33 Odo 320/2001 — Nejvyšší soud

33 Odo 320/2001 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:11. 9. 2001 Spisová značka:33 Odo 320/2001 ECLI:ECLI:CZ:NS:2001:33.ODO.320.2001.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 320/2001 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobkyně G. C.L., a. s., (dříve I. L., a.s.) zastoupené advokátem, proti žalovanému Ing. L.N., zastoupenému advokátem, o 37.802,50 Kč s příslušenstvím a o 5.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 67 Ro 1853/99, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27.11.2000, č.j. 42 Co 1131/2000-32, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně se u soudu domáhala vydání platebního rozkazu, jímž měla být žalovanému stanovena povinnost zaplatit jí 37.802,50 Kč s 0,3% úrokem z prodlení od 7. 1. 1999 do zaplacení jako rozdíl mezi cenou opravy motocyklu užívaného žalovaným, kterou žalobkyně opravně uhradila, a vyplaceným pojistným, dále pak smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení. Platebním rozkazem ze dne 11. 2. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-7, stanovil Okresní soud v Ostravě žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 37.802,50 Kč s 0,3% úrokem z prodlení od 7. 1. 1999 do zaplacení a nahradit jí náklady řízení. Proti uvedenému platebnímu rozkazu podal žalovaný odpor, který Okresní soud Ostrava usnesením ze dne 7. 6. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-15, jako opožděný odmítl. Učinil tak po zjištění, že platební rozkaz byl žalovanému doručen dne 28. 3. 2000 a žalovaný proti němu podal v poslední den lhůty, tj. dne 12. 4. 2000, odpor, jenž však adresoval Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě; Okresnímu soudu v Ostravě byl doručen až dne 13. 4. 2000, tedy po marném uplynutí lhůty k podání odporu. Opravným usnesením ze dne 3. 7. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-19, Okresní soud v Ostravě opravil svůj platební rozkaz ze dne 11. 2. 2000 tak, že výrok doplnil o povinnost žalovaného zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 5.000,- Kč s odůvodněním, že platební rozkaz v důsledku chyby při písemném vyhotovení neodpovídal svým obsahem žalobnímu návrhu, který uplatnila žalobkyně. K odvolání žalovaného Okresní soud v Ostravě, v souladu s ustanovením § 8 odst. 1 zákona č. 189/1994 Sb., o vyšších soudních úřednících, ve znění pozdějšcích předpisů, rozhodl usnesením ze dne 20. 10. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-23, tak, že zrušil své usnesení ze dne 7. 6. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-15, jakož i své opravné usnesení ze dne 3. 7. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-19, když dovodil, že žalovaný nezmeškal zákonnou lhůtu k podání odporu, jelikož odpor v poslední den lhůty odevzdal orgánu, který má povinnost jej doručit (poště); irelevantním přitom shledal, že odpor byl adresován věcně nepříslušnému soudu, resp. Krajskému obchodnímu soudu v Ostravě, když doručen byl Okresnímu soudu v Ostravě. Opravné usnesení pak zrušil proto, že jím „byly odstraňovány vady původního rozhodnutí za situace, kdy se vycházelo ze stavu, že toto již nabylo právní moci a má účinky pravomocného rozsudku\". K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 27. 11. 2000, č.j. 42 Co 1131/2000-32, shora citované usnesení soudu prvního stupně v části, kterou bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-15, změnil tak, že se toto usnesení nezrušuje; v další napadené části, tj. pokud jím bylo zrušeno opravné usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 3. 7. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-19, jej potvrdil. Dovodil, že v posuzovaném případě byl odpor proti platebnímu rozkazu podán opožděně. Postup soudu prvního stupně při zrušení opravného usnesení shledal správným, když uzavřel, že opravným usnesením nelze zhojit vady platebního rozkazu spočívající v tom, že soudem nebylo rozhodnuto o celém předmětu řízení. Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítá v něm, že mu byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, pokud odvolací soud posoudil jím podaný odpor proti platebnímu rozkazu jako opožděný. Žalovaný je přesvědčen, že podal odpor proti platebnímu rozkazu včas, jelikož podání obsahující tento odpor bylo v poslední den lhůty odevzdáno orgánu, který ho má povinnost doručit, tj. poště. Podle názoru dovolatele je z hlediska zákona nevýznamné, že ve lhůtě podaný odpor byl adresován „věcně a místně nepříslušnému soudu,\" který jej doručil příslušnému soudu až po uplynutí lhůty k podání odporu. Protože usnesení odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a jeho vydáním byla žalovanému odňata možnost účinně bránit v zahájeném soudním řízení svá procesní i hmotná práva, navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. Část dvanáctou, Hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Ačkoliv dovolatel výslovně nespecifikoval, proti kterému z výroků usnesení odvolacího soudu dovolání podal, z obsahu dovolání bez pochyb vyplývá, že bylo podáno pouze proti výroku, jímž odvolací soud změnil usnesení soudu prvého stupně tak, že usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 7. 6. 2000, č.j. 67 Ro 1853/99-23, se nezrušuje (srov. § 41 odst. 2 o. s. ř.). Dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem (žalovaným) řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.) a směřuje proti té části usnesení odvolacího soudu, proti které je dovolání podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. a/ o. s. ř. přípustné; není však opodstatněné. Protože dovolatel nenamítá a z obsahu spisu dovolací soud nezjistil, že by řízení trpělo některou z vad vyjmenovaných v ustanovení § 237 odst. 1 pod písmeny a/ až e/ a pod písmenem g/ o. s. ř., ani jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o. s. ř.), k nimž je soud povinen přihlédnou i tehdy, když nebyly v dovolání namítány (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), otevírá se dovolacímu soudu k přezkumu otázka, zda posouzením odporu jako opožděného byla žalovanému nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem (tedy, zda řízení je postiženo vadnou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.), resp. zda závěr odvolacího soudu o pozdním podání odporu je po právní stránce správný (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.). Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). 50 Rozhodnutí soudu (ve věci samé nebo o otázkách, týkajících se přípustnosti řízení) vyjadřuje závěry, k nimž soud dospěl zhodnocením skutečností, které vyšly najevo za řízení (v „průběhu řízení\"). Postupem soudu v průběhu řízení je tedy činnost soudu, která vydání soudního rozhodnutí předchází, a nikoliv vlastní rozhodovací akt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit. O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. jde jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv při rozhodování. Pro tento závěr svědčí i systematický argument (tzv. argumentum a rubrica), neboť občanský soudní řád sám užívá termínu „průběh řízení\" pro řízení v prvním stupni k označení Hlavy první, Části třetí a v užším významu v záhlaví (rubrice) k ustanovením § 100 až § 102 o. s. ř., zatímco soudní rozhodnutí jsou upravena až v Hlavě čtvrté, Části třetí o. s. ř.; obdobně se řízení o odvolání (Hlava první Část čtvrtá o. s. ř.) člení na „řízení u odvolacího soudu\" (rubrika k ustanovením § 211 až 217 o. s. ř., postihující – mimo jiné též přes odkaz v ustanovení § 211 o. s. ř. – průběh odvolacího řízení) a na „rozhodnutí o odvolání\" (rubrika k ustanovením § 218 až § 223 o. s. ř.) [srovnej například usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 27.6.1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné p