4 Tdo 1169/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1169/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. b) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:4 Tdo 1169/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.1169.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Extradice Zásada speciality Podjatost Opomenutí Vyloučení soudce Cizina Předávání osob Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku § 21 odst. 1 tr. zákoníku § 209 odst. 1, odst. 2, odst. 3, odst. 4 tr. zákoníku § 85 z. m. j. s. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1162/26 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1169/2025-2019 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný D. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2025, sp. zn. 11 To 129/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 229/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 4 T 229/2024, byl obviněný uznán vinným v bodě I výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě II přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 4 roky a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. V adhezním řízení soud prvního stupně rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Trestné činnosti se obviněný dopustil ve stručnosti tím, že pod bodem I vylákal se zištným úmyslem a s vědomím, že svým závazkům nemůže dostát, v době od března 2020 do dubna 2022 v XY i na jiných místech v České republice sedmi po sobě jdoucími útoky od zde vyjmenovaných poškozených pod falešným příslibem dovozu a zprostředkování prodeje motorových vozidel a jejich dílů a použitím fabulovaných legend o své tíživé situaci celkem 1 362 212 Kč a pokusil se vylákat dalších 42 800 Kč. Pod bodem II pak obdobným způsobem třemi dalšími útoky spáchanými od srpna do října 2022 od poškozených konkretizovaných ve výroku o vině vylákal finanční prostředky ve výši 582 500 Kč a motorové vozidlo Nissan Pulsar v hodnotě 250 000 Kč. Uvedeného jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 3 T 66/2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 31 To 316/2022, odsouzen mimo jiné pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k souhrnnému trestu na 3 roky a 6 měsíců, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 82/ 2011 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 111/2013 a výroků o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu Liberci sp. zn. 69 T 13/2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci sp. zn. 55 To 185/2015 a z rozsudku Okresního soudu v Liberci sp. zn. 1 T 258/2014. 3. V adhezním řízení Okresní soud v Semilech stejným rozsudkem rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně brojil obviněný odvoláním, které směřovalo proti výrokům o vině a trestu. O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové tak, že ho podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 2. 9. 2025, sp. zn. 11 To 129/2025, zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Vargy dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), e) a g) tr. ř. se slovním vysvětlením, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, že bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli je nepřípustné, a že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný uvedl, že ve věci rozhodoval u soudu prvního stupně JUDr. Martin Fišer, který nebyl nestranný a měl být proto vyloučen z vykonávání všech úkonů. O jeho zaujatosti vypovídá fakt, že na obviněného vydal dne 11. 1. 2022 příkaz k zatčení ve věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 196/2020, který byl následně nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 609/22 zrušen pro porušení práva obviněného na osobní svobodu ve smyslu čl. 2 odst. 2, 4 Listiny základních práv a svobod. Svědčí o ní i to, že v nynější trestní věci ovlivňoval svědka D. T. tím, že mu řekl, aby se nenechal rozhodit dotazy, a že rezignoval na výslech svědků navržených obhajobou. V odůvodnění odsuzujícího rozsudku navíc argumentoval při ukládání trestu vykonstruovaným modem operandi, který má obviněný „jako živnost zapsanou v Rejstříku trestů od roku 1992“ (viz bod 69 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně). 7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný spatřoval v porušení zásady speciality, protože byl z Panamy vydán do České republiky výlučně k výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v jiné trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 66/2020, a to na základě realizace zatykače Interpolu Red Notice, Control No.: A-2639/3-2024 ze dne 8. 3. 2024. 8. Obviněný zdůraznil, že s vydáním z Panamy do České republiky souhlasil, jinak by k jeho extradici vůbec nedošlo, a že jeho souhlas se vztahoval jen k trestnímu řízení, ve kterém byl vydán předmětný zatýkací rozkaz. Skutečnost, že letadlo, které jej dopravovalo z Panamy do Prahy, přistálo v Nizozemí, nemění nic na tom, že předán byl z Panamy do Česka. Mezipřistání v Nizozemí a to, že zůstal v Amsterdamu, bylo způsobeno jen jeho zdravotními potížemi. Zadržení v Amsterdamu a předání Nizozemskem do České republiky na základě evropských zatýkacích rozkazů obviněný označil za nezákonné, protože fakticky byl na svobodě omezen už předtím v Panamě. Ale i pokud by skutečně ze strany Panamy šlo jen o deportaci a nikoli o extradici, jak tvrdí soudy nižších stupňů, měla být zásada speciality použita analogicky a trestní stíhání vůči němu za jakoukoli jeho dřívější trestnou činnost spáchanou před vydáním z Panamy nemělo být vedeno bez souhlasu panamských justičních orgánů. O tom, že byl obviněný vydán z Panamy a nikoli z Nizozemí svědčí ostatně i to, že Okresní soud v Liberci v usnesení ze dne 9. 7. 2024, č. j. 3 T 66/2020-846, uvedl, že se obviněnému započítává do uloženého souhrnného trestu odnětí svobody „vazba od 26. 3. 2024 – 14:30 hodin do 3. 7. 2024 – 18:53 hodin“, tj. od jeho zadržení v Panamě a nikoli od 10. 4. 2024, kdy byl znovu zadržen v Nizozemí, jak uzavřel odvolací soud v bodě 6 svého usnesení. 9. Na podporu svého tvrzení o porušení zásady speciality obviněný k dovolání připojil neověřenou fotokopii listiny, kterou označil za „potvrzení panamského ministerstva veřejné bezpečnosti“ ze dne 11. 10. 2025 o tom, že byl vydán do České republiky výlučně pro trestní řízení vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 66/2020 a že byla uplatněna zásada speciality. Současně uvedl, že její originál s úředním překladem doloží později, což do doby rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání neučinil. 10. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný podřadil námitku, že soudy nedůvodně neprovedly jím navrhované výslechy svědků a důkaz letenkami z Panamy, kterými chtěl demonstrovat porušení zásady speciality. Co se týče opomenutých svědků upřesnil, že se jedná o jeho manželku M. S., která s ním dlouhodobě spolupracovala a mohla vypovídat i k jiným útokům než k poškozenému P. Š., jak je nesprávně uvedeno v bodě 65 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, dále svědka O. Ch., svědkyni M., svědka F. a svědka T. Nově v dovolání navrhl výslech J. H., který je bývalým partnerem jeho dcery, a který byl u některých jeho obchodů, a výslech A. Z., který vlastnil přepravní firmu. Všichni tito svědci podle obviněného mohli pomoci objasnit skutkový stav a dokázat, že obviněný nejednal od počátku s podvodným úmyslem. 11. V návaznosti na to brojil proti subjektivní stránce trestného činu podvodu právě argumentem, že mu nebyl prokázán podvodný úmysl na samém počátku jednání. 12. Nejvyššímu soudu obviněný závěrem dovolání