (IČO 28750896, nyní APC Omega a.s.) a IVP SYSTEMS a.s. patřily do stejného koncernu řízeného Ing. Savovem, soudu vytýká, že jej čerpal z jiných řízení (vedených u Krajského soudu v Českých Budějovicích), čímž jí „znemožnil využít právo vyjádřit se ke všem prováděným důkazům“, a zatížil tak řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, „aniž by mohla být za odvolacího řízení zjednána náprava. Skutková zjištění může činit toliko ten soud, který důkaz provedl.“ Soudy obou stupňů uvedeným postupem porušily její právo na spravedlivý proces. 3) zda „je povinností soudu v případě skutečností známých pouze soudu umožnit účastníkům, aby se k povaze těchto skutečností vyjádřili, resp. musí soud umožnit účastníkům dokazovat, že poznatek o tom, že se jedná o notorietu či o skutečnost úředně známou, není správný, a to tím, že se svým názorem na takovouto povahu určitých právně významných skutečností účastníky včas seznámí tak, aby měli příležitost procesně reagovat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2013, sp. zn. 32 Cdo 2537/2011)“. Soudům obou stupňů vytýká, že skutkový závěr o zániku společnosti SOLINATION LIMITED ke dni 24. 4. 2018 opřely též o poznatky ze své úřední činnosti (vedle předloženého originálu osvědčení vydaného Seychelskou republikou dne 23. 10. 2020 o výmazu/vyškrtnutí společnosti pro nezaplacení poplatku), aniž by ji se svým pohledem na tuto skutečnost předem seznámily. Zbavily ji tak možnosti k této otázce skutkově a právně argumentovat. Nadto skutečnost, že nezaplacení dotyčného poplatku vedlo v roce 2018 podle práva Seychelské republiky k zániku společnosti SOLINATION LIMITED „nelze v žádném případě považovat“ za tzv. notorietu. 3. Žalobkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl, popř. zamítl. 4. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). 5. Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. 6. Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. 7. Dovolání není přípustné. 8. Napadené rozhodnutí je založeno na závěru, že předmětné pohledávky společnosti PROCUSYS SERVICES a.s. (IČO 28750896, nyní APC Omega a.s.) za žalovanou byly dne 27. 9. 2019 postoupeny žalobkyni na základě písemné postupní smlouvy (podle § 1879 o. z.), přičemž postoupení bylo žalované (jako dlužníku) oznámeno postupitelem (PROCUSYS SERVICES a.s.) – dopisem ze dne 27. 9. 2019 – v souladu s § 1882 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). 9. Formulací k dovolacímu přezkumu předestřených otázek dovolatelka nezpochybnila žádný právní závěr, na němž je napadené rozhodnutí založeno. Jejich prostřednictvím a výtkami, že soudy nedostatečně odůvodnily neprovedení výslechu svědků D. K. a I. G., že opomenuly navržený důkaz „výslechem svědka“ M. F., že soud prvního stupně čerpal zjištění o propojenosti žalované a společností PROCUSYS SERVICES a.s. (nyní APC Omega a.s.) a IVP SYSTEMS a.s. ve stejném koncernu z jiných řízení - vedených u Krajskému soudu v Českých Budějovicích, přičemž odvolací soud nezjednal nápravu, že soudy skutkový závěr o zániku společnosti SOLINATION LIMITED ke dni 24. 4. 2018 opřely též o poznatky ze své úřední činnosti, a že rozsudek odvolacího soudu je stižen nepřezkoumatelností, dovolatelka namítá vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (neuplatnila tedy způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci). K vadám řízení (jakož i k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.) – jsou-li skutečně dány – však dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) pouze, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.); samy o sobě pak takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání nezakládají. 10. Nadto je vhodné p