33 Odo 333/2005 — Nejvyšší soud

33 Odo 333/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:18. 4. 2007 Spisová značka:33 Odo 333/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.333.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 333/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Úradu práce, sociálnych vecí a rodiny v Č. proti žalovanému L. H., zastoupenému advokátem o zaplacení 32.300,- Sk s příslušenstvím a smluvní pokuty, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 8 C 1904/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. října 2002, č. j. 30 Co 264/2002-66, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Okresní soud v Kolíně rozsudkem ze dne 4. června 2001, č. j. 8 C 1904/2000-38, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 30. listopadu 2001, č. j. 8 C 1904/2000-48, uložil žalovanému povinnost do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatit Národnému úradu práce (právnímu předchůdci žalobce) 130.000,- Sk a smluvní pokutu ve výši 5 % z částky 160.000,- Sk za každý započatý kalendářní měsíc od 21. 11. 1997 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 17,6 % od 21. 12. 1997 do 6. 7. 1999 z částky 70.000,- Sk a od 7. 7. 1999 do zaplacení z částky 130.000,- Sk; současně rozhodl o nákladech řízení a o soudním poplatku. K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. října 2002, č. j. 30 Co 264/2002-66, rozhodnutí soudu prvního stupně v části jeho výroku, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 39.700,- Kč (správně 39.700,- Sk) a úrok z prodlení ve výši 17,6 % ročně z částky 12.200,- Sk od 11. 7. 2001 do 4. 12. 2001, z částky 24.700,- Sk za dobu od 5. 12. 2001 do 30. 6. 2002 a z částky 39.700,- Sk od 1. 7. 2002 nadále, zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil (§ 222a odst. 1 o. s. ř.); v části jeho výroku, jíž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 32.300,- Sk a úroky z prodlení ve výši 17,6 % ročně z částky 70.000,- Sk od 21. 12. 1997 do 6. 7. 1999, z částky 130.000,- Sk od 7. 7. 1999 do 9. 7. 2001, z částky 117.800,- Sk od 10. 7. 2001 do 14. 12. 2001, z částky 105.300,- Sk od 5. 12. 2001 do 30. 6. 2002 a z částky 90.300,- Sk od 1. 7. 2002 do zaplacení a dále zaplatit smluvní pokutu 5 % z částky 160.000,- Sk za každý započatý kalendářní měsíc od 21. 11. 1997 do zaplacení, a ve výrocích o nákladech řízení a soudním poplatku rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Zároveň rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Oba soudy vyšly ze zjištění, že mezi žalovaným a Okresním úřadem práce v Č. byla dne 11. 12. 1995 uzavřena smlouva o vytvoření společensky účelných pracovních míst (dále též „SÚPM“) a poskytnutí finančního příspěvku. Podle ní se žalovaný zavázal vytvořit dvě společensky účelná pracovní místa pro uchazeče o zaměstnání a absolventy v profesně-kvalifikační struktuře (uvedené v příloze č. 1 smlouvy) a zabezpečit jejich obsazování dle podmínek smlouvy po dobu pěti let (článek I. odst. 3 smlouvy). Článek I. odst. 5 smlouvy obsahuje závazek žalovaného oznámit ve lhůtě 5 kalendářních dnů uvolnění či zrušení společensky účelných pracovních míst a v téže lhůtě oznámit jejich obsazení. Okresní úřad práce se zavázal poskytnout žalovanému na dvě SÚPM návratný finanční příspěvek ve výši 100.000,- Sk a nenávratný finanční příspěvek ve výši 60.000,- Sk. Žalovaný se zavázal vrátit návratný finanční příspěvek nejpozději do pěti let od jeho poskytnutí ve sjednaných splátkách. Účastníky smlouvy bylo ujednáno, že při nezaplacení splátky ve sjednaném termínu se stává splatným neuhrazený zůstatek příspěvku ve lhůtě 30 dnů od nezaplacené splátky (článek IV. odst. 2 smlouvy). V článku V. smlouvy si její účastníci dohodli možnost odstoupení od smlouvy pro případ nedodržení dohodnutých podmínek. V případě, že pro porušení podmínek žalovaným odstoupí od smlouvy úřad práce, zavázal se žalovaný vrátit návratný i nenávratný finanční příspěvek do tří měsíců od odstoupení od smlouvy. V článku VI. smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit úřadu práce smluvní pokutu ve výši 5 % z poskytnutého finančního příspěvku za každý započatý měsíc, pokud poruší povinnosti obsažené v článcích I. odst. 3 a 5, II. odst. 2 a IV. odst. 1 smlouvy (tj. obsazovat po dobu pěti let dvě SÚPM za sjednaných podmínek, ve lhůtě pěti dnů oznámit změny týkající se existence SÚPM a jejich obsazování, předkládat vyjmenované doklady a hradit včas sjednané splátky). Úřad práce žalovanému podle smlouvy poskytl návratný finanční příspěvek 100.000,- Sk i nenávratný finanční příspěvek 60.000,- Sk. Žalovaný v dohodnutých termínech zaplatil pouze tři splátky a porušil povinnost informovat smluvní stranu o změnách týkajících se SÚPM. Právní předchůdce žalobce podáním ze dne 23. 2. 1999, jež bylo žalovanému doručeno dne 6. 4. 1999, odstoupil od smlouvy pro neplnění dohodnutých splátek (čl. IV. odst. 1 smlouvy). Žalovaný ve lhůtě tří měsíců od odstoupení od smlouvy poskytnutý (návratný a nenávratný) finanční příspěvek nevrátil. Z takto zjištěného skutkového stavu věci odvolací soud dovodil (ve shodě se soudem prvního stupně), že smlouva ze dne 11. 12. 1995 byla uzavřena platně, neboť splňuje náležitosti vůle a jejího projevu (srozumitelnost a určitost smluvního ujednání), jakož i formy, a není v rozporu s právními předpisy v tu dobu platnými na území Slovenské republiky (§ 3 zákona č. 83/1991 Sb. a tehdy platné vyhlášky č. 210/1994 Sb.). Právní předchůdce žalobce v souladu s platným smluvním ujednáním důvodně od smlouvy odstoupil pro porušení smluvních podmínek žalovaným a tento jeho právní úkon se stal perfektním v okamžiku, kdy se dostal do dispozice žalovaného, kterému tak vznikla povinnost vrátit mu oba poskytnuté finanční příspěvky a zaplatit smluvní pokutu. Odvolací soud stejně jako soud prvního stupně nepřisvědčil obraně žalovaného, který tvrdil, že plnění ze smlouvy se stalo nemožným poté, co byl na něj na území Slovenské republiky spáchán pokus o podvod a stal se obětí dalších dvou trestných činů (krádeže a poškození věci - rozřezání pneumatik na autě) a co mu vážné onemocnění znemožnilo další podnikání. Odvolací soud konstatoval, že objektivní ani subjektivní nemožnost plnění (a tedy zánik závazku) nemůže způsobit tvrzená trestná činnost, jejíž obětí se měl žalovaný stát. Tvrzení o vážné chorobě žalovaný neprokázal; i kdyby se mu to však podařilo, nemohla by tato skutečnost působit faktickou a právní nesplnitelnost závazku. Odvolací soud postup soudu prvního stupně v řízení shledal bez vad. Žalovaným namítané nesplnění poučovací povinnosti soudem podle § 118a a § 119a o. s. ř. považoval za nepřípadné, protože tato poučovací povinnost směřuje pouze vůči účastníkům, kteří jsou u jednání soudu přítomni. Žalovaný se jednání u soudu konaného dne 4. 6. 2001, k němuž byl řádně a včas předvolán, a při němž bylo vyhlášeno rozhodnutí, bez omluvy nedostavil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a/ a c/ o. s. ř. Označil v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkl, že stejně jako soud prvního stupně nedoplnil dokazování spisy Policie Slovenské republiky v Č. a spisem Okresního soudu v Trenčíně vedeným pod sp. zn. 1 T 3/01 a neprovedl důkazy o jeho zdravotním stavu. Těmito důkazy měla být prokázána faktická, objektivní, subjektivní a právní nemožnost plnění závazků ze smlouvy. Pro trestnou činnost na něm páchanou, kdy se bál o holý život, musel opustit území Slovenské republiky a nemohl dostát svým závazkům. Je přesvědčen, že ujednání o smluvní pokutě je ve smlouvě sjednáno neurčitě, a proto je ve smyslu § 37 obč. zák. neplatné. Poukazuje na to, že porušení povinnosti ze smlouvy nezavinil, došlo k tomu v důsledku objektivních okolností, které nemohl ovlivnit. Navíc plnění, kterému nemohl dostát pro nedostatek ochrany ze strany státu, na něm vymáhá státní orgán. Žalobcův požadavek na zaplacení smluvní pokuty a úroků z prodlení je proto výkonem práva v rozporu s dobrými mravy. Z uvedených důvodů navrhl rozhodnutí soudů obou stupňů zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V průběhu řízení o dovolání žalovaného byl Národný úrad práce se sídlem Slovenská republika, s účinností ke dni 1. 1. 2004 zrušen (§ 9 zákona č. č. 453/2003 Z. z., o orgánoch štátnej správy v oblasti sociálnych vecí, rodiny a služieb zamestnanosti a o zmene a doplnení niektorých zákonov, v platném znění) a