4 Tdo 1038/2012 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1038/2012 citace  Název judikátu:Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 9. 2012 Spisová značka:4 Tdo 1038/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1038.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru Dotčené předpisy:§ 208 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:22. 10. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1038/2012-19 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. září 2012 o dovolání obviněných Ing. J. J. a M. J., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 7 To 467/2011, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 1 T 234/2010, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 1 T 234/2010, byli obvinění Ing. J. J. a M. J. uznáni vinnými ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustili tím, že společným jednáním ve dnech 28. 6. 2010, 12. 7. 2010, 30. 8. 2010 a 6. 9. 2010 bránili a nejméně do 24.1.2011 stále brání obchodní společnosti Lawstav, s.r.o., se sídlem ve V., P., zastoupené jednatelem M. L., ke vstupu a prohlídce rodinného domu na ulici H. ve V., jenž je ve výlučném vlastnictví obchodní společnosti Lawstav, s.r.o., tak, jak jim bylo stanoveno na základě usnesení o návrhu na předběžné opatření Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 6. 2010, č. j. 9 C 294/2009 – 76, které se stalo vykonatelným dne 25. 6. 2010 ve smyslu ustanovení § 76d písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Za popsané jednání byli obvinění Ing. J. J. a M. J. shodně odsouzeni podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s § 208 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku, § 69 odst. 1 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výměře 50 denních sazeb po 300,- Kč (tj. celkem 15.000,- Kč), přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 2 měsíců. Proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. 1 T 234/2010, podali oba obvinění společné odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 7 To 467/2011, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2011, sp. zn. 7 To 467/2011, podali následně obvinění Ing. J. J. a M. J. prostřednictvím své obhájkyně společné dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obvinění v dovolání namítli, že není pravdou, že by bránili obchodní společnosti Lawstav, s.r.o., ve vstupu a prohlídce předmětného rodinného domu. Podle jejich přesvědčení usnesení o předběžném opatření nemůže být vykonatelné, u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 7 C 270/2009 probíhá řízení o určení vlastnictví k předmětné nemovitosti, které dosud nebylo pravomocně skončeno. Dle obviněných v řízení nebyla prokázána objektivní ani subjektivní stránka trestného činu kladeného jim za vinu. Obvinění jsou toho názoru, že usnesení o předběžném opatření Okresního soudu ve Vyškově ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 9 C 294/2009, trpí formálními vadami, pro něž nemůže být vykonatelným. Dále obvinění zdůraznili, že soudní řízení o vyklizení předmětných nemovitostí dosud nebylo pravomocně skončeno a odkázali přitom na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 3. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 413/04. Z uvedených důvodů obvinění závěrem svého dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby přikázal Okresnímu soudu ve Vyškově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, příp. aby dovolání obviněných vyhověl a rozhodl ve věci sám rozsudkem. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Obvinění ve svém dovolání uplatnili dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud České republiky se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu České republiky tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř. ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod. nemají povahu právně relevantních