4 Tdo 1083/2024 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1083/2024-413 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 1. 2025 o dovolání obviněného J. M., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 13 To 198/2024-377, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 15/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 5. 2024, č. j. 6 T 15/2024-326, byl obviněný J. M. uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se dopustil jednáním popsaným ve skutkové větě daného rozsudku. 2. Za uvedená jednání byl obviněný J. M. odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku, § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 2 (dvou) roků. 3. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 24 (dvacetčtyři) měsíců. 4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, IČ: 75151481, škodu v celkové výši 115 859 Kč. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 15. 5. 2024, č. j. 6 T 15/2024-326, podal obviněný J. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 8. 2024, č. j. 13 To 198/2024-377 tak, že podle § 258 odst. l písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. ve věci znovu rozhodl tak, že obviněný J. M. byl uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 26. 9. 2023 ve 22:47 hod. v XY, v ul. XY, před autobusovou zastávkou, jako řidič osobního motorového vozidla tovární značky Audi, RZ: XY, vědom si toho, že pozbyl řidičské oprávnění, nereagoval na výzvu světelným výstražným zařízením s nápisem „STOP“ hlídky Policie ČR, Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, Územního odboru Kutná Hora, Oddělení hlídkové služby, jedoucí ve služebním vozidle tov. zn. Škoda Octavia, RZ: XY, v barevném provedení Policie ČR, k podrobení se silniční kontrole, a ve chvíli, kdy J. T., ve služebním stejnokroji, za účelem provedení silniční kontroly vystupoval ze služebního vozidla, začal před policejní hlídkou vycouvávat ve směru ke kruhovému objezdu, načež po násilném zastavení jeho vozidla služebním vozidlem M. G. a O. S., oba ve služebním stejnokroji, vystoupili ze služebního vozidla a za opakovaní výzev "Policie jménem zákona" a s výstrahou "Zanechte svého protiprávního jednání nebo bude použito služební zbraně" s namířenými zbraněmi přistoupili k jeho vozidlu, kdy se S. pokusil otevřít dveře u spolujezdce, obžalovaný však na jejich výzvy opět nereagoval a s vozidlem najížděl do služebního vozidla, čímž si sjednal prostor k ujetí z místa pryč, načež opět couvnul a poté se prudce rozjel směrem na zasahující policisty G. a S., kteří, aby nedošlo k jejich zranění, museli před ujíždějícím vozidlem uskočit stranou a proti vozidlu použili služební zbraň, načež obžalovaný opět narazil do služebního vozidla, které odstrčil, prudce vyrazil směrem na J. T., který na místo přibíhal s výzvami k ukončení protiprávního jednání a s namířenou služební zbraní, a který, aby nedošlo k jeho zranění, musel před vozidlem obžalovaného uskočit stranou a proti vozidlu použil služební zbraň, obžalovaný vozidlo přesto nezastavil a odjel z místa pryč, a tímto jednáním na služebním vozidle způsobil Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, IČ: 75151481, škodu v celkové výši 115 859 Kč“. 6. Za uvedené jednání byl obviněný J. M. odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. 7. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 let. 8. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému Krajskému ředitelství policie Středočeského kraje, IČ: 75151481, škodu v celkové výši 115 859 Kč. 9. Proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 8. 2024, č. j. 13 To 198/2024-377, podal následně obviněný J. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný je toho názoru, že v jeho případě nemohla být naplněna subjektivní stránka trestného činu, protože všechny skutkové okolnosti zjištěné soudem prvního stupně i soudem odvolacím svědčí o tom, že nemohl mít úmysl působit na výkon pravomoci úřední osoby, ale ani úmysl užít k takovému působení násilí. Uvádí, že ze zjištěných skutkových okolností vyplývá, že se chtěl pouze vyhnout silniční kontrole. Jakékoli pohyby vozidla byly činěny nikoli s úmyslem najíždět na vozidlo Policie ČR či na jednotlivé policisty, ale naopak s úmyslem se jim za každou cenu vyhnout. Z kamerového záznamu vyplynulo, že vozidlo Audi nejprve začalo couvat od vozidla Policie ČR. Z toho bezpečně vyplývá, že se obviněný snažil vyhnout policejní hlídce a těžko lze považovat tento pohyb vozidla Audi za útok zbraní. Policisté se následně rozjeli proti vozidlu Audi a bez skrupulí do něj narazili. Objektivně to tedy byli policisté, kteří použili auto jako zbraň vůči vozidlu Audi. Policisté poté co narazili do vozidla Audi, ale nezatarasili mu cestu, tak oba, včetně řidiče vystoupili z policejního vozidla a se zbraní se přibližovali k vozidlu Audi. Z kamerového záznamu je patrné, že obviněný byl z nepřiměřeného zákroku policistů vyděšený a vystresovaný. Obviněný pak chtěl z místa pouze ujet za svištění kulek ze služebních zbraní, nicméně pokud do něj narazilo neovladatelné policejní vozidlo, pak není žádným divem, že při odjíždění nutně musel na toto vozidlo mechanicky působit. To ovšem neznamená, že jednal v přímém úmyslu působit na výkon pravomoci policistů, a navíc úmyslně za použití automobilu Audi jako zbraně. Z výše uvedeného důvodu spočívá napadený rozsudek na nesprávném právním posouzení skutku, jak to předvídá dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Z těchto důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud ČR zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 20. 08. 2024, č. j. 13 To 198/2024-377 a přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále k obviněným namítanému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvedl, že směřuje-li dovolání proti výroku o vině odsuzujícího rozhodnutí, pak dovolacím důvodem podle citovaného ustanovení jsou zásadně jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Státní zástupce konstatuje, že skutková věta odsuzujícího rozsudku vykazuje jak objektivní, tak i subjektivní stránku zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku. Tak především z hlediska obviněným zpochybněné vnitřní stránky deliktu vykazuje prvek přímého úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. O takovém úmyslu svědčí to, že obviněný dle tzv. skutkové věty nereagoval na výzvy policistů, snažil se nejprve vycouvat pryč z inkriminovaného místa, avšak poté, co bylo jeho vozidlo zastaveno služebním automobilem policie, začal do policejního vozu najíždět. Najížděním ohrožoval též na místě zasahující policisty, jejichž výzev nedbal, a to s cílem policistům ujet. Ostatně i sám obviněný opakovaně zdůrazňuje, že jeho úmyslem bylo „za každou cenu se vyhnout silniční kontrole“. Pakliže obviněný prezentuje svůj vlastní pohled na skutkový děj, zejména svaluje vinu za eskalaci události na zasahující příslušníky Policie ČR, pak je to jednak bezpředmětné z hlediska užitého dovolacího důvodu, neboť ten je spojen se skutkovým dějem zjištěným soudy, nikoliv se skutkovým dějem, jenž prezentuje obviněný, jednak to svědčí o absenci jakéhokoliv náhledu a sebereflexe obviněného. Za emoce, vyhrocení zákroku či jeho neorganizovaný a riskantní průběh může jednoznačně obviněný, který nerespektoval příslušníky Policie ČR, srov. bod 10 rozsudku krajského soudu. S ohledem na shora uvedené navrhl státní zástupce dovolání odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu