33 Odo 926/2006 — Nejvyšší soud

33 Odo 926/2006 citace  Právní věta:K projednání a rozhodnutí sporů z právních vztahů vzniklých rozhodnutím dopravního úřadu podle § 19 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 1998, o závazku veřejné služby, není dána pravomoc soudů. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:29. 8. 2008 Spisová značka:33 Odo 926/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2008:33.ODO.926.2006.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Pravomoc soudu Dotčené předpisy:§ 7 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb. § 7 odst. 3 předpisu č. 99/1963Sb. § 19 odst. 3 předpisu č. 111/1994Sb. ve znění do 31.3.1998 Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Publikováno ve sbírce pod číslem:50 / 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, dostupné na www.nsoud.cz. 33 Odo 926/2006 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně A. K. V., a. s.  zastoupené JUDr. P. G. advokátem proti žalované Č. r. – Ú.p. z. s. v. v. m. o zaplacení částky 1,145.843,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 163/98, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince 2005, č. j. 10 Co 246/2005-353, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. prosince 2005, č. j. 10 Co 246/2005-353, a rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. února 2005, č. j. 15 C 163/98-327, se zrušují a řízení se zastavuje. II. Po právní moci tohoto rozsudku bude věc postoupena Krajskému úřadu Karlovarského kraje se sídlem v K. V. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, odvolacího a dovolacího řízení.                       O d ů v o d n ě n í : Žalobou se právní předchůdkyně žalobkyně – Č. a. P.a. s. domáhala vůči České republice – Okresnímu úřadu K. V. zaplacení částky 1,146.089,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím. Na základě rozhodnutí o závazku veřejné služby ve veřejném  zájmu vydaného Okresním úřadem v K. V. – referátem dopravy a silničního hospodářství dne 19. 12. 1996, č. j. RD/497/96, zajistila v rozsahu platného jízdního řádu na vyjmenovaných dopravních linkách v určeném období provoz svými dopravními prostředky. V souladu s § 19 odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, uplatnila u Okresního úřadu v K.V. požadavek na zaplacení prokazatelně vzniklé ztráty v rozsahu částky 2,833.162,- Kč, ze které jí tento orgán dosud zaplatil jen 1,687.073,- Kč. V pořadí třetím ve věci vydaným rozsudkem ze dne 11. února 2005, č. j. 15 C 163/98 327, Okresní soud v Karlových Varech (dále jen „soud prvního stupně“) uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 1,145.843,30 Kč s 20 % úrokem z prodlení z částky 2,833.162,- Kč od 1. 7. 1997 do 23. 7. 1997 a s 20 % úrokem z prodlení z částky 1,333.162,- Kč od 24.7. 1997 do 23. 9. 1997 a s 20 % úrokem z prodlení z částky 1,145.843,30  Kč od 24. 7. 1997 do zaplacení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu. Vyšel ze zjištění, že rozhodnutím Okresního úřadu K. V. ze dne 19. prosince 1996, č. j. RD 497/96, o závazku veřejné služby ve veřejném zájmu bylo právní předchůdkyni žalobkyně uloženo zajistit provoz na vyjmenovaných linkách podle platného jízdního řádu pro rok 1996 a 1997. Prokazatelně vzniklou ztrátu z tohoto provozu vyúčtovala právní předchůdkyně žalobkyně částkou 2,833.162,- Kč, ze které ji žalovaná uhradila jen  1,687.073,- Kč, ačkoliv prokazatelná ztráta podle závěrů znaleckých posudků činí  2,833.162,- Kč. Krajský soud v Plzni k odvolání žalované změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o zaplacení částky 1,145.843,30 Kč s 20 % úrokem z prodlení od 7. 6. 1997 do zaplacení zamítl (výrok I.), zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni 20 % úrok z prodlení z částky 1,687.319,- Kč od 7. 6. 1997 do 23. 7. 1997 a 20 % úrok z prodlení z částky 187.319,- Kč od 24. 7. 1997 do 23. 9. 1997 (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky III., IV. a V.). Poté, co se nejprve vypořádal s otázkou pasivní legitimace, dovodil, že nelze vycházet ze zpracovaných znaleckých posudků v důsledku pochybností o správnosti výpočtu prokazatelné ztráty. Jelikož již neexistují potřebné doklady prvotní evidence za sporné období, neunesla žalobkyně důkazní břemeno o výši prokazatelné ztráty a žalobě nelze proto vyhovět. V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), žalobkyně (dále jen „dovolatelka“) obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) namítá, že odvolací soud podle § 213 o. s. ř. nezopakoval důkaz znaleckými posudky a řízení tak zatížil vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 214a odst. 1 písm. b) o. s. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, shledává v nesprávném výkladu § 19 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. ve znění zákona č. 38/1995 Sb. v otázce způsobu doložení a výpočtu prokazatelné ztráty. S tímto odůvodněním navrhla rozsudek odvolacího soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení. Podle článku II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., obsahujícího přechodná ustanovení k novele občanského soudního řádu provedené tímto zákonem, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (t. j. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na to, že odvolací soud v řízení o odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně postupoval podle procesních předpisů účinných před 1. 4. 2005 (článek II bod 2. zákona č. 59/2005 Sb.), bylo i v řízení o dovolání postupováno podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou uvedeným zákonem (dále opět jen „o. s. ř“). Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání, které je  přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. , bylo podáno včas k tomu oprávněnou osobou (žalobkyní), a že jsou splněny i podmínky uvedené v § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek podle  § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dospěl k závěru, že je opodstatněné, i když  z jiného než namítaného důvodu. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Ačkoliv žalobkyně nenamítala existenci některé z uvedených vad, dovolací soud nemohl přehlédnout, že řízení trpí zmatečností podle § 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Podle § 229 odst. 1 písm. a) o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže bylo rozhodnuto o věci, která nenáleží do pravomoci soudů. Odvolací soud založil své rozhodnutí implicitně na závěru, že vztah mezi žalobkyní a žalovanou je sporem vyplývajícím z občanskoprávního vztahu, o němž přísluší rozhodovat soudům v občanském soudním řízení. S tímto právním názorem se dovolací soud neztotožňuje. Podle rozhodnutí Okresního úřadu K. V.-referátu dopravy a silničního hospodářství ze dne 19. 12. 1996, č. j. RD/497/96, o závazku veřejné služby ve veřejném zájmu, byl právnímu předchůdci žalobkyně jako dopravci podle § 5 zákona č. 425/1990 Sb., o okresních úřadech, a § 2 odst. 8 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, uložen závazek veřejné služby podle § 19 odst. 1 a 3 zákona č. 111/ 1994 Sb., zajistit ve vymezených  časových obdobích provoz na vyjmenovaných linkách veřejné linkové dopravy podle jízdního řádu pro období let 1996-1997. Prokazatelnou ztrátu ve smyslu § 19 odst. 4 citovaného zákona měl doložit  do 10. 2. 1997; zároveň mu bylo uloženo, jaké doklady k prokázání této ztráty musí předložit. Rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že dne 12. 12. 1996 byl předložen návrh smlouvy podle § 19 odst. 2 citovaného zákona, který odmítla právní předchůdkyně žalobkyně přijmout. Tím byly vytvořeny předpoklady pro vážné narušení dopravní obslužnosti celé řady lokalit v územně správním obvodu okresu K. V. Podle § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z občanskoprávních, pracovních, rodinných a z obchodních vztahů, pokud je podle zákona neprojednávají a