33 Odo 897/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 897/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:30. 9. 2008 Spisová značka:33 Odo 897/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.897.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Dotčené předpisy:§ 500 odst. 1 předpisu č. 40/1964Sb. Kategorie rozhodnutí:B Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 897/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce T. T., bytem , zastoupeného Mgr. E. F., advokátem se sídlem , proti žalovaným l) Z. R., bytem , 2) D. K., bytem , 3) V. K., bytem , a 4) Z. T., bytem  , všem zastoupeným JUDr. L. Č., advokátem se sídlem , o zaplacení 882.730,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 50/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2006, č. j. 19 Co 535/2005-161, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 11. ledna 2006, č. j. 19 Co 535/2005-168, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2006, č. j. 19 Co 535/2005-161, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 11. ledna 2006, č. j. 19 Co 535/2005-168, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í: Žalobce se po žalovaných domáhal zaplacení 4,664.464,- Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje slevu z kupní ceny, kterou jsou mu žalované povinny poskytnout z titulu odpovědnosti za vady prodané věci. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 20. května 2005, č. j.                              17 C 50/2002-137, uznal žalované povinnými do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně žalobci zaplatit 882.730,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 2. 11. 2000 do zaplacení (výrok I.), zastavil řízení ohledně částky 3,781.734,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 2. 11. 2000 do zaplacení (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.). Vycházel ze zjištění, že účastníci uzavřeli dne 30. 6. 2000 kupní smlouvu, podle níž žalované žalobci prostřednictvím prostředkovatele, jímž je obchodní společnost N. prodaly pozemek parc. č.– ostatní plocha/jiná plocha o rozloze 10.972 m2 v katastrálním území P. za kupní cenu 18,000.000,- Kč. Předmětný pozemek žalované získaly v restituci podle zákona č. 229/1991 Sb. Uzavření smlouvy předcházelo několik jednání mezi zmocněncem žalobce Ing. P. a pracovnicí zprostředkovatele N., při nichž byly zmocněnci žalobce předloženy písemnosti, které dokládaly umístění pozemku a mimo jiné obsahovaly i zakreslení retenční stoky průmyslového vodovodu vedoucí pod povrchem pozemku a zmínku o její existenci; všichni také pozemek, který byl značně zanedbaný, navštívili. Žalované věděly o existenci stok, které byly vybudovány v letech 1964, 1973 a 1981. Žalobce se o nich dozvěděl teprve po uzavření kupní smlouvy a uplatnil včas nárok na slevu z kupní ceny. Podle znaleckého posudku vypracovaného Ing. K. se hodnota pozemku v důsledku umístění retenční stoky a další veřejné kanalizační sítě zasahující pozemek v rozsahu 2.613,5 m2 snížila o 1,071.887,-Kč, resp. 882.730,- Kč z tržní ceny 18,000.000,- Kč. Na podkladě těchto zjištění soud prvního stupně uzavřel, že žalované odpovídají podle § 499 obč. zák. za vadu pozemku spočívající v jeho zatížení věcným břemenem (kanalizační soustavou umístěnou pod povrchem pozemku) a žalobce uplatnil právo na slevu z kupní ceny ve výši 882.730,- Kč po právu. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. ledna 2006, č. j. 19 Co 535/2005-161, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 11. ledna 2006, č. j. 19 Co 535/2005-168, rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu o zaplacení 882.730,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 2. 11. 2000 do zaplacení zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, neztotožnil se však s jeho právním posouzením věci. Nepřisvědčil názoru, že kanalizační soustava pod pozemkem je věcným břemenem zatěžujícím předmětný pozemek. Uzavřel, že podle § 120 odst. 1 a 2 obč. zák. a podle § 2 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích,  jsou kanalizace ve formě provozně samostatného souboru staveb a zařízení, jakož i kanalizační přípojka specifikovaná v § 2 odst. 2 tohoto zákona samostatnými stavbami, které nejsou součástí pozemku; jako takové mají vlastníka, který může, ale nemusí být totožný s vlastníkem pozemku. Tvoří-li kanalizační zařízení situované pod předmětným pozemkem samostatnou stavbu v občanskoprávním slova smyslu, která je předmětem veřejné evidence podle zvláštního zákona (zákona č. 274/2001 Sb.), nelze dovozovat, že taková stavba může být vadou pozemku. Pouze v případě, že by se žalované smluvně zavázaly, že převáděný pozemek bude mít kupujícím vymíněné vlastnosti (např. že pod jeho povrchem se do určité hloubky nenacházejí stavby), by bylo možno uvažovat smluvní odpovědnost za vady pozemku. Z kupní smlouvy však takové ujednání nevyplývá; naopak ve smlouvě je uvedeno, že žalobce si žádné specifické vlastnosti kupovaného pozemku nevymínil. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci a procesní vadu, která měla za následek nesprávné rozhodnutí a spočívá v tom, že odvolací soud „překročil vázanost rozhodování v systému neúplné apelace“ tím, že zopakoval důkazy, ačkoli dospěl k závěru, že skutkový stav byl soudem prvního stupně zjištěn správně a úplně a podstatou odvolání žalovaných byly jen výhrady k právnímu posouzení věci. Tímto postupem „vytvořil zdánlivě podmínky pro odůvodnění rozhodnutí, jímž změnil rozhodnutí soudu prvního stupně“. V rámci dovolacího důvodu podle § § 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř. žalobce brojí proti závěru, že předmětný pozemek netrpí vadou. Je přesvědčen, že odvolací soud nesprávně vyložil § 499 obč. zák. a zcela pominul § 500 odst. 1 obč. zák. Připomíná, že „vadou věci je její vlastnost, tedy její vnější projev, stav či použitelnost k určitému účelu“. Umístění kanalizačních řádů pod povrchem pozemku lze kvalifikovat jako nedostatek obvyklých vlastností, neboť „u stavebního pozemku není zvykem, že je pod ním umístěná kanalizační stavba takového rozsahu, jako v posuzovaném případě“. Základní vlastností každé prodávané věci je, že nabyvatel není a nebude omezen při jejím užívání (např. v důsledku existence pod pozemkem umístěné stavby ve vlastnictví třetí osoby). On je ve výkonu svého vlastnického práva je omezen, neboť je např. povinen strpět umístění odvětrání a kontrolních šachet na pozemku, musí umožnit vlastníku stavby vstup na pozemek za účelem údržby či opravy jeho věci, musí se zdržet určité stavební činnosti. Jedná se o omezení, která zásadně ovlivňují použitelnost pozemku k jím sledovanému účelu bez ohledu na to, zda stavba umístěná pod povrchem pozemku je stavbou samostatnou či součástí pozemku. V této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2573/99 a „mnohá další“. Žalobce připomíná, že pouze knihovaná věcná břemena nemohou být - až na výjimky - skrytou vadou. Kanalizační stavby nejsou seznatelné z katastru nemovitostí, jejich evidence je vedena odděleně od evidencí, které jsou občanu dostupné, a proto nemůže jít o zjevnou vadu. I kdyby bylo možné dovodit, že evidence podle zákona č. 274/2001 Sb. je tou, na kterou pamatuje § 500 odst. 1 obč. zák., nelze pomíjet výslovné ujištění, že pozemek není zatížen. Z uvedených důvodů žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem (žalobcem) při splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 2437 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl rozsudek napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení dovolatelem. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a / a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. spatřuje dovolatel v tom, že odvolací soud zopakoval důkazy provedené již soudem prvního stupně, přestože podstatou odvolání žalovaných byly jen výhrady k právnímu posouzení věci. Tato námitka není opodstatněná. Žalované ve svém odvolání