4 Tdo 1008/2019 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1008/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 10. 2019 Spisová značka:4 Tdo 1008/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:4.TDO.1008.2019.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští Mimořádné snížení trestu odnětí svobody Těžké ublížení na zdraví úmyslné Úmysl nepřímý Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1,2 písm. c, 3 tr. zákoníku § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 58 odst. 1 tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. g,h) tr. ř. § 265k odst. 1,2 tr. ř. § 265m odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:27. 1. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1008/2019-701 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2019 v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Pácala a soudců JUDr. Františka Hrabce a JUDr. Marty Ondrušové o dovolání obviněné L. T., nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Světlá nad Sázavou a nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněné, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 7 To 19/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 2 T 46/2018, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce zrušuje rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 7 To 19/2019, ve výroku o trestu. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265m odst. 1 tr.ř. se znovu rozhoduje tak, že obviněná L. T. se odsuzuje podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 let. IV. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku se pro výkon trestu odnětí svobody zařazuje do věznice s ostrahou. Zbývající část rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 7 To 19/2019, zůstala nezměněna. V. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání podané obviněnou odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2018, sp. zn. 2 T 46/2018, byla obviněná L. T. (dále jen obviněná, popř. dovolatelka) uznána vinnou zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1, 2 písm. c), odst. 3 tr. zákoníku (správně zvlášť závažný zločin). Uvedeného zvlášť závažného zločinu se podle skutkových zjištění dopustila tím, že: v přesně nezjištěné době, od propuštění z porodnice v odpoledních hodinách dne 17. 1. 2016 do ranních hodin dne 19. 1. 2016, v obci XY, ulice XY, v rodinném domě č. p. XY, jako matka své nezletilé dcery, poškozené AAAAA (pseudonym), nar. XY, kterou v domě držela v utajení, bez vědomí svého partnera a otce dítěte, J. B., nar. XY, a členů jeho rodiny, o jejíž zdraví byla povinna v rámci své rodičovské odpovědnosti řádně pečovat, patrně motivována snahou utlumit hlasové projevy nezletilé, aby nedošlo k jejímu prozrazení, podala této v přesně nezjištěném množství látku obsahující etylalkohol, ačkoliv je všeobecně známo, že tento děti požívat nesmějí z důvodu škodlivých účinků na jejich organismus, a obžalovaná si musela být vědoma toho a přinejmenším srozuměna s tím, že podáním alkoholu v níže uvedeném množství novorozenému dítěti může tomuto způsobit vážnou poruchu zdraví a jeho bezprostřední ohrožení na životě v důsledku poruchy základních životních funkcí, přičemž v důsledku tohoto jednání v ranních až dopoledních hodinách dne 19. 1. 2016 došlo k úmrtí poškozené AAAAA, jehož bezprostřední příčinou byl otok mozku se selháním základních životních funkcí při akutní otravě etylalkoholem, který byl zjištěn v krvi zemřelé poškozené v množství 0,63 g/kg, přičemž k dosažení této koncentrace v krvi nezletilá AAAAA musela požít nejméně 1,7 g etylalkoholu. Za tento zvlášť závažný zločin uložil Krajský soud v Praze obviněné podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 roků a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. 12. 2018, sp. zn. 2 T 46/2018, podala obviněná odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. O podaném odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 7 To 19/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněné podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání 5 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ji pro výkon uloženého trestu zařadil do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 3. 2019, sp. zn. 7 To 19/2019, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. směřující do výroku o vině a trestu. Současně v neprospěch obviněné podal dovolání nejvyšší státní zástupce směřující do výroku o trestu z dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněná v rámci podaného dovolání namítá, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně uvádí, že soudy nižší instance nesprávně právně posoudily skutek, kterým byla uznána vinnou, jako zvlášť závažný zločin ublížení na zdraví podle § 145 odst. 3 tr. zákoníku, ačkoliv měl být skutek právně posouzen jako přečin usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku. Poukazuje na skutečnost, že podle názoru soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil soud druhého stupně, jednala přinejmenším v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť věděla, že svým jednáním může takové porušení nebo ohrožení způsobit těžkou újmu na zdraví, a pro případ, že je způsobí, byla s tím srozuměna, neboť podáním alkoholu dítěti může dojít k fatálním následkům spočívajícím ve smrti. Podle dovolatelky ovšem ani jeden ze soudů neuvedl a neodůvodnil, na základě jakých důkazů k tomuto závěru dospěl. Skutečnosti duševního života významné pro právní závěr o tom, zda je tu dáno zavinění a v jaké je formě, jsou přitom předmětem dokazování stejně jako ostatní okolnosti naplňující znaky trestného činu (výslovná citace). Obviněná následně uvádí, že z žádného z provedených důkazů nevyplývá její srozumění se způsobením vážné újmy na zdraví nebo ohrožení na životě a základních životních funkcí dcery. Takový závěr je v rozporu s tím, jak jednotliví svědci její vztah k dceři vnímali, a neodpovídá ani tomu, že tím, že si dceru vzala z porodnice, riskovala jediné zázemí, které měla, což učinila proto, aby se o dceru mohla starat. Nebyl zjištěn ani motiv pro to, aby podala alkohol dceři, když soudy toliko uzavřely, že pravděpodobně chtěla utlumit hlasové projevy poškozené. Poté rozvádí svou tíživou situaci v dané době z pohledu osobního, ekonomického, sociálního, jejího věku, práce, rodinných vztahů aj. Zdůrazňuje, že po porodu se chtěla přestěhovat k babičce, ve které měla oporu, stejně jako ve své tetě, které tuto možnost připustily. Namítá, že i v případě, že by látku obsahující alkohol dceři podala, jednala by pouze z důvodu zabránění pláče poškozené, a proto by její jednání mělo být posouzeno jako nedbalostní a nikoliv úmyslné. Ze svědeckých výpovědí podle obviněné vyplývá, že měla k dětem kladný citový vztah, a to byl i jeden z důvodů, proč poškozenou nesvěřila k adopci. Podle jejího názoru z provedených důkazů nelze dovodit, že by byla srozuměna s tím, že by mohla způsobit dceři těžkou újmu na zdraví, a to ani v eventuálním úmyslu. V závěru dovolání obviněná navrhuje, aby Nejvyšší soud ve věci sám rozhodl, neboť rozhodnutí dovolacího soudu je možno učinit na základě skutkového stavu zjištěného v napadeném rozhodnutí, a uznal ji vinnou ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku a uložil jí trest v rámci zákonné sazby § 143 odst. 1 tr. zákoníku. Obhájce obviněné v rámci veřejného zasedání dále navrhl, aby popř. věc byla vrácena soudu druhé stupně. Nejvyšší státní zástupce ve vztahu k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že obviněné byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákonu za trestný čin, jímž byla uznána vinnou. Následně shrnul průběh trestního řízení a upozornil na nejdůležitější části odůvodnění soudu druhého stupně vztahujícím se k použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Konstatuje, že soud druhého stupně shledal v případě obviněné mimořádné okolnosti vybočující ze vzorce obvyklých pachatelů této trestné či