33 Odo 510/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 510/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 5. 2008 Spisová značka:33 Odo 510/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.510.2006.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 243b předpisu č. 99/1963Sb. § 218 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb. Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 510/2006 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (Územní pracoviště B.), proti žalovaným 1) J. Č. a 2) D. Č., o zaplacení úroků z prodlení z částky 135.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 6 C 1189/2003, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. ledna 2006, č. j. 17 Co 393/2004-54, takto : I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Žalobkyně, zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových jako organizační složkou státu, se žalobou došlou Okresnímu soudu ve Znojmě dne 17. 7. 2003 po žalovaných domáhala zaplacení částky 135.000,- Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že žalovaní, kterým byl na základě smlouvy uzavřené dne 2. 7. 1990 s tehdejším Okresním národním výborem ve Znojmě poskytnut státní příspěvek na individuální bytovou výstavbu ve výši 135.000,- Kč, nedodrželi jednu z podmínek smlouvy a vznikla jim povinnost příspěvek vrátit. Okresní soud ve Znojmě rozsudkem ze dne 29. října 2004, č. j. 6 C 1189/2003-36, žalobu o zaplacení částky 135.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne 18. 7. 2000 do zaplacení zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 16. ledna 2006, č. j. 17 Co 393/2004-54, řízení ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % z částky 135.000,- Kč za dobu od 18. 7. 2000 do 1. 8. 2000 zastavil (výrok I.), rozsudek soudu I. stupně ve výroku o věci samé částečně změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 135.000,- Kč s 3 % úrokem z prodlení z této částky ročně za dobu od 10. 3. 2003 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, v další jeho části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení 10 % úroku z prodlení z částky 135.000,- Kč za dobu od 2. 8. 2000 do 9. 3. 2003 a 7 % úroku z prodlení z částky 135.000,- Kč za dobu od 10. 3. 2003 do zaplacení, jej potvrdil (výrok II.), rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III. a IV.) a o poplatkové povinnosti žalovaných (výrok V.). Oba soudy vyšly ze zjištění, že žalovaní dne 2. 7. 1990 uzavřeli s tehdejším Okresním národním výborem ve Z. (dále jen „národní výbor“) smlouvu podle vyhlášky č. 136/1985 Sb., o finanční, úvěrové a jiné pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě a modernizaci rodinných domů v osobním vlastnictví, ve znění v tu dobu platném (dále jen „vyhláška“), podle níž jim byl poskytnut ve smyslu § 17 vyhlášky státní příspěvek ve výši 135.000,- Kč na výstavbu rodinného domku na pozemku parc. č. 34 v katastrálním území L. Jeho stavba byla povolena stavebním povolením, které nabylo právní moci 21. 6. 1990. V článku 4 smlouvy se žalovaní kromě jiného zavázali výstavbu provést v souladu s platným stavebním povolením tak, aby byly splněny podmínky ustanovení § 16 písm. b/ vyhlášky, a dokončit ji tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci nejpozději do 10 let ode dne uzavření této smlouvy. Podle ujednání v článku 5 smlouvy pro případ vzniku povinnosti vrátit státní příspěvek při nedodržení některé z podmínek uvedených v článcích 3 a 4 smlouvy vzali žalovaní na sebe (s právními účinky i pro dědice) povinnost podle § 58 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen „obč. zák. v tehdy platném znění“), nepřevést rodinný dům na předmětném pozemku bez souhlasu národního výboru na jiného, dokud státní příspěvek nevrátí. V článku 6 smlouvy se mimo jiné uvádí, že při nedodržení některé z podmínek smlouvy podle článků 3 a 4 se žalovaní zavazují tuto skutečnost národnímu výboru neprodleně oznámit a příspěvek do 30 dnů poté národnímu výboru vrátit. Zároveň souhlasí s tím, že národní výbor je oprávněn vrácení příspěvku požadovat, zjistí-li nedodržení některé z podmínek sám, a to i když žalovaní nesplní oznamovací povinnost vpředu uvedenou. Smlouva byla registrována Státním notářstvím ve Z. dne 17. 7. 1990. Stavba rodinného domu nebyla do rozhodnutí věci soudem prvního stupně zkolaudována, ačkoli žalovaným byla příslušným stavebním úřadem opakovaně prodloužena lhůta k dokončení stavby. Z takto zjištěného skutkového stavu oba soudy shodně dovodily, že žalovaní nesplnili podmínku sjednanou ve smlouvě, a to dokončit výstavbu rodinného domu tak, aby kolaudační rozhodnutí nabylo právní moci do deseti let od uzavření smlouvy. Tím jim vznikla povinnost poskytnutý příspěvek vrátit. Jestliže stavba rodinného domku měla být pravomocně kolaudována do 2. 7. 2000, počala promlčecí doba u práva žalobkyně na vrácení poskytnutého státního příspěvku běžet 3. 7. 2000, kdy mohlo být toto právo vykonáno poprvé. Odvolací soud nepřisvědčil žalobkyni, že promlčecí doba začala běžet až od 2. 8. 2000, neboť žalovaní měli na vrácení příspěvku třicetidenní lhůtu. Ujednání článku 6 smlouvy totiž vyložil tak, že tato lhůta byla účastníky sjednána jen pro případ, že žalovaní oznámí nedodržení některé z podmínek národnímu výboru a poté ve třicetidenní lhůtě příspěvek vrátí. V případě, kdy nesplnění některé z podmínek zjistí národní výbor sám (tak jako v této věci), žádná třicetidenní lhůta k vrácení příspěvku ve smlouvě sjednána nebyla. Oproti soudu prvního stupně, který shledal žalovanými uplatněnou námitku promlčení důvodnou, neboť žaloba byla podána po marném uplynutí tříleté promlčecí doby, jejíž konec připadl na 3. 7. 2003 (§ 101 občanského zákoníku, v platném znění), odvolací soud dospěl k závěru, že právo žalobkyně promlčeno není. Vzhledem k tomu, že závazek k vrácení státního příspěvku byl zajištěn omezením převodu nemovitosti podle § 58 občanského zákoníku v tehdy platném znění, promlčuje se právo žalobkyně v desetileté promlčecí době podle § 109 obč. zák.  v tehdy platném znění, ve spojení s § 874  občanského zákoníku ve znění zákona č. 509/1991 Sb., a nikoliv  podle § 101 a § 870 občanského zákoníku v platném znění. Žaloba byla proto podána před uplynutím desetileté promlčecí doby, jejíž běh počal 3. 7. 2000, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, a její konec připadá na 3. 7. 2010. Rozhodnutí o úrocích z prodlení založil odvolací soud na zjištění, že splatnost vrácení státního příspěvku nebyla ve smlouvě sjednána.  Žalovaní (dlužníci) byli proto povinni plnit prvního dne poté, co byli žalobkyní (věřitelem) o plnění požádáni. Takovou kvalifikovanou výzvou k vrácení státního příspěvku byla žaloba, která byla žalovaným doručena 8. 3. 2003. Následujícím dnem 9. 3. 2003 nastala splatnost závazku; jelikož žalovaní tohoto dne příspěvek nevrátili, dostali se dne 10. 3. 2003 do prodlení se zaplacením dlužné částky. Úrok z prodlení určil odvolací soud ve výši 3 % jako dvojnásobek diskontní sazby stanovené Českou národní bankou, která k prvnímu dni prodlení činila 1,5 %. Žalobkyně napadla rozsudek odvolacího soudu dovoláním, jež doplnila podáním ze dne 16. 5. 2006. Jeho přípustnost opřela o § 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a označila v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a/ a b/ o. s. ř. Odvolacímu soudu vytkla, že nesprávně posoudil počátek doby, kdy se žalovaní dostali do prodlení s plněním dluhu, když dovodil (aniž by odkázal na jakékoli ustanovení občanského zákoníku), že účastníci si splatnost vrácení poskytnutého státního příspěvku ve smlouvě nedohodli, a proto splatnost dluhu nastala prvního dne poté, co jí byli vyzváni k plnění. Je přesvědčena, že splatnost dluhu byla účastníky v článku 6 smlouvy sjednána a žalovaní se ocitli v prodlení s plněním dluhu dnem 2. 8. 2000. Vlastní interpretací článku 6 smlouvy (podrobně rozvedenou) vyslovila názor, že uvedený článek obsahuje dva závazky žalovaných v případě nedodržení podmínek smlouvy, a to oznámit tuto rozhodnou skutečnost a do třiceti dnů od okamžiku, kdy nesplnění podmínky nastane, vrátit příspěvek. Oba závazky se tak časově vztahují k naplnění rozhodné skutečnosti. Výklad uvedeného článku tak, že povinnost vrátit příspěvek do třiceti dnů je vázána na splnění oznamovací povinnosti žalovanými, by znamenala, že v případě nesplnění oznamovací povinnosti by povinnost vrátit přísp