33 ICdo 18/2024 – Nejvyšší soud

KSPL 20 INS 1716/2019 20 ICm 1838/2019 33 ICdo 18/2024-322 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně CLEAR BALANCE, SE, se sídlem v Praze 8 – Libni, Podlipného 942/11 (identifikační číslo osoby 248 11 718), zastoupené JUDr. Radkou Kubešovou, advokátkou se sídlem v Lázních Toušeň, Ve Dvoře 70, proti žalovanému J. Š., zastoupenému Mgr. Bc. Vladimírem Volným, advokátem se sídlem v Domažlicích, náměstí Míru 40/0, o určení pravosti a výše nevykonatelných pohledávek, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 20 ICm 1838/2019, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. Š., vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. KSPL 20 INS 1716/2019, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2023, č. j. 20 ICm 1838/2019, 102 VSPH 871/2022-271 (KSPL 20 INS 1716/2019), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 10. 2022, č. j. 20 ICm 1838/2019-240 (KSPL 20 INS 1716/2019), určil, že ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným má žalobkyně za dlužníkem J. Š., dílčí pohledávku č. 1 z titulu části jistiny úvěru – nesplacená původní jistina úvěru ve výši 260 250 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 6 288,78 Kč ze smlouvy o úvěru č. CA 100415/2014 ze dne 4. 6. 2014 ve znění žádosti o čerpání z téhož dne a Všeobecných úvěrových podmínek ze dne 1. 1. 2014 a 2. dílčí pohledávku č. 2 z titulu části jistiny úvěru nesplacené kapitalizované úroky z úvěru ve výši 369 491,40 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 8 928,53 Kč ze smlouvy o úvěru č. CA 100415/2014 ze dne 4. 6. 2014 ve znění žádosti o čerpání z téhož dne a Všeobecných úvěrových podmínek ze dne 1. 1. 2014; ve vztahu mezi žalobkyní a tehdy též žalovanou Mgr. Gabrielou Nejedlíkovou, insolvenční správkyní dlužníka J. Š., a žalovaným určil, že žalobkyně má za dlužníkem J. Š. 2. dílčí pohledávku č. 3 z titulu sjednané smluvní pokuty za prodlení s úhradou nesplacené části úvěru s příslušenstvím ve výši 56 676 Kč ze smlouvy o úvěru č. CA 100415/2014 ze dne 4. 6. 2014 ve znění žádosti o čerpání z téhož dne a všeobecných úvěrových podmínek ze dne 1. 1. 2014 a 2. dílčí pohledávku č. 4 z titulu sjednané smluvní pokuty za neoznámení podání insolvenčního návrhu ve výši 90 000 Kč ze smlouvy úvěru č. CA 100415/2014 ze dne 4. 6. 2014 ve znění žádosti o čerpání z téhož dne a Všeobecných úvěrových podmínek ze dne 1. 1. 2014; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků a o náhradě nákladů státu. Vyšel z toho, že usnesením insolvenčního soudu ze dne 22. 2. 2019 (A-9) byl zjištěn úpadek dlužníka, povoleno řešení úpadku dlužníka oddlužením a insolvenční správkyní byla ustanovena Mgr. Gabriela Nejedlíková, a usnesením insolvenčního soudu ze dne 13. 6. 2019 (B-11), které nabylo právní moci 14. 6. 2019, byla schválena zpráva o přezkumu zveřejněná v insolvenčním rejstříku jako dokument B-9 a bylo schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře. Žalobkyně do insolvenčního řízení přihlásila pohledávky přihláškou z 11. 3. 2019 (P1) v celkové výši 791 634,71 Kč, která sestávala z dílčí pohledávky č. 1 v celkové výši 266 538,78 Kč (dále jen „pohledávka 1“) tvořené nesplacenou částí jistiny úvěru ve výši 260 250 Kč a zákonnými úroky z prodlení ve výši 6288,78 Kč, dílčí pohledávky č. 2 v celkové výši 378 419,93 K4 (dále jen „pohledávka 2“) tvořené nesplacenými kapitalizovanými úroky z úvěru ve výši 369 491,40 Kč a zákonnými úroky z prodlení ve výši 8 928,53 Kč, dílčí pohledávky č. 3 ve výši 56 676 Kč (dále jen „pohledávka 3“) z titulu smluvní pokuty za prodlení s úhradou nesplacené části úvěru, a dílčí pohledávky č. 4 ve výši 90 000 Kč (dále jen „pohledávka 4“) z titulu smluvní pokuty za neoznámení podání insolvenčního návrhu. Předchůdkyně žalobkyně CREDIT ALLIANCE, SE, jako úvěrující a dlužník označený bydlištěm a místem podnikání jako úvěrovaný a J. M. jako vedlejší účastnice uzavřeli dne 4. 6. 2014 smlouvu o úvěru, na základě které se úvěrující (věřitelka) zavázala poskytnout úvěrovanému (klientovi) úvěr do částky 300 000 Kč a dlužník se zavázal poskytnuté peněžní prostředky použít pro účely podnikání (články 1.2 a 1.3), vrátit je v dohodnutých měsíčních splátkách (články 2.1 a 2.2) a zaplatit úroky; úvěr byl poskytnut na dobu 180 kalendářních měsíců (článek 2.3) a bylo sjednáno, že bude zajištěn zástavním právem k označeným nemovitostem v obci XY ve vlastnictví vedlejší účastnice. Úvěrující, dlužník a vedlejší účastnice téhož dne potvrdili žádost o čerpání úvěru, podle níž bylo dlužníku 12 690 Kč vyplaceno v hotovosti, 272 310 Kč poukázáno na jeho bankovní účet a 15 000 Kč na bankovní účet třetí osoby. Téhož dne dlužník písemně prohlásil, že úvěr použije k realizaci svého podnikatelského záměru – opravy nemovitosti, která slouží jako sídlo společnosti, s tím, že provede rekonstrukci elektroinstalace za přibližně 90 000 Kč, opravu topení za přibližně 65 000 Kč a výměnu podlah za 80 000 Kč; částku 30 000 Kč uvedl jako finanční rezervu. Na podkladě uvedených zjištění posoudil předmětnou smlouvu o úvěru jako smlouvu, která nemá povahu smlouvy spotřebitelské, neboť do právního vztahu založeného smlouvou vstupoval žalovaný (dlužník) jako podnikatel a úvěr, který mu předchůdkyně žalobkyně poskytla, byl poskytován jako podnikatelský pro účely podnikání; žalovaný v době uzavření smlouvy disponoval aktivním živnostenským oprávněním k provozování zednické živnosti, písemně prohlásil, že za získaný úvěr provede opravu nemovitosti, která slouží jako jeho sídlo, a označil výdaje, které s tím bude mít. Tvrdil-li následně, že finanční prostředky byly použity na opravu jiné nemovitosti, která nesloužila k jeho podnikání, nejednal poctivě a jeho jednání bylo porušením smlouvy o úvěru, neboť od počátku věděl, že sjednává podnikatelský úvěr. O disimulované právní jednání, které mělo obcházet spotřebitelskou ochranu, se nejednalo. Uzavřenou smlouvu o úvěru proto posoudil jako platnou. Protože dlužník byl ve smlouvě o úvěru označen místem podnikání i identifikačním číslem, což vyplývá i z Všeobecných obchodních podmínek (dále jen „VÚP“), které podepsal, a protože VÚP (byť jsou obsáhlé) neobsahují žádná skrytá ujednání a nejsou psány různými druhy písma, nepřisvědčil žalovanému, že by předchůdkyně žalobkyně zneužila nějakým způsobem svého postavení nebo že by využila jeho závislosti coby slabší smluvní strany. Jelikož pohledávky 3 a 4 byly popřeny pouze co do pravosti, nikoli co do výše, v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu soud zkoumal pouze základ nároku (nikoli již jeho výši nebo pořadí) a nemohl přezkoumávat pohledávky v tom směru, zda výše smluvní pokuty byla či nebyla přiměřená. Pro úplnost připomněl, že popěrným úkonem je insolvenční správce (dlužník) vázán a po skončení přezkumu tyto nemůže dodatečně jakkoliv rozšiřovat. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 6. 2023, č. j. 20 ICm 1838/2019-271 (102 VSPH 871/2022, KSPL 20 INS 1716/2019) rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 10. 2022, č. j. 20 ICm 1838/2019-240, změnil pouze ve výroku o náhradě nákladů mezi žalovaným a žalobkyní, ve zbývajícím rozsahu ho potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že smluvní vztah mezi předchůdkyní žalobkyně a dlužníkem založený smlouvou o úvěru není (nebyl) vztahem mezi podnikatelkou (úvěrující) a spotřebitelem (úvěrovaným), nýbrž vztahem mezi podnikateli, neboť i dlužník vystupoval při sjednávání smlouvy o úvěru jako podnikatel. Námitku odvolatele stran hodnocení důkazů, tj. zpochybnění pravosti prohlášení dlužníka ze 4. 6. 2014, že úvěr použije k realizaci svého (specifikovaného) podnikatelského záměru, posoudil jako účelovou; akcentoval, že před insolvenčním soudem se žalovaný k prohlášení nevyjádřil a jeho pravost nepopřel. Dále rozvedl, že na závěru dovozujícím, že smlouva o úvěru uzavřená s dlužníkem jako podnikatelem není (nebyla) spotřebitelskou smlouvou, nemůže nic změnit ani okolnost, že vedlejší účastnice v pozici spotřebitelky ve smlouvě o úvěru prohlásila, že pokud dlužník nesplní svůj dluh ze smlouvy o úvěru, ze zajišťovacího dokumentu nebo z jiné dohody sjednané mezi předchůdkyní žalobkyně a dlužníkem, uspokojí veškeré takové pohledávky vedlejší účastnice. Jinými slovy, smlouva o úvěru uzavřená mezi podnikateli není spotřebitelskou smlouvou (jen) proto, že ručitelský závazek za dluh dlužníka ze smlouvy o úvěru převzal spotřebitel. Ve vztahu k námitce, že insolvenční soud měl sjednané úroky z prodlení a smluvní sankce poměřovat korektivem dobrých mravů, odvolací soud mimořádné okolnosti odůvodňující závěr o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru neshledal a vyjádřil se i k další odvolací námitce, že požadované smluvní pokuty jsou v rozporu s dobrými mravy, neboť jejich celková výše postrádá svůj sankční význam, a že v důsledku popření (jen) pravosti není možné pohledávky 3 a 4 přezkoumávat v tom s