4 Tdo 1402/2015 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1402/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 4. 2016 Spisová značka:4 Tdo 1402/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2016:4.TDO.1402.2015.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Adhezní řízení Náhrada nemajetkové škody Nemajetková újma Dotčené předpisy:§ 228 odst. 1 tr. ř. § 2959 předpisu č. 89/2012Sb. § 2953 předpisu č. 89/2012Sb. § 2894 předpisu č. 89/2012Sb. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:27. 4. 2016 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 27.6.2016 1.7.2016III.ÚS 2043/16 IV.ÚS 2145/16prof. JUDr. Josef Fiala, CSc. JUDr. Vladimír Sládečekodmítnuto odmítnuto24.10.2017 6.9.2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1402/2015-97ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2016 v senátě složeném z jeho předsedy JUDr. Františka Hrabce a soudců JUDr. Jiřího Pácala a JUDr. Michaela Vrtka, Ph.D., dovolání obviněného Z. B., jednatele společnosti IK Plzeň s. r. o., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 9 To 160/2015, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Domažlicích pod sp. zn. 2 T 25/2015, a rozhodl takto: Podle § 265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 9 To 160/2015 ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozeným M. V., M. S. a „KOPRETINĚ“ *), jakož i další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265m odst. 1 tr. ř. se znovu rozhoduje tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. je obviněný Z. B., povinen nahradit poškozené „KOPRETINĚ“, nemajetkovou újmu ve výši 700.000 (sedmsettisíc) Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. se poškozená „KOPRETINA“, odkazuje se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 265m odst. 2 tr. ř. a § 265 tr. ř. se poškození M. V. a M. S., odkazují se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odůvodnění: Obviněný Z. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Domažlicích ze dne 13. 4. 2015 sp. zn. 2 T 25/2015 uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále mu byl podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu osmi let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost nahradit škodu poškozeným M. V., ve výši 1.000.000 Kč, M. S., ve výši 2.000.000 Kč, „KOPRETINĚ“, ve výši 4.500.000 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, regionální pobočka Plzeň, ve výši 10.391 Kč. Poškození M. V. a M. S. byli v souladu s § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, na základě něhož Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 23. 6. 2015 sp. zn. 9 To 160/2015 podle § 258 odst. 1 písm. b), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tak, že dne 2. 10. 2014 kolem 14:00 hodin mezi obcemi V. a M., okres D., jako řidič osobního motorového vozidla zn. Renault Koleos, jedoucího ve směru jízdy od obce V., po silnici II. třídy, na přímém úseku nepřizpůsobil rychlost jízdy situaci v silničním provozu a svým schopnostem, která činila na počátku příčného přemístění při předjíždění 129 km/h v úseku, kde bylo předjíždění zakázáno přenosnou značkou B 21a „zákaz předjíždění” a při předjíždění před ním jedoucího motorového vozidla zn. Citroën Jumper, které reagovalo brzděním na odbočování vlevo mimo hlavní silnici, před tímto vozidlem jedoucího osobního motorového vozidla zn. Škoda Fabia, řízeného V. G., nesprávně vyhodnotil aktuální situaci v silničním provozu, kdy vůbec nereagoval na brzdění před ním jedoucího vozidla, kterému svítila brzdová světla, když rychlost svého vozidla neustále zvyšoval a narazil do levého boku tohoto vozidla, kdy střetová rychlost jeho vozidla činila nejméně 130 km/h, když v důsledku této dopravní nehody utrpěla V. G. zranění, a to tržně zhmožděnou ránu na vlasaté části hlavy, zlomení lební klenby a spodiny, krevní výrony pod tvrdou plenou mozkovou, víceložisková pohmoždění mozku, oděrky vlevo na krku a vpředu na hrudníku s minimální vitální reakcí, sériové zlomení žeber vlevo vzadu, roztržení dolního laloku levé plíce, pohmoždění levé plíce a srdce, roztržení jater a sleziny, zlomení pánve a krevní výron v tukovém pouzdru levé ledviny, kterým na místě podlehla, když bezprostřední příčinou smrti byla vícečetná poranění hlavy a trupu, když obviněný Z. B. jako řidič osobního motorového vozidla porušil ustanovení § 17 odst. 5 písm. a), b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde je uvedeno, že řidič nesmí předjíždět, nemá-li před sebe rozhled na takovou vzdálenost, která je nutná k bezpečnému předjetí, dále jestliže by se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet, dále ustanovení § 18 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde je uvedeno zejména, že rychlost jízdy musí řidič přizpůsobit zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla a jiným okolnostem, které je možno předvídat, a smí jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou má rozhled, dále ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde je uvedeno, že řidič motorového vozidla o maximální přípustné hmotnosti nepřevyšující 3500 kg a autobusu smí jet mimo obec rychlostí nejvýše 90 km/h a ustanovení § 63 odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kde je uvedeno zejména, že svislé dopravní značky jsou i zákazové značky, které ukládají účastníku provozu na pozemních komunikacích zákazy nebo omezení. Za toto jednání mu byl podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu šesti let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu poškozeným M. V., ve výši 1.000.000 Kč, M. S., ve výši 2.000.000 Kč, „KOPRETINĚ“, ve výši 4.500.000 Kč, Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, regionální pobočka Plzeň, ve výši 10.391 Kč. Poškození M. V. a M. S. byli v souladu s § 229 odst. 2 tr. ř. odkázáni se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněný následně napadl rozsudek soudu druhého stupně prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V konkrétní rovině obviněný napadenému rozsudku vytýká nesprávné právní posouzení subjektivní stránky a míry zavinění jednotlivých účastníků dopravní nehody. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozsudku shrnul, jakým způsobem se měl obviněný bezprostředně před nehodou v kritické situaci chovat, jakým způsobem měl vyhodnotit relevantní okolnosti, chování ostatních účastníků dopravní nehody a aktuální dopravní situaci, čímž se však podle obviněného dostal až do roviny hypotéz a spekulací. Obviněný nejprve rekapituloval jednotlivé závěry učiněné odvolacím soudem ohledně naplnění zavinění obviněného v podobě vědomé nedbalosti a posléze uvedl, že s odstupem času by s nimi mohl souhlasit, a zřejmě by se v totožné dopravní situaci zachoval znovu jinak. Jeho jednání je však třeba hodnotit v konkrétní situaci, na daném místě a za tehdy existujících okolností, což potvrzuje ve své judikatuře i Nejvyšší soud, který konstatoval, že hranice okolností předvídatelných řidičem nelze vymezit v hypotetické rovině, ale je třeba vycházet z konkrétní dopravní situace a z ní plynoucích objektivních okolností, které řidič vnímá svými smysly a hodnotí je podle svých řidičských znalostí a zkušeností a svých dalších subjektivních dispozic. Vyjma míry povinné opatrnosti vyplývající ze zákonných ustanovení pravidel silničního provozu je třeba přihlížet i k míře opatrnosti, kterou je řidič sám schopen vynaložit v konkrétním případě. Povinnost a možnost př