4 Tdo 115/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 115/2025-110 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 5. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. A., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 5. 2024, sp. zn. 7 To 123/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 3 T 126/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 2. 2024, č. j. 3 T 126/2023-62, byl obviněný M. A. uznán vinným přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a za to odsouzen podle § 340 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 1 rok. Výkon trestu mu byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 let. Obviněnému byl dále uložen podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku na dobu 18 měsíců trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel a podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku trest propadnutí věci, a to ve výroku přesně specifikovaného mobilního telefonu. 2. Skutková zjištění popsaná ve výroku o vině a rozebraná podrobněji v odůvodnění citovaného rozsudku lze shrnout následovně. Obviněný dne 28. 10. 2023 v době kolem 00.20 hodin v místě bývalého hraničního přechodu XY převezl ve svém vozidle do České republiky 4 osoby syrské národnosti, které předtím podle instrukcí, jež mu přišly na mobilní telefon, naložil na území Slovenské republiky. Tyto osoby nedisponovaly žádnými doklady a vízy opravňujícími je ke vstupu a pobytu na území České republiky, s čímž byl obviněný srozuměn. Za to měl od doposud neidentifikované osoby obdržet úplatu 1 500 Kč a náhradu nákladů na dopravu. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které směřoval proti všem výrokům. Namítal subjektivní stránku trestného činu s tím, že neměl tušení, že se vyzvednutím osob na Slovensku a jejich převezením do České republiky dopouští trestného činu a že žádný z provedených důkazů jeho tvrzení nevyvrací. Zopakoval svou obhajobu, že jen chtěl vyhovět své tehdejší atraktivní přítelkyni, která jej zneužila. Dále namítl subsidiaritu trestní represe a vznesl výhrady vůči trestům zákazu činnosti a propadnutí věci s argumentem, že řidičské oprávnění a mobilní telefon potřebuje k výkonu svého zaměstnání. 4. Krajský soud v Brně odvolací námitky obviněného neshledal důvodnými a napadený rozsudek zrušil podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. ř. pouze z toho důvodu, že zjistil nevytýkané pochybení v tzv. právní větě výrokové části rozsudku spočívající v tom, že zde absentovalo konstatování, že obviněný čin spáchal za úplatu, což odpovídá znaku kvalifikované skutkové podstaty podle § 340 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, která byla na jednání obviněného z pohledu skutkových zjištění soudem prvního stupně správně aplikována. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud poté o vině obviněného znovu rozhodl, přičemž vyjma odstraněné vady v právní větě rozhodl shodně jako soud prvního stupně. Obviněnému uložil i stejný trest zahrnující znovu i trest zákazu činnosti a propadnutí věci. II. Dovolání obviněného 5. Obviněný M. A. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Prokopa Beneše napadl rozsudek odvolacího soudu dovoláním, které opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. Nejprve obviněný odůvodnil, v čem spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Vznesl dvě námitky nesprávného právního posouzení skutku jako přečinu organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Jednak absenci subjektivní stránky a jednak chybějící znak kvalifikované skutkové podstaty podle § 340 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, že čin je spáchán za úplatu. 7. Konkrétně obviněný brojil proti závěru o tom, že jednal v eventuálním úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, protože byl srozuměn s tím, že ve svém vozidle převáží přes státní hranici osoby bez oprávnění ke vstupu a pobytu na území České republiky. Uvedl, že z žádného z provedených důkazů ani z jejich celkového souhrnu nelze učinit úsudek o tom, že od samého počátku byl srozuměn s tím, že páchá trestný čin. Podle něj toto srozumění existuje jen v představě obou nižších soudů, kterou vyvrací jeho obhajobu, že o nelegální migraci ekonomických uprchlíků z Afriky či Asie přes Českou republiku do západní Evropy nic nevěděl. Za nebezpečnou obviněný označil úvahu odvolacího soudu, který na místo posuzování subjektivní stránky na základě obstaraných důkazů a zjištěných skutečností konstatoval, že obviněný má jako každý občan České republiky povinnost dodržovat zákony tohoto státu včetně trestního zákoníku. Tímto excesivním výkladem podle mínění obviněného odvolací soud de facto vykonstruoval jeho objektivní odpovědnost za trestně relevantní následek a vyloučil u všech občanů České republiky aplikaci právního omylu zakotveného v § 19 tr. zákoníku (kdo při spáchání činu neví, že jeho čin je protiprávní, nejedná zaviněně, nemohl-li se omylu vyvarovat), čímž očividně sám porušil trestní zákoník. 8. K naplnění znaku za úplatu obviněný uvedl, že odměna 1 500 Kč mu nebyla poskytnuta za spáchání trestné činnosti a odpovídá svou výší sedmihodinové práci řidiče, takže na ni nelze hledět jako na podstatné zvýhodnění, které má na mysli § 340 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Zde obviněný odkázal na komentář k trestnímu zákoníku In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2023, s. 2127–2134. 9. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle obviněného dán ve dvou jeho alternativách. Rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s provedenými důkazy, a k rozhodným skutkovým zjištěním nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy. První z uvedených alternativ obviněný podřadil námitku extrémního rozporu mezi skutkovým tvrzením soudů, že odměnu a náhradu nákladů za dopravu měl obviněný obdržet od doposud neustanovené osoby z Prahy, a tím, že už soudu prvního stupně tuto osobu identifikoval jako A. U., realitní makléřku společnosti Century 21, a listinnými důkazy, které jsou založené na č. l. 41–44 tr. spisu, doložil, že jde o osobu atraktivní a nadále pracující v realitní kanceláři. 10. K druhé uplatněné alternativě § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, podle které je potřeba mít za opomenuté důkazy i ty, které sice byly řádně provedeny, ale soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, uplatnil námitku, že soudy opomněly zvažovat výše zmíněné listinné důkazy prokazující existenci a atraktivitu A. U., a odvolací soud se opomněl vypořádat s listinou obsahující potvrzení ze dne 26. 2. 2024 o nutnosti řidičského oprávnění k výkonu zaměstnání od firmy ELTODO, a. s., kde je zaměstnán jako IT technik, kterou argumentoval proti trestu zákazu činnosti. 11. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil dovoláním napadený rozsudek Krajského soudu v Brně i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 3 T 126/2023. III.Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání 12. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Úvodem rekapituloval dovolací námitky obviněného a připomněl obecná východiska pro provedení přezkumu pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení z titulu dovolacích důvodů, o které obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opřel. Následně státní zástupce konstatoval, že podané dovolání je z valné části doslovným opakováním obhajoby obviněného uplatněné v předchozích stadiích trestního řízení, se kterou se soudy obou stupňů beze zbytku a správně vypořádaly. K tomu poznamenal, že podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu, opakuje-li obviněný v dovolání v podstatě jen námitky vytýkané v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterou se soudy dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Vzhledem k uvedenému se pak státní zástupce už jen stručně vyjádřil k jednotlivým dovolacím námitkám obviněného. 13. K vytýkané skutkové vadě podřazené pod první alternativu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a spočívající v tom, že soudy ve skutkové větě neidentifikovaly osobu, která měla obviněnému za převoz osob poskytnout finanční odměnu, přestože podle obviněného se jednalo o A. U., státní zástupce poukázal na skutečnost, že z hlediska dovození trestní odpovědnosti obviněného není podstatné, od koho měl úplatu obdržet a kdo mu ji slíbil. Stěžejní je zjištění, za co konkrétně ji měl získat, a to sporné není. Vyjma toho lze z vyjádř