33 Odo 142/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 142/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:28. 2. 2008 Spisová značka:33 Odo 142/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.142.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 142/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) M. K. a b) I. K., zastoupených JUDr. P. D., advokátem proti žalovanému J. P., o výměnu věci, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 89/2003, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2005, č. j. 29 Co 213/2005-82, takto : I. Dovolání se zamítá II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 11. února 2005, č. j. 9 C 89/2003-62, zamítl žalobu, aby žalovanému byla uložena povinnost vyměnit žalobcům zde specifikovanou celokoženou soupravu, která vykazovala vady, za bezvadnou soupravu téže značky, typu a provedení (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. září 2005, č. j. 29 Co 213/2005-82, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že žalovaný jako podnikatel a s předmětem podnikání koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej zboží provozoval v období od 1. 10. 1996 do 31. 3. 2003 provozovnu v P. Dne 27. 3. 2001 zde žalobci zakoupili celokoženou sedací soupravu sestávající z trojsedáku a dvou křesel potaženými materiálem laguna braun, hnědé barvy, se středně pevnou výplní sedáku (dále jen „sedací souprava“), za kupní cenu 125.000,- Kč. Dne 5. 4. 2001 tuto sedací soupravu v provozovně žalovaného reklamovali s tím, že část kůže na vnitřní straně opěrky křesla je odlepena a na viditelných místech jsou pomocné čáry. Požadovali odstranění vytčených vad nebo výměnu vadné věci za bezvadnou. Žalovaný reklamaci téhož dne odmítl s tím, že není důvodná. Odpověď na reklamaci opatřil svým podpisem a otiskem razítka podnikatele s uvedením adresy provozovny na P. Dopisem ze dne 13. 4. 2001 adresovaným na adresu provozovny žalovaného v P. žalobci opětovně reklamovali předmětnou sedací soupravu s tím, že využívají práva odstoupit od smlouvy; požadovali vrácení kupní ceny. Tento dopis zůstal uložen na místně příslušné poště, neboť nebyl žalovaným vyzvednut. To, že sedací souprava vykazuje vady, a to jizvy kůže a viditelné pomocné čáry od speciální voskové tužky a oddělení usně na spodních stranách opěradel křesel, vyplynulo jak ze znaleckého posudku, který dne 13. 3. 2001 vypracoval J. S., soudní znalec v oboru kůže a kožešiny, tak ze znaleckého posudku, který dne 2. 5. 2004 vypracovala J. H., soudní znalkyně z téhož oboru. Na základě takto zjištěného skutkového stavu věci dospěly soudy obou stupňů shodně k závěru, že právní vztah založený kupní smlouvou, kterou účastníci uzavřeli dne 27. 3. 2001, zanikl v důsledku platného odstoupení žalobců od této smlouvy, jež učinili dopisem ze dne 13. 4. 2001 poté, kdy žalovaný jejich předchozí reklamaci ze dne 5. 4. 2001 odmítl jako neoprávněnou. Jestliže žalobci využili svého práva a odstoupili od kupní smlouvy, pozbyli tím nárok na výměnu vadného zboží za bezvadné. Platným odstoupením od kupní smlouvy totiž došlo ve smyslu § 48 odst. 2 obč. zák. k jejímu zrušení s právními účinky ex tunc a smluvním stranám vznikla povinnost podle § 457 obč. zák. vrátit si vzájemně vše, co podle zrušené smlouvy dostali. Doručení reklamace s odstoupením od smlouvy posoudily soudy podle § 625 obč. zák. ve spojení s § 19 odst. 1 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, v platném znění (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), podle nichž s výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba, je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, případně i v sídle nebo místě podnikání. Uzavřely, že pokud žalobci jako spotřebitelé adresovali dopis, v němž uplatnili právo z odpovědnosti za vady, resp. jímž odstoupili od kupní smlouvy, na provozovnu žalovaného v P., v níž vadnou sedací soupravu zakoupili, dostala se tato písemnost do sféry dispozice žalovaného a byla řádně doručena, ačkoliv si ji žalovaný na příslušné poště nepřevzal.   Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost dovozují ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí. Zásadní shledávají otázku „kdy a za jakých podmínek dochází k účinnému odstoupení od kupní smlouvy uzavřené v obchodě“. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že k účinnému odstoupení od kupní smlouvy došlo již pouhým uložením zásilky obsahující právní úkon odstoupení od smlouvy na poště. Namítají, že odstoupení od smlouvy může být účinné teprve dnem, kdy je projev vůle oprávněné strany od smlouvy odstoupit fakticky doručen druhé straně, s výjimkou § 70 odst. 5 živnostenského zákona platného ke dni 13. 4. 2001, který stanoví fikci doručení, k níž dochází třetím dnem od uložení zásilky adresované do místa podnikání. Oproti odvolacímu soudu pak prosazují názor, že v daném případě nedošlo k účinnému odstoupení od kupní smlouvy, neboť odstoupení bylo adresováno pouze do provozovny žalovaného, takže podmínky pro fikci doručení nenastaly. Dále žalobci namítají, že soudy „věc posuzovaly podle obecných ustanovení občanského zákoníku o kupní smlouvě, když na případ se vztahují speciální ustanovení o kupní smlouvě uzavřené v obchodě“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalovaný ve svém vyjádření k dovolání uvedl, že žalobci jej vyzvali k vrácení peněz oproti vrácení vadné sedací soupravy rovněž dopisem ze dne 9. 10. 2002, jenž mu byl řádně doručen. Tvrzení, že neobdržel odstoupení od smlouvy, považuje v současné procesní situaci za ryze účelové. Pro případ, že by kupní smlouva nebyla platně zrušena, připomíná rozsah a charakter vad s tím, že žaloba na výměnu věci nemůže obstát. Podle článku II bodu 3. přechodných ustanovení zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek byl sice vydán po 1. 4. 2005, avšak stalo se tak ve smyslu článku II bodu 2. zákona č. 59/2005 Sb. po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř.“). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas oprávněnými osobami (žalobci), při splnění podmínky stanovené v § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., se nejprve zabýval otázkou, zda je dovolání přípustné. Podle § 236 odst. 1  o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, se řídí § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř. V posuzovaném případě nemůže být přípustnost dovolání dána § 237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí první rozsudek, který soud prvního stupně v této věci vydal. Přípustnost dovolání tak může být založena pouze za podmínek § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem. Z toho, že přípustnost dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. spjata se závěrem o zásadním právním významu rozhodnutí, vyplývá, že