4 Tdo 1315/2013 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1315/2013 citace  Název judikátu:Poškození cizích práv Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:11. 12. 2013 Spisová značka:4 Tdo 1315/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.1315.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození cizích práv Dotčené předpisy:§ 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 1. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1315/2013-18 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. prosince 2013 o dovolání obviněného P. N., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 5 To 267/2013, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 26/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 2 T 26/2012, byl obviněný P. N. uznán vinným ze spáchání jednak přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a jednak přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že dne 30. 10. 2011 v 16.15 hodin, v katastrálním území obce K., na okrese V., na lesní cestě zvané „T.“, mezi silnicí a obcí L., řídil ve směru na obec L. osobní motorové vozidlo tovární značky Daewoo Tico, z majetku M. S., ačkoli mu byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2002, sp. zn. 6 T 28/2002, který nabyl právní moci dne 27. 8. 2002, vysloven trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání 5 let, který končil dne 26. 12. 2011, kdy mu ihned započal běžet další trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání 5 let, tedy do 26. 12. 2016, uložený rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 6. 3. 2002, sp. zn. 6 T 439/2001, s nabytím právní moci dne 20.5.2002, přičemž byl kontrolován hlídkou Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Vyškov, Obvodního oddělení policie Slavkov u Brna, které nepředložil žádné osobní doklady k prokázání své totožnosti a úmyslně nepravdivě se vydával za osobu J. J., jehož osobní údaje včetně údajů jeho příbuzných, které mu z minulosti byly známé, uvedl za účelem svého ztotožnění této hlídce Policie ČR, následkem čehož byl J. J. oznámen příslušnému správnímu orgánu při Městském úřadě Slavkov u Brna pro přestupek podle § 53 odst. 1 písm. g) zákona č. 289/1995 Sb., o lesích, ve znění pozdějších předpisů, poté příkazem Městského úřadu Slavkov u Brna, odboru životního prostředí, ze dne 22. 12. 2011, č.j. ŽP/22605-11/5752-11/Kam, i tímto přestupkem uznán vinným a postižen uložením pokuty ve výši 2.000,- Kč, následně z místa této kontroly pak předmětným vozidlem v 17.00 hodin odjel za doprovodu uvedené hlídky Policie ČR do obce Lovčičky, okres Vyškov. Za uvedené jednání a za sbíhající se přečiny podílnictví z nedbalosti podle § 215 odst. 1 tr. zákoníku a maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterými byl uznán vinným rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 7 T 111/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 4 To 428/2012, byl obviněný P. N. odsouzen podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel v trvání 3 let. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 29. 8. 2012, sp. zn. 7 T 111/2012, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. 4 To 428/2012, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 2 T 26/2012, podal obviněný P. N. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 5 To 267/2013, tak, že ho jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 5 To 267/2013, podal následně obviněný P. N. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že skutek, jehož spácháním byl uznán vinným (jak je popsáno ve výroku soudu) nevykazuje všechny obligatorní znaky přečinu poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jak to dovodily soudy obou stupňů. Dle názoru dovolatele nebyla přiměřeně posouzena intenzita újmy způsobené J. J., když z provedeného dokazování nelze činit závěr o tom, že by jmenovanému způsobil vážnou újmu na jeho právech. Dále uvedl, že s přihlédnutím k prohlášení J. J. o tom, že mu jednáním obviněného žádná vážná újma nevznikla, se v daném případě nejedná o skutek soudně postižitelný, proto měl být pro přečin poškození cizích práv podle § 181 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku zproštěn obžaloby. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a zrušil rovněž rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. 2 T 26/2012, a vrátil věc Okresnímu soudu ve Vyškově k novému projednání a rozhodnutí. Do dne konání neveřejného zasedání neměl Nejvyšší soud k dispozici vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k uvedenému dovolání ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud po prostudování předloženého spisového materiálu zjistil, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitk