4 Tdo 128/2026 – Nejvyšší soud

4 Tdo 128/2026-134 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 24 2. 2026 dovolání obviněného M. S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 5 To 68/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 37 T 3/2025, a rozhodl takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného M. S. odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též „soud prvního stupně“) ze dne 14. 1. 2025, sp. zn. 37 T 3/2025, byl obviněný M. S. uznán vinným přečinem krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku a za tento trestný čin mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 8 měsíců, pro jehož výkon jej soud prvního stupně zařadil do věznice s ostrahou. 2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. S. dopustil předmětné trestné činnosti tak, že: „Dne 11. 1. 2025 v době kolem 16:06 hodin v Praze XY, v ulici XY, v OC XY, v prodejně Half Price, odcizil sportovní obuv značky Reebok v ceně 569 Kč, a to tak, že uvedené zboží na prodejní ploše sebral, odstranil z něj bezpečnostní čip, poté jej uschoval pod své oblečení a následně s ním vědomě odešel bez zaplacení ven z prodejny, čímž poškozené CCC Czech, s.r.o., IČ: 26848601, se sídlem Českomoravská 2420/15, Praha 9, způsobil škodu ve výši 569 Kč, a takto jednal přesto, že věděl, že byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 3. 2024, č. j. 1 T 121/2023 - 78, v právní moci dne 25. 3. 2024, uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, za což mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) měsíců, který vykonal dne 13. 7. 2024.“ 3. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 18. 6. 2025, sp. zn. 5 To 68/2025 podle § 256 tr. řádu odvolání obviněného proti rozsudku soudu prvního stupně zamítl. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Obviněný (dále i jako „dovolatel“) dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně Mgr. Karoliny Kovácsové napadá shora uvedené rozhodnutí odvolacího soudu a jako dovolací důvod uvádí § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. , 5. Nejprve rekapituluje obsah rozhodnutí soudu prvního stupně i odvolacího soudu a připomíná, že ve věci prohlásil vinu. Je mu známo, že uplatněný dovolací důvod se vztahuje na situace, kdy byl uložený takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo se jedná o trest ve výměře mimo zákonem stanovenou trestní sazbu, což v projednávaném případě nenastalo. 6. Připomíná, že zásah dovolacího soudu je výjimečně možný i v případě, pokud by napadeným rozhodnutím byl uložen trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a zcela zjevně nepřiměřený projednávanému jednání a jeho právní kvalifikaci (obviněný se odkazuje na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 554/04 a Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 410/2013, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016). Obviněný je přesvědčen, že právě takový trest mu byl uložen. 7. Dovolatel tvrdí, že soud prvního stupně i odvolací soud přihlédly k jeho prohlášení viny jen jako k prostému doznání, připomíná rozsáhlou obsahovou náplň a význam tohoto institutu. Soudy dále nepřihlédly k tomu, že obviněný svým jednáním nezpůsobil prakticky žádnou škodu, nynější trest za krádež bot v hodnotě 569 Kč je mu ukládán po jiném odsouzení v trvání 7 měsíců, když tento trest již vykonal. Odvolací soud pak zcela nepřípustným způsobem rozšiřuje důvod pro uložení daného trestu obviněnému, když uvádí, že obžalovaný se tři dny po předmětném odsouzení dopustil totožné krádeže. Následné chování dovolatele nemůže být bráno jako přitěžující okolnost k trestnému činu, jehož se dopustil ve stávající věci. 8. Uložený trest je tedy díky nesprávnému postupu soudů obou stupňů nepřiměřeně přísný ve vztahu ke všem okolnostem případu a zejména k prohlášení viny, jde o situaci, kdy by měl dovolací soud v rámci zachování ústavnosti rozhodování soudů zasáhnout, rozhodnutí v dané věci zrušit a vrátit k novému projednání. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud k jeho dovolání zrušil rozhodnutí obou nižších soudů a přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4, aby věc v potřebném rozsahu projednal a znovu rozhodl. 9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) podal k dovolání obviněného vyjádření. Uvádí, že ve věci neexistuje žádný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. řádu. Rozhodně nelze obviněnému přisvědčit, že přísnost trestu zcela očividně ostře kontrastuje s kritérii pro ukládání a vyměřování trestu uvedenými v § 39 tr. zákoníku tak markantním způsobem, že to nelze hodnotit jinak než jako svévolný zásah do ústavně zaručených práv a svobod obviněného, což by mělo Nejvyšší soud vést ke kasačnímu zásahu podle čl. 90 Ústavy. 10. Trest je obviněnému uložen v mezích zákonné trestní sazby, v její dolní polovině a je dostatečným způsobem oběma soudy odůvodněn. Soud prvního stupně se zabýval všemi kritérii pro ukládání trestu, přihlédl i k prohlášení viny, k projevené lítosti, v neprospěch obviněného pak hodnotil zejména jeho předchozí trestní minulost, speciální recidivu i bezvýslednost předchozího uložení alternativních druhů trestů, jakož i dokonce nepodmíněného trestu odnětí svobody. Odvolací soud k těmto úvahám přidal spáchání další krádeže obviněným po nynějším odsouzení jako demonstraci správnosti úvah soudu prvního stupně o uložení nepodmíněného trestu. Pokud obviněný nezpůsobil krádeží žádnou škodu, stalo se tak jen proto, že byl při činu přistižen. 11. Uložený trest v nynější věci nelze považovat za extrémně vybočující z postihu obdobných případů, natož za trest uložený mimo meze platné a účinné právní úpravy. Závěrem státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud předmětné dovolání odmítl v neveřejném zasedání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. řádu. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. řádu. 13. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno obviněným prostřednictvím obhájkyně, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit. Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. IV. Důvodnost dovolání a posouzení námitek obviněného 14. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu, na který je odkazováno nebo pod jiný dovolací důvod. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem, tedy přezkoumání zákonnosti a odůvodněnosti napadených výroků, ovšem jen v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i předcházejícího řízení (srov. § 265i odst. 1, 3 tr. řádu). 15. Nejvyšší soud předem připomíná, že obviněný opomněl explicitně uplatnit dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě, je však nutno v souladu s rozhodovací praxí tento důvod pokládat za uplatněný implicitně. Tento závěr vyplývá ze skutečnosti, že dovolatelem podané odvolání bylo v předcházejícím řízení Městským soudem v Praze podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. řádu v jeho druhé alternativě je přitom třeba uplatnit tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu. 16. Obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku tvrdí, že argumentace jeho dovolání naplňuje důvod dle § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu. Nejvyšší soud k tomu připomíná, i když si je toho dovolatel vědom, že dovolací důvod týkající se nezákonnosti uloženého trestu obsažený v § 256b odst. 1 písm. i) tr. řádu lze uplatnit toliko proti tomu druhu trestu, který zákon vůbec nepřipouští nebo trestu, který je uložen mimo výměru trestní sazby stanovené zákonem. Ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu se tak týká zjevného excesu ze zákonné úpravy při ukládání trestu, nikoliv přiměřenosti nebo nepřiměřenosti druhu či výměry trestu. Ani dovolatelem vytyčený dovolací důvod, ani obsah jeho dovolání tak pod ustanovení § 265b odst. 1 písm. i) tr. řádu podřadit nelze. 17. Nejvyšší soud pak považuje za důležité i zdůraznit, že není obecnou třetí skutkovou instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. řádu). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepis