33 Odo 1124/2003 — Nejvyšší soud

33 Odo 1124/2003 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 6. 2005 Spisová značka:33 Odo 1124/2003 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:33.ODO.1124.2003.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Dotčené předpisy:§ 205a předpisu č. 99/1963Sb. § 205 odst. 2 písm. f) předpisu č. 99/1963Sb. § 37 odst. 2 písm. f) předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY 33 Odo 1124/2003 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a Víta Jakšiče ve věci žalobce V.H. proti žalovanému K.H. o zaplacení 42.629,10 Kč, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 4 C 352/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 4. března 2003, č. j. 20 Co 489/2001-99, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech dovolacího řízení 2.805,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. B.P. advokátky se sídlem v B. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 42.629,10 Kč. Uváděl, že tato částka představuje rozdíl mezi tím, co měl podle smlouvy o provedení práce (opravy automobilu tov. zn. M.) žalovanému zaplatit a tím, co mu ve skutečnosti zaplatil. Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 20. 6. 2001, č. j. 4 C 352/2000-85, uložil žalovanému povinnost ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit žalobci částku 42.629,10 Kč a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 4. 3. 2003, č. j. 20 Co 489/2001-99, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalovaný převzal do opravy automobil žalobce. V zakázkovém listě, který při převzetí automobilu vystavil, bylo vyznačeno, že předmětem opravy je „oprava karoserie a lakování komplet“ s uvedením předběžné ceny 55.000,- Kč. Žalobce za opravu vozidla zaplatil celkem 108.629,10 Kč. Žalovanému se nepodařilo prokázat jeho tvrzení, že se žalobcem uzavřel další ústní smlouvy, jimiž byl rozšířen rozsah prací a jimiž byla navýšena cena opravy. Neprokázal ani, že žalobci písemně oznámil zvýšení ceny za provedení opravy. Na podkladě těchto zjištění odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že mezi žalobcem a žalovaným byla sjednána ústní smlouva o dílo, v níž byl dohodnut rozsah prací (oprava karoserie a lakování komplet) a sjednána předběžná cena díla. Protože právo zhotovitele požadovat podstatně vyšší cenu, než jaká byla stanovena předběžným odhadem, je ve smyslu § 636 občanského zákoníku podmíněno písemným upozorněním a oznámením nově určené ceny opravy a existence těchto písemností nebyla v posuzovaném případě prokázána, nemá žalovaný právo na zaplacení rozdílu v ceně opravy a pokud mu žalobce tento rozdíl uhradil, jde o plnění bez právního důvodu, které je žalovaný povinen žalobci vydat. K návrhům žalovaného na doplnění dokazování odvolací soud nepřihlédl s tím, že pro takový postup nejsou splněny předpoklady uvedené v ustanovení § 205a o. s. ř. Uzavřel, že odvolací důvod podle § 205 odst. 2 písm. f/ o. s. ř., který žalovaný uplatnil a odůvodnil tím, že teprve po rozhodnutí soudu prvního stupně zjistil jména a adresy dalších osob přítomných jeho jednání se žalobcem, není skutečností nebo důkazem, které nebyly dosud uplatněny, protože nastaly až po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně (jak má na mysli ustanovení § 205a odst. 1 písm. e/ o. s. ř.). Soud prvního stupně přitom v řízení provedl všechny účastníky navržené důkazy a řádně účastníky ve smyslu ustanovení § 119a o. s. ř. poučil o omezení odvolacích důvodů v důsledku uplatnění tzv. principu neúplné apelace. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozsudku (§ 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř.). S výslovným odkazem na dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. vytýká odvolacímu soudu nesprávnou interpretaci § 205 odst. 2 písm. f/ o. s. ř. Je přesvědčen, že odvolací soud zcela pominul ustanovení § 205a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. V odvolání navržení svědci totiž měli zpochybnit výpovědi žalobce a svědka K., tedy věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozsudek soudu prvního stupně. Nové skutečnosti a důkazy, které žalovaný v odvolání uplatnil, jsou tedy přípustné, i když podmínka vyplývající z ustanovení § 205a odst. 1 písm. e/ o. s. ř. splněna nebyla. Naplnění zmiňovaného dovolacího důvodu spatřuje žalovaný také v tom, že mu písemné vyjádření žalobce k jím podanému odvolání (došlé soudu 9. 11. 2001) bylo doručeno krátkou cestou teprve při jednání dne 4. 3. 2003. Protože téhož dne odvolací soud rozhodl o odvolání, neměl žalovaný – ač o to žádal - dostatečný prostor k tomu, aby zaujal stanovisko k tomuto žalobcovu podání. S odkazem na dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalovaný brojí proti závěru o platnosti „smlouvy o realizaci zakázky“. Má zato, že „předmět zakázky“ nebyl smluvními stranami sjednán dostatečně určitým způsobem a smlouva je z toho důvodu pro neurčitost neplatná; termíny „oprava karoserie a lakování komplet“ totiž nedostatečným způsobem vymezují předmět smlouvy. Právě tato neurčitost vedla smluvní strany k uzavírání dalších dohod, jimiž měl být postupně upřesňován (rozšiřován) rozsah opravy a upravována i její cena; „nešlo tedy o úpravu ceny díla ve smyslu ust. § 636 obč. zák“. V tomto směru brojí žalovaný rovněž proti hodnocení důkazů. Podle jeho názoru bylo prokázáno, že po převzetí zakázky došlo k uzavření dalších dvou dohod, kterými byl původní rozsah zakázky postupně doplňován o další opravy a žalobce byl srozuměn i s cenou opravy ve výši cca 100.000,- Kč. Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobce považuje dovolání za nedůvodné a navrhl jeho zamítnutí. Má zato, že odvolací soud správně a v souladu s platným občanským soudním řádem posoudil otázku přípustnosti odvolání s odkazem na princip tzv. neúplné apelace. Žalovaný navrhl opětovný výslech svědka N. s argumentací, že původní výslech tohoto svědka byl kuse protokolován. Sám však byl tomuto výslechu přítomen a měl možnost vznést námitky proti protokolaci a ještě před poučením podle § 119a o. s. ř. navrhnout doplňující výslech svědka. Pokud jde o výslech dalších svědků, neuvedl žalovaný žádnou ze zákonných okolností, která by jej opravňovala uplatnit provedení takových důkazů v rámci odvolacího řízení. O odvolací důvod podle ustanovení § 205a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. žalovaný své odvolání ani neopíral a při jednání před odvolacím soudem se nezmínil, že by jím dodatečně navrhovanými důkazy měla být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž rozhodnutí soudu prvního stupně spočívalo. Za bezvýznamnou považuje žalobce námitku žalovaného ohledně údajné procesní vady spočívající v odnětí možnosti zaujmout své stanovisko k vyjádření k odvolání. Toto žalobcovo podání totiž nemohlo mít vliv na průběh odvolacího jednání, popisovalo pouze názor žalobce na odvolání žalovaného. S právním závěrem odvolacího soudu ohledně posouzení platnosti smlouvy se žalobce zcela ztotožnil. Podle článku II zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na den vydání napadeného rozsudku bylo tedy v řízení o dovolání žalovaného postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.“). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou (žalovaným) za splnění zvláštní podmínky dovolacího řízení spočívající v povinném zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), se dovolací soud nejdříve zabýval otázkou přípustnosti dovolání. Dovoláním lze podle ustanovení § 236 o. s. ř. napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu jsou obsaženy v ustanovení § 237 o. s. ř. Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního st