4 Tdo 1169/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1169/2025-2019 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný D. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 2025, sp. zn. 11 To 129/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 229/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 19. 2. 2025, sp. zn. 4 T 229/2024, byl obviněný uznán vinným v bodě I výroku o vině zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a v bodě II přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na 4 roky a 6 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. V adhezním řízení soud prvního stupně rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. 2. Trestné činnosti se obviněný dopustil ve stručnosti tím, že pod bodem I vylákal se zištným úmyslem a s vědomím, že svým závazkům nemůže dostát, v době od března 2020 do dubna 2022 v XY i na jiných místech v České republice sedmi po sobě jdoucími útoky od zde vyjmenovaných poškozených pod falešným příslibem dovozu a zprostředkování prodeje motorových vozidel a jejich dílů a použitím fabulovaných legend o své tíživé situaci celkem 1 362 212 Kč a pokusil se vylákat dalších 42 800 Kč. Pod bodem II pak obdobným způsobem třemi dalšími útoky spáchanými od srpna do října 2022 od poškozených konkretizovaných ve výroku o vině vylákal finanční prostředky ve výši 582 500 Kč a motorové vozidlo Nissan Pulsar v hodnotě 250 000 Kč. Uvedeného jednání se dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. 3 T 66/2020, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 9. 11. 2022, sp. zn. 31 To 316/2022, odsouzen mimo jiné pro přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k souhrnnému trestu na 3 roky a 6 měsíců, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Benešově sp. zn. 1 T 82/ 2011 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 9 To 111/2013 a výroků o upuštění od uložení souhrnného trestu z rozsudku Okresního soudu Liberci sp. zn. 69 T 13/2013 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci sp. zn. 55 To 185/2015 a z rozsudku Okresního soudu v Liberci sp. zn. 1 T 258/2014. 3. V adhezním řízení Okresní soud v Semilech stejným rozsudkem rozhodl o nárocích poškozených na náhradu škody. 4. Proti rozsudku soudu prvního stupně brojil obviněný odvoláním, které směřovalo proti výrokům o vině a trestu. O odvolání rozhodl Krajský soud v Hradci Králové tak, že ho podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 2. 9. 2025, sp. zn. 11 To 129/2025, zamítl jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 5. Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Jana Vargy dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. b), e) a g) tr. ř. se slovním vysvětlením, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, že bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli je nepřípustné, a že ve vztahu k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. 6. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. obviněný uvedl, že ve věci rozhodoval u soudu prvního stupně JUDr. Martin Fišer, který nebyl nestranný a měl být proto vyloučen z vykonávání všech úkonů. O jeho zaujatosti vypovídá fakt, že na obviněného vydal dne 11. 1. 2022 příkaz k zatčení ve věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. 4 T 196/2020, který byl následně nálezem Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 609/22 zrušen pro porušení práva obviněného na osobní svobodu ve smyslu čl. 2 odst. 2, 4 Listiny základních práv a svobod. Svědčí o ní i to, že v nynější trestní věci ovlivňoval svědka D. T. tím, že mu řekl, aby se nenechal rozhodit dotazy, a že rezignoval na výslech svědků navržených obhajobou. V odůvodnění odsuzujícího rozsudku navíc argumentoval při ukládání trestu vykonstruovaným modem operandi, který má obviněný „jako živnost zapsanou v Rejstříku trestů od roku 1992“ (viz bod 69 odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně). 7. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný spatřoval v porušení zásady speciality, protože byl z Panamy vydán do České republiky výlučně k výkonu trestu odnětí svobody, který mu byl uložen v jiné trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 66/2020, a to na základě realizace zatykače Interpolu Red Notice, Control No.: A-2639/3-2024 ze dne 8. 3. 2024. 8. Obviněný zdůraznil, že s vydáním z Panamy do České republiky souhlasil, jinak by k jeho extradici vůbec nedošlo, a že jeho souhlas se vztahoval jen k trestnímu řízení, ve kterém byl vydán předmětný zatýkací rozkaz. Skutečnost, že letadlo, které jej dopravovalo z Panamy do Prahy, přistálo v Nizozemí, nemění nic na tom, že předán byl z Panamy do Česka. Mezipřistání v Nizozemí a to, že zůstal v Amsterdamu, bylo způsobeno jen jeho zdravotními potížemi. Zadržení v Amsterdamu a předání Nizozemskem do České republiky na základě evropských zatýkacích rozkazů obviněný označil za nezákonné, protože fakticky byl na svobodě omezen už předtím v Panamě. Ale i pokud by skutečně ze strany Panamy šlo jen o deportaci a nikoli o extradici, jak tvrdí soudy nižších stupňů, měla být zásada speciality použita analogicky a trestní stíhání vůči němu za jakoukoli jeho dřívější trestnou činnost spáchanou před vydáním z Panamy nemělo být vedeno bez souhlasu panamských justičních orgánů. O tom, že byl obviněný vydán z Panamy a nikoli z Nizozemí svědčí ostatně i to, že Okresní soud v Liberci v usnesení ze dne 9. 7. 2024, č. j. 3 T 66/2020-846, uvedl, že se obviněnému započítává do uloženého souhrnného trestu odnětí svobody „vazba od 26. 3. 2024 – 14:30 hodin do 3. 7. 2024 – 18:53 hodin“, tj. od jeho zadržení v Panamě a nikoli od 10. 4. 2024, kdy byl znovu zadržen v Nizozemí, jak uzavřel odvolací soud v bodě 6 svého usnesení. 9. Na podporu svého tvrzení o porušení zásady speciality obviněný k dovolání připojil neověřenou fotokopii listiny, kterou označil za „potvrzení panamského ministerstva veřejné bezpečnosti“ ze dne 11. 10. 2025 o tom, že byl vydán do České republiky výlučně pro trestní řízení vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 3 T 66/2020 a že byla uplatněna zásada speciality. Současně uvedl, že její originál s úředním překladem doloží později, což do doby rozhodování Nejvyššího soudu o dovolání neučinil. 10. Dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný podřadil námitku, že soudy nedůvodně neprovedly jím navrhované výslechy svědků a důkaz letenkami z Panamy, kterými chtěl demonstrovat porušení zásady speciality. Co se týče opomenutých svědků upřesnil, že se jedná o jeho manželku M. S., která s ním dlouhodobě spolupracovala a mohla vypovídat i k jiným útokům než k poškozenému P. Š., jak je nesprávně uvedeno v bodě 65 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, dále svědka O. Ch., svědkyni M., svědka F. a svědka T. Nově v dovolání navrhl výslech J. H., který je bývalým partnerem jeho dcery, a který byl u některých jeho obchodů, a výslech A. Z., který vlastnil přepravní firmu. Všichni tito svědci podle obviněného mohli pomoci objasnit skutkový stav a dokázat, že obviněný nejednal od počátku s podvodným úmyslem. 11. V návaznosti na to brojil proti subjektivní stránce trestného činu podvodu právě argumentem, že mu nebyl prokázán podvodný úmysl na samém počátku jednání. 12. Nejvyššímu soudu obviněný závěrem dovolání navrhl, aby zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. III. Vyjádření státního zástupce 13. K dovolání obviněného D. S. se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Úvodem konstatoval, že nepovažuje za nutné znovu rekapitulovat skutkový stav či průběh řízení, protože tyto skutečnosti jsou dovolacímu soudu dobře známy, a bude se věnovat výhradně námitkám uplatněným v dovolání, s nimiž se po věcné stránce neztotožňuje. 14. Pokud jde o námitku podjatosti předsedy senátu soudu prvého stupně [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.], státní zástupce uvedl, že obviněný nepoukázal na žádné relevantní skutečnosti, které by mohly vést k závěru o tom, že předseda senátu JUDr. Martin Fišer je pro svůj poměr k věci nebo obviněnému ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř. vyloučen z úkonů v této trestní věci. Připomněl, že odvolací soud se stejnou námitkou podrobně zabýval v bodech 9 a 10 svého usnesení a přesvědčivě uzavřel, že žádná ze skutečností, kterými obviněný argumentuje, jmenovaného soudc