4 Tdo 1170/2013 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1170/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 11. 2013 Spisová značka:4 Tdo 1170/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1170.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nebezpečné vyhrožování Zanedbání povinné výživy úmysné Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:4. 12. 2013 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.2.2014IV.ÚS 529/14JUDr. Vlasta Formánkováodmítnuto24.9.2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1170/2013-29 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. listopadu 2013 o dovolání obviněného V. S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. 11 To 41/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 184/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného V. S. o d m í t á . Podle § 131 odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze n a ř i z u j e , aby opravil písařskou chybu ve vyhotovení (opisech) rozsudku ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. 11 To 41/2013, tak, aby vyhotovení bylo v naprosté shodě s obsahem rozsudku, jak byl vyhlášen. O d ů v o d n ě n í : Obviněný V. S. byl rozsudkem Okresního soudu Praha - západ ze dne 16. 7. 2012 sp. zn. 14 T 184/2011 uznán vinným 1) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, protože v přesně nezjištěné době od konce měsíce května do začátku června roku 2011 kolem 14.00 hodin u vodní nádrže S. na blíže nezjištěném místě na vyhlídce, okres P. – z., ve svém osobním motorovém vozidle vyndal nezjištěný předmět z přihrádky spolujezdce a řekl poškozené I. B., aby pochopila, že to myslí vážně, tak si uřízne prst a potom jí uřízne hlavu, neboť nehody se stávají a nikdo jí potom ani nenajde, když I. B. vyběhla z vozidla, tak jí venku chytil a podrazil nohy, až zůstala v poloze na zádech, klekl jí na břicho a křičel na ní, že to myslí vážně, že jí zabije, neboť nemá co ztratit a dále poškozené vyhrožoval, že pastelku, kterou má v ruce, jí vrazí do oka, rovněž jí prokousne aortu na krku, následně když se k němu I. B. vrátila do vozidla, šlápl na plyn a vyhrožoval, že je i s jejich přítomným nezletilým synem V. B., utopí tak, že s autem vlítne do vody; 2) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1, § 146 odst. 1 tr. zákoníku, protože dne 13. 6. 2011 v době od 11.45 hod. do 12.30 hod. v obci L., v rodinném domě na okr. P. – z., po hádce s poškozenou I. B., vzal ze dřezu kuchyňský nůž a začal s ním mávat I. B. nad hlavou, kdy nůž držel v pravé ruce za rukojeť, načež se poškozená začala bránit tak, že si kryla obličej levou rukou, ohnula se a byla v pokleku, čímž jí způsobil škrábanec na levé tváři a bodnutí u brady, přičemž svého jednání po několika minutách zanechal, až když I. B. vyběhla ven z domu; 3) přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku, protože v období od měsíce prosince roku 2010 do května 2011 v místě svého trvalého bydliště ani nikde jinde neplatil, vyjma částky 5.300,- Kč zaplacené v tomto období, výživné na svého nezletilého syna V. B., bytem u matky, ačkoliv dle rozsudku OS Praha – západ, ze dne 8. 11. 2010 sp. zn. 11 Nc 47/2010, jenž nebyl právní moci dne 8. 1. 2011, je povinen s účinností od 1. 11. 2010 přispívat na výživu svého syna V. B. částkou ve výši 5.000,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám jeho matky I. B., trvale L. a dluží za uvedené období na výživném částku ve výši 24.700,- Kč, v důsledku čehož se nezletilý V. B. a I. B. ocitli v tíživé finanční situaci a musela jim z tohoto důvodu finančně vypomáhat matka I. B., J. K. Za to byl odsouzen podle § 196 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku. Podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem. Proti tomuto rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání, o němž bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2013 sp. zn. 11 To 41/2013. Tímto byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušen ve výroku o vině obviněného - přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a pokusem přečinu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku (bod 2 rozsudku; zde je třeba dodat, že v písemném vyhotovení rozsudku i jeho opisech je chybně uvedeno bod 1 rozsudku) - přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný V. S. byl uznán vinným 1) přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, protože dne 13. 6. 2011 v době od 11.45 hod. do 12.30 hod. v obci L., v rodinném domě na okr. P. – z., po hádce s poškozenou I. B., vzal ze dřezu kuchyňský nůž a začal s ním mávat I. B. nad hlavou, kdy nůž držel v pravé ruce za rukojeť, načež se poškozená začala bránit tak, že si kryla obličej levou rukou, ohnula se a byla v pokleku, čímž jí způsobil škrábanec na levé tváři a bodnutí u brady, přičemž svého jednání po několika minutách zanechal, až když I. B. vyběhla ven z domu, a 2) přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku, protože v období od měsíce prosince roku 2010 do května 2011 v místě svého trvalého bydliště ani nikde jinde neplatil, vyjma částky 5.300,- Kč zaplacené v tomto období, výživné na svého nezletilého syna V. B., bytem u matky, ačkoliv dle rozsudku OS Praha – západ, ze dne 8. 11. 2010 sp. zn. 11 Nc 47/2010, jenž nabyl právní moci dne 8. 1. 2011, je povinen s účinností od 1. 11. 2010 přispívat na výživu svého syna V. B. částkou ve výši 5.000,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 15. dne v měsíci předem k rukám jeho matky I. B., trvale L. a dluží za uvedené období na výživném částku ve výši 24.700,- Kč. Za to a za trestný čin tímto rozhodnutím nedotčený byl odsouzen podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání devíti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Citované rozhodnutí krajského soudu obviněný napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, a to z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. d), k) tr. ř. První z citovaných dovolacích důvodů je ale slovně popsán ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném právním posouzení. Další dovolací důvod byl pak uplatněn proto, že v rozhodnutí odvolacího soudu chybí výrok a tento je neúplný. V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu trpí neurčitostí a tím i nepřezkoumatelností. Tento soud rozhodl o zrušení výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, přičemž měl dostatečně specifikovat skutek, ale omezil se pouze na konstatování právní kvalifikace, což dovolatel pokládá za nepřípustné, jelikož to způsobuje nepřezkoumatelnost takového rozhodnutí. Konkrétně se jedná o to, že v rozsudku okresního soudu byl pod bodem 1) označen skutek, který se měl udát v červnu 2011 u vodní nádrže S., odvolací soud ale zrušil rozsudek prvoinstančního soudu ve výrokové části ad 1), ale v této části jej již nenahradil žádným svým výrokem. Dále pokud odvolací soud zrušil výrok o vině v bodě 1) rozsudku okresního soudu, měl automaticky zrušit i výrok o trestu, což mu ukládá ustanovení § 258 odst. 2 tr. ř. Dovolatel pak jím tvrzené výše uvedené pochybení odvolacího soudu označuje za nesprávné právní posouzení. Dále dovolatel poukázal na zrušení výroku o vině přečinem zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. a) tr. zákoníku v rozsudku okresního soudu, ale z tohoto výroku rozsudku odvolacího soudu není zřejmé, který z výroků ad 1) až ad 3) byl skutečně zrušen. Podle dovolatele došlo i k pochybení předvídanému v ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., když odvolací soud nezrušil v rozsudku okresního soudu výrok o vině skutkově vymezený v části ad 2), a přitom sám rozhodl o tomto přečinu duplicitně. Chybí tedy zrušující výrok odvolacího soudu ve vztahu k bodu 2) rozsudku soudu prvního stupně. Tím podle dovolatele došlo k naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. a zároveň i k nesprávnému posouzení skutku. V této souvislosti dovolatel zároveň poukázal na to, že skutkový