33 Odo 561/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 561/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:31. 10. 2007 Spisová značka:33 Odo 561/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2007:33.ODO.561.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 561/2006 ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Mgr. J. H., jako správce konkursní podstaty úpadce A., spol. s r. o., zastoupeného advokátem, proti žalované Č. r. – M. p. m. r., zastoupené advokátem, o zaplacení částky 26,051.240,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 30 C 250/98, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v P. ze dne 25. listopadu 2005, č. j. 14 Co 561/2005-241, takto: I.   Dovolání se zamítá. II.        Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 211.210,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se domáhal po žalované zaplacení částky 54,769.304,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 16. 1. 1996 do zaplacení za zhodnocení pronajatých nebytových prostor situovaných v přízemí a sklepních prostorách domů na S. n. a ulici P. v P., které vynaložila společnost A., spol. s r. o. (dále jen „úpadce“). Obvodní soud pro P. (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. března 2003, č. j. 30 C 250/98-89, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 6. října 2003, č. j. 30 C 250/98-124, žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení. K odvolání žalobce Městský soud v P. usnesením ze dne 11. prosince 2003, č. j. 20 Co 526/200-115, 20 Co 527/2003, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se sice s jeho závěrem, že smlouva o nájmu nebytových prostor ze dne 28. 6. 1991 (dále jen „smlouva o nájmu“) je neplatná z důvodu absence náležitostí podle § 3 zákona č. 116/1990 Sb., nicméně dovodil, že smlouvu je možno posoudit buď jako platnou smlouvu o smlouvě budoucí nebo jako smlouvu o jiném způsobu spolupráce podle § 352 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářského zákoníku. Úpadce neprováděl rekonstrukci nebytových prostor bez právního důvodu, ale na základě dohody s budoucím pronajímatelem (žalovanou) podle čl. 12 smlouvy o nájmu. Další smlouvu uzavřenou dne 28. 4. 1995 po provedené rekonstrukci (ve spojení s dodatkem ze dne 30. 5. 1995) shledal platnou. Protože úpadce se souhlasem pronajímatele vynaložil náklady na rekonstrukci, má žalobce nárok na náhradu zhodnocení nemovitostí žalované podle § 667 odst. 1 věty čtvrté občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) per analogiam. Splatnost tohoto nároku nastala okamžikem ukončení nájemního vztahu, tj. 16. 1. 1996. Podal-li žalobce žalobu dne 5. 11. 1998, není jeho nárok promlčen. Opačný výklad v situaci, kdy žalobce byl v dobré víře, že náklady na rekonstrukci vynaložil za trvání nájemního vztahu, o jehož existenci jej žalovaná utvrzovala svým chováním, by byl v rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák.  Soud prvního stupně nejprve usnesením vyhlášeným u jednání dne 5. 5. 2005 zastavil řízení o zaplacení částky 31,718.100,- Kč s příslušenstvím a poté rozsudkem ze dne 11. května 2005, č. j. 30 C 250/98-211, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 26,051.240,- Kč s 19 % úrokem z prodlení od 16. 1. 1996 do zaplacení a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že úpadce a žalovaná uzavřeli dne 28. 6. 1991 smlouvu, jejíž předmětem byly prostory nacházející se v přízemí a sklepech domů č. p. 934, 935 a 936 v k. ú. S. M. v P. Podle čl. 12 smlouvy se úpadce zavázal provést na své náklady jejich rekonstrukci tak, aby v nich bylo možno provozovat restauraci. Smlouva byla uzavřena na dobu od 1. 7. 1991 do 30. 6. 2012. Dne 22. 10. 1992 byl rozhodnutím orgánu obce udělen ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. souhlas s touto nájemní smlouvou. Dne 28. 4. 1995 uzavřeli účastníci smlouvu označenou jako „novelizace smlouvy o nájmu nebytových prostor“ obsahující nové určení předmětu smlouvy, výše a splatnosti nájemného a doby nájmu. Dohodou ze dne 15. 1. 1996 byl nájemní vztah ukončen ke stejnému dni. Nájemní smlouvu ze dne 28. 6. 1991 posoudil soud prvního stupně jako absolutně neplatný právní úkon, jelikož pronajímané prostory v  okamžiku uzavření smlouvy právně neexistovaly; nebyly totiž kolaudovány k provozování restaurace. Zároveň ale smluvní ujednání v čl. 12 – 14 nájemní smlouvy vyhodnotil jako smlouvu o jiné spolupráci podle § 352 a násl. hospodářského zákoníku. Obsahem závazku žalobce bylo provedení rekonstrukčních prací v předmětných nebytových prostorách za účelem provozování restaurace. Nájemní smlouva ze dne 28. 4. 1995 založila platný nájemní vztah a úpadce jako nájemce užíval nebytové prostory až do 15. 1. 1996 na základě platného právního titulu. S odkazem na § 667 odst. 1 obč. zák. soud prvního stupně uzavřel, že žalobce má nárok na zaplacení žalované částky, neboť se souhlasem vlastníka vynaložil investice na pronajatou věc; žalobci náleží částka odpovídající tomu, oč se hodnota nemovitostí rekonstrukcí zvýšila, i když se žalovaná k úhradě investic výslovně nezavázala. Městský soud v P. rozsudkem ze dne 25. listopadu 2005, č. j. 14 Co 561/2005-241, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení jej z části změnil a z části potvrdil; zároveň rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Doplnil dokazování obsahem žaloby doručené Krajskému obchodnímu soudu v P. dne 22. 2. 1994, vedené následně u Obvodního soudu pro P. pod sp. zn. 27 C 134/94, kterou se žalovaná domáhala vůči úpadci zaplacení částky 8,274.343,40 Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného za období 1. 12. 1992 do 3. 2. 1994. Právním důvodem plnění byla smlouva  o nájmu sporných nebytových prostor ze dne 28. 6. 1991 ve znění dodatků ze dne 3. 12. 1991 a 19. 3. 1993; řízení skončilo schválením smíru. Na takto doplněném skutkovém základě se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že je absolutně neplatná smlouva ze dne 28. 4. 1991 pro rozpor s § 3 odst. 2 (nesprávně v odůvodnění uveden § 2 odst. 2) zákona č. 116/1990 Sb., jelikož pronajímané prostory nebyly určeny k provozování restauračních služeb. Žalobcův nárok podřadil pod § 451 obč. zák., neboť požadavek opřený o § 667 odst. 1 obč. zák.  předpokládá platnou nájemní smlouvu. V důsledku žalovanou vznesené námitky promlčení se odvolací soud zabýval tím, zda účinky uplatněné námitky nejsou v rozporu s dobrými mravy. S přihlédnutím k tomu, že stavební práce byly ukončeny již na konci roku 1992 a žaloba byla podána až 5. 11. 1998 má zato, že námitka promlčení by mohla být úspěšná; dospěl však k závěru, že její uplatnění je v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.). S odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. ledna 1997, sp. zn. II. ÚS 309/95 a „rozsudek NS ČR publikovaný v PR č. 11/2002“ spatřuje důvody pro nepřiznání účinků námitky promlčení v chování žalované, která žalobce utvrzovala v představě platného nájemního vztahu, neboť s ním uzavřela dodatky k původní nájemní smlouvě. To bylo důvodem, proč žalobce svůj nárok na úhradu vynaložených investic včas neuplatnil u soudu; neexistovaly totiž žádné okolnosti, které by u něj vyvolávaly obavu o nedobytnosti jím vynaložených nákladů. Až v průběhu řízení zahájeného v roce 1998 soud smlouvu z roku 1991 posoudil jako neplatnou. Odvolací soud přihlédl rovněž k tomu, že předmětem sporu je „nemalá“ finanční částka, kterou vynaložila ve prospěch státu právnická osoba nacházející se nyní v konkursu, přičemž v rámci konkursního řízení je třeba uspokojit požadavky konkursních věřitelů, a že stát by měl jít příkladem při dodržování pravidel slušného chování. Odvolací soud připomněl, že i pro výkon práva vznést námitku promlčení platí § 3 odst. 1 obč. zák. Odepření účinků uplatněné námitky promlčení podle tohoto ustanovení je výjimečným opatřením v situacích, kdy zánik nároku v důsledku jejího vznesení by znamenal pro oprávněného evidentně mimořádnou tvrdost s přihlédnutím k uplatněnému právu a k důvodům, proč oprávněný své právo včas neuplatnil. Byť byla námitka promlčení žalovanou uplatněna, nelze jí přiznat právní účinky, neboť s ohledem na okolnosti souzené věci by to bylo v rozporu s dobrými mravy. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nam