4 Tdo 1359/2020 – Nejvyšší soud

4 Tdo 1359/2020-231 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 1. 2021 o dovolání obviněného K. B., nar. XY v XY, důchodce, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 7 To 99/2020, v trestní věci vedené Okresním soudem v Hodoníně pod sp. zn. 19 T 123/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 19 T 123/2019, byl obviněný K. B. (dále jen obviněný, popř. dovolatel), uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku. Uvedeného přečinu se podle skutkových zjištění dopustil tím, že: od přesně nezjištěné doby roku 2007 do 14. 10. 2019, jakožto podílový spoluvlastník nejprve ideální ¼ a následně ½ vinného sklepa nacházejícího se pod pozemkem parcelního čísla XY v obci XY, katastrální území XY, okres XY, zapsaného na LV číslo XY, nepředal klíče od jím vyměněného zámku vstupních dveří a poté opakovaně odmítal dané klíče vydat dalším podílovým spoluvlastníkům výše uvedeného vinného sklepa a to konkrétně poškozeným J. V., nar. XY, a Z. V., nar. XY, jakožto spoluvlastníkům ideální ¼ podílu a dále poškozeným M. R., nar. XY, a B. R., nar. XY, který zemřel dne 28. 8. 2018, jakožto spoluvlastníkům ideálního ¼ podílu a dále poškozeným M. R., nar. XY, a B. R., nar. XY, který zemřel dne 28. 8. 2018, jakožto spoluvlastníkům ideálního ¼ podílu, přičemž těmto zamezil po celé shora uvedené období v užívání jejich spoluvlastnických práv k předmětnému vinnému sklepu, kdy i přes opakované výzvy a urgence poškozených vydání klíčů podmiňoval zaplacením části finančních prostředků, jež sám vložil do rekonstrukce vinného sklepa, ačkoliv tuto provedl bez vědomí a souhlasu dalších spoluvlastníků, kdy tímto svým jednáním způsobil výše uvedeným poškozeným újmu. 2. Za tento přečin uložil Okresní soud v Hodoníne obviněnému podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 1 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb. Podle § 68 odst. 2 tr. zákoníku jedna denní sazba činila 100 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody ve výměře 2 měsíců. 3. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození M. R., nar. XY, J. V., nar. XY, a Z. V., nar. XY, odkázání se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Hodoníně ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. 19 T 123/2019, podal obviněný odvolání směřující do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně usnesením ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 7 To 99/2020, tak, že podané odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 7 To 99/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, čímž bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces. 6. Následně dovolatel rozvádí skutkovou podstatu přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, když zdůrazňuje, že objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně užívání domu, bytu nebo nebytového prostoru oprávněnou osobou. Zdůrazňuje, že zákonodárce ve vztahu k nebytovým prostorám uvádí, že se jedná o místnosti nebo soubory místností, které jsou dle rozhodnutí stavebního úřadu určeny k jinému účelu než k bydlení. Na tuto skutečnost již poukázal ve svém odvolání, když ve spise se nachází vyjádření stavebního úřadu, že předmětný sklep není určen k bydlení. Poté obviněný rozvádí, že za nebytové prostory se považují byty, u kterých byl udělen souhlas k jejich užívání k nebytovým prostorům (§ 1 zákona č. 116/1990 Sb.). Jedná se především o provozní místnosti, tovární haly, jiné haly, provozovny apod. V tomto směru pak dovolatel poukazuje na skutečnost, že od 1. 1. 2014 je platný nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále jen občanský zákoník), který stanoví, co jsou prostory sloužící k podnikání. Jedná se o prostory a místnosti, jejichž účelem je provozování podnikatelské činnosti bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen. Na nájemní prostory pro nebytové účely je pamatováno v § 23 odst. 2 občanského zákoníku. Následně obviněný vyjadřuje přesvědčení, že předmětné prostory nejsou nebytové prostory, ale ostatní prostory, tak jak uvádí nový občanský zákoník. Obviněný současně výslovně cituje z odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, když uvádí, že rozhodnutí soudu druhého stupně na jeho námitky nereagovalo a jako takové je nepřezkoumatelné. 7. Podle obviněného v dané věci jde o právní posouzení otázky, zda popsaný skutek je vůbec trestným činem, a proto je naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. 8. V závěru podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 7. 2020, sp. zn. 7 To 99/2020 a přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl. 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 2. 12. 2020, sp. zn. 1 NZO 1029/2020, nejprve zrekapitulovala průběh řízení a uplatněný dovolací důvod, včetně příslušné argumentace dovolatele. Poté rozvádí skutkovou podstatu přečinu podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku. Zdůrazňuje, že zásah do spoluvlastnických podílů poškozených byl podřazen pod kategorií vlastnictví nebytového prostoru. Státní zástupkyně uvádí, že pokud dovolatel poukazuje na výklad právního pojmu nebytový prostor, tak je důležité, že předmětný vinný sklep splňuje podmínku, že nemá charakter bytu a že se ani nejedná o příslušenství k bytu. Podle státní zástupkyně vinný sklep lze naopak podřadit pod demonstrativní výčet prostor, jako jsou provozní místnosti, haly, prodejny, části veřejně přístupných prostor, prostory určeny k provozování umělecké činnosti apod., kterým byla poskytována od roku 2007 trestněprávní ochrana vlastníků či oprávněných uživatelů podle ustanovení § 249a odst. 2 tr. zákona bez ohledu na způsob užívání, při respektu k užívání k jinému účelu než bydlení. 10. Pokud z hlediska časového vymezení skutku spadal počátek zásahu do spoluvlastnického práva poškozených do doby účinnosti zákona č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, tak se z § 1 tohoto zákona lex specialis podávalo, co se rozumí pojmem nebytový prostor, když odkazuje na výslovné znění tohoto ustanovení, který příkladmo uvádí výčet nebytových prostor, když současně toto ustanovení vylučuje, aby za nebytový prostor bylo považováno příslušenství k bytu. 11. Z pohledu namítané rekodifikace občanského zákoníku s účinností od 1. 1. 2014 připouští, že není pochyb o tom, že tento zákon zrušil zákon č. 116/1990 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Ve vztahu k argumentaci obviněného uvádí, že jak § 2302, tak § 3028 odst. 2 občanského zákoníku upravuje nájemní vztah k nebytovým prostorám, ať již slouží k podnikání či nikoliv, aniž by řešily vlastnický či spoluvlastnický podíl k nebytovým prostorám. Za důležité považuje, že ani nová právní úprava nepřinesla žádnou změnu z hlediska, co se rozumí nebytovým prostorem. 12. Následně státní zástupkyně dospívá k závěru, že spoluvlastnický podíl k vinnému sklepu odpovídá výkladu nebytového prostoru, tak jak je chápán komentářovým zněním trestního zákoníku a současně vychází ze speciální úpravy nájemního vztahu. Proto považuje právní závěry soudů nižších stupňů za správné, byť lze argumentaci soudu druhého stupně považovat za stručnější. 13. V závěru vyjádření státní zástupkyně navrhuje dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnout jako zjevně neopodstatněné. Současně uvádí, že souhlasí, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí za podmínek § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiných rozhodnutí podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. IV. Důvodnost dovolání 15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené dovolatelem naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 16. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových