33 ICdo 154/2025 – Nejvyšší soud

KSBR 33 INS 25853/2019 73 ICm 1008/2021 33 ICdo 154/2025-459 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Master Property a. s., identifikační číslo osoby 269 51 011, se sídlem v Brně, Purkyňova 3030/35e, zastoupené JUDr. Michalem Bortelem, advokátem, se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, proti žalované LIQUIDATORS v. o. s., identifikační číslo osoby 248 17 465, se sídlem v Praze, Slezská 2033/11, jako insolvenční správkyni dlužníka Ing. Vladimíra Silnici, identifikační číslo osoby 670 12 671, se sídlem ve Šlapanicích, Brněnská 1324/95, zastoupené Mgr. Pavlem Madronem, advokátem, se sídlem v Praze, Chvalova 1696/10, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Ing. Vladimíra Silnici, identifikační číslo osoby 670 12 671, se sídlem ve Šlapanicích, Brněnská 1324/95, zastoupeného JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, nám. Svobody 77/12, o vyloučení věci z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. KSBR 33 INS 25853/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2025, č. j. 73 ICm 1008/2021, 12 VSOL 256/2024-434, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 4. 2021 domáhala vyloučení jednotky č. 1005/55 - způsob využití jiný nebytový prostor, kancelář, vymezené v budově Veveří č.p. 1005, nacházející se na parcelách č. 1414/6 a 1426, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na listu vlastnictví č. 3710, pro katastrální území Veveří, včetně spoluvlastnických podílů o velikosti ideálních 2926/106081 k pozemkům parcelní č. 1414/6 a parcelní č. 1426, druh pozemků zastavěná plocha a nádvoří a ke společným částem budovy nacházející se na těchto pozemcích s adresou Veveří č.p. 1005; spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 2926/49765 k výměníkové stanici o ploše 23,2 m2 a kočárkárně o ploše 25,2 m2 rovněž v budově Veveří č.p. 1005, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na listu vlastnictví č. 816, pro katastrální území Veveří (dále jen „předmětné nemovitosti“), z majetkové podstaty dlužníka. Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2025, č. j. 73 ICm 1008/2021, 12 VSOL 256/2024-434, změnil rozsudek ze dne 26. 6. 2024, č. j. 73 ICm 1008/2021-350 (KSBR 33 INS 25853/2019), jímž Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka tak, že se předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka vylučují, změnil výrok o nákladech řízení a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud tak rozhodl v pořadí třetím rozhodnutím, když nejprve usnesením ze dne 21. 6. 2022, č. j. 12 VSOL 213/2022-136, zrušil (jako nepřezkoumatelné a skutkově nepodložené) rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 18. 10. 2021, č. j. 73 ICm 1008/2021-104, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, následně usnesením ze dne 19. 12. 2023, č. j. 12 VSOL 286/2023-287, zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2023, č. j. 73 ICm 1008/2021-253, a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že řádně nevyhodnotil skutkové okolnosti týkající se vzniku (vytvoření) jednotlivých bytů a nebytového prostoru a následné koupě a neprovedl řádně výklad projevené vůle účastníků právního jednání. Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesením ze dne 7. 2. 2020, č. j. KSBR 33 INS 25853/2019-A-10, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil do funkce insolvenčního správce žalovanou. Žalobkyně do insolvenčního řízení dlužníka včas přihlásila pohledávku vedenou pod č. P12, sestávající ze tří dílčích pohledávek v celkové výši 9 527 325,56 Kč. Dílčí pohledávku č. 1 přihlásila žalobkyně jako nezajištěnou a nevykonatelnou ve výši jistiny 7 527 322,56 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) ve výši 1 Kč (dále jen „dílčí pohledávka č. 1“). Dílčí pohledávku č. 2 přihlásila žalobkyně jako nezajištěnou a nevykonatelnou ve výši jistiny 2 000 000 Kč z titulu smluvní pokuty dle článku IV. odst. 2 dodatku č. 1 ke kupní smlouvě, s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) ve výši 1 Kč (dále jen „dílčí pohledávka č. 2“). Dílčí pohledávku č. 3 přihlásila žalobkyně jako nezajištěnou a nevykonatelnou ve výši jistiny 1 Kč z titulu náhrady nákladů vynaložených na zastoupení žalobkyně v řízení o určení. Všechny tři dílčí pohledávky byly žalovanou popřeny co do pravosti s odůvodněním, že ani jedna nevznikla. Žalovaná v popěrném úkonu namítala, že splatnost části kupní ceny je vázána na nesplnitelnou podmínku, která způsobuje nemožnost plnění a neurčitost předmětu kupní smlouvy. Nemožnost plnění spatřuje v tom, že v kupní smlouvě se dlužník zavázal převést předmětné nemovitosti, přičemž podle dodatku č. 1 této smlouvy má být převedeno pět nespecifikovaných bytových jednotek (které nejsou předmětem kupní smlouvy) a jedna nebytová jednotka. Neplatnost smlouvy se týká jejího předmětu a splatnosti kupní ceny vázané na nesplnitelnou podmínku. Do soupisu majetkové podstaty z 5. 8. 2020 (v insolvenčním rejstříku zveřejněném dne 13. 8. 2020) žalovaná sepsala sporné předmětné nemovitosti. Žalobkyně (jakožto kupující) uzavřela s dlužníkem (jakožto prodávajícím) dne 7. 7. 2014 kupní smlouvu, ve znění dodatku č. 1 (jímž byla sjednána splatnost kupní ceny formou osmi splátek za kumulativně stanovených podmínek) o převodu vlastnictví předmětných nemovitostí. Dne 18. 8. 2014 provedl katastrální úřad vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí s účinkem ke dni 7. 7. 2014. Odvolací soud zjišťoval skutečnou vůli smluvních stran, pročež zopakoval důkaz emailovou korespondencí mezi členem představenstva žalobkyně Ing. Petrem Vošmerou a dlužníkem. Z ní vzal za prokázané, že záměrem smluvních stran bylo převést vlastnictví k předmětným nemovitostem na žalobkyni s tím, že nebytový prostor bude následně dlužníkem přestavěn na pět bytových jednotek a jednu nebytovou jednotku; z počátku směřovala vůle smluvních stran k tomu, že nejprve dojde k přestavbě nebytové jednotky na pět bytových a jednu nebytovou jednotku a až poté dojde k převodu vlastnického práva z dlužníka na žalobkyni, avšak vůle smluvních stran se v důsledku časových průtahů změnila. Za stěžejní při zjišťování vůle smluvních stran odvolací soud považoval email ze dne 1. 7. 2014, ve kterém si žalobkyně vymínila k zajištění investice do přestavby prodej nebytového prostoru a repliku dlužníka, který s požadovaným řešením souhlasil. Následně si smluvní strany předávaly návrh kupní smlouvy a její úpravy, přičemž kupní smlouvu ve znění dodatku č. 1 uzavřely ve znění dokumentu ze dne 7. 7. 2014. Na podkladě uvedených skutkových zjištění se odvolací soud nejprve zabýval předpoklady, za nichž může vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty dle § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „IZ“). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011, uveřejněný pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že excindační žalobě může vyhovět, jestliže a/ označený majetek byl insolvenčním správcem pojat do soupisu majetkové podstaty, b/ vylučovací žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka a byla podána v zákonné lhůtě, c/ žalovaným byl insolvenční správce, d/ žaloba byla podána v době, kdy trvají účinky rozhodnutí o úpadku a sporný majetek je stále sepsán v majetkové podstatě a e/ osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu prokázala nejenom to, že tento majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnut, nýbrž k tomuto majetku prokázala své právo, které zařazení do soupisu bránilo, popř. že existuje jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu. Za naplněné měl první čtyři důvody, kdy pouze poslední důvod (zdali žalobkyni svědčí právo, které by vylučovalo zařazení majetku do soupisu) považoval za sporný. Konstatoval, že neplatnost smlouvy o převodu nemovitosti nastává, pokud trpí vadami, které ji činí neplatnou (jedná se příkladem o její rozpor se zákonem, o nedostatek formy, o nedostatek způsobilosti jednajících osob, o omyl, o podvod, o tíseň a další). Může se taktéž jednat o situaci, kdy chybí vážná vůle jednající osoby či o simulované právní jednání, kdy strany pouze předstírají vůli právní jednání učinit, ale jejich projev vůle nesměřuje k vyvolání právních následků. Projev vůle smluvních stran vyložil a dospěl k závěru, že přes původní záměr nebytový prostor přestavět na bytové jednotky a nebytový prostor a poté převést, byla uzavřena smlouva na převod předmětné nemovitosti jako nebytového prostoru. Námitce žalované týkající se nedostatku vůle smluvních stran k prodeji nemovitosti jako nebytového prostoru p