4 Tdo 1453/2013 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1453/2013 citace  Název judikátu:přečin vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 1. 2014 Spisová značka:4 Tdo 1453/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2014:4.TDO.1453.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vyhrožování s cílem působit na úřední osobu Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:24. 2. 2014 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1453/2013-51 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 21. ledna 2014 dovolání obviněného P. T., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 8 To 167/2013, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 8 T 89/2012, a rozhodl t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 8 T 89/2012, byl obviněný P. T. uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na úřední osobu podle § 326 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině uvedeného rozsudku dopustil tím, že dne 10.9.2012 kolem 11:45 hodin v B., na ulici K., v budově Ú. p. Č. r., K. p. v B., oddělení nepojistných sociálních dávek, kam se dostavil s žádostí o vyplacení příspěvku na bydlení, vyhrožoval sociálnímu pracovníkovi oddělení nepojistných sociálních dávek J. K., fyzickým napadením a zabitím, mj. tím, že se jej zeptal, zda chce mít nůž zapíchnutý v břiše a tím, že si na něj počká po pracovní době, a dále zde v přítomnosti pracovnice Ú. p. J. T., vykřikoval: „jste všichni kurvy“ a další vulgární výrazy, kdy všem tykal, poté se téhož dne kolem 15:00 hodin opětovně dostavil do kanceláře J. T. a zde znovu požadoval vyplacení dávek na bydlení, přičemž jí vyhrožoval, jestli už někdy letěla z okna a jestli měla kudlu v břiše a že si na ni po práci počká a za přítomnosti J. K. jim opětovně nadával: „jste všichni kurvy“, kdy toto jeho jednání ukončili tím, že přivolali hlídku Městské policie Brno, přitom uvedeného jednání se dopustil v úmyslu působit na pracovníky daného úřadu, aby mu byly vyplaceny jím požadované sociální dávky. Za popsané jednání byl obviněný P. T. odsouzen podle § 326 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2013, sp. zn. 8 T 89/2012, podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 8 To 167/2013, podle § 256 tr. řádu zamítnuto jako nedůvodné. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4. 6. 2013, sp. zn. 8 To 167/2013, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. c), d), e) a g) tr. řádu. V rámci své dovolací argumentace uvádí, že trpí duševní poruchou, což údajně nebylo ze strany nalézacího ani odvolacího soudu zjištěno. Z uvedeného důvodu namítá, že neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl, neboť vzhledem k duševní poruše nebyl schopen se náležitě hájit a dále že měl mít ze stejného důvodu v trestním řízení ustanoveného opatrovníka podle § 29 občanského zákoníku s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 303/05. Dle dovolatele nerespektováním ustanovení § 36 odst. 2 tr. řádu zakotvujícím nutnou obhajobu došlo k porušení jeho základního práva, a to práva na obhajobu. Rovněž tvrdí, že podle § 26 tr. zákoníku nebyl za spáchaný skutek trestně odpovědný a jeho trestní stíhání tak bylo nepřípustné. Zpochybnil také konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, neboť nebyly dány podmínky pro postup podle § 202 odst. 2 tr. řádu. Zpochybnil, že bylo možno věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout bez jeho přítomnosti. Současně je přesvědčen, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku z důvodu absence zavinění a že rozhodující soud byl povinen dát podnět k zahájení řízení o způsobilosti k právním úkonům. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2012, sp. zn. 5 Tdo 166/2012. Za opomenutý důkaz považuje skutečnost, že odvolací soud nijak nereagoval na návrh jeho bratra vyžádat aktuální znalecký posudek k posouzení duševní poruchy obviněného. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého mimořádného opravného prostředku navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a přikázal Městskému soudu v Brně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého zákonného práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že rozhodující soudy učinily dle jeho názoru správné skutkové zjištění o tom, že obviněný duševní poruchou netrpěl. K otázce, zda je chybějící znalecký posudek ohledně zdravotního stavu obviněného opomenutým důkazem, státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství podotkl, že odvolací soud řádně a pečlivě odůvodnil, proč nepovažoval za nutné znalecky šetřit duševní stav obviněného, proto se dle něj o žádný opomenutý důkaz nejedná. V průběhu řízení navíc vyšlo najevo, že obviněný dosud nemá ani omezenou způsobilost k právním úkonům, což jen potvrzuje závěr odvolacího soudu, že tvrzení o duševní chorobě je pouze dodatečně vytvořenou obhajobou. Právo dovolatele na spravedlivý proces proto porušeno nebylo, z čehož plyne, že pokud byl nezájem obviněného o průběh trestního řízení pouhým projevem jeho impulzivní povahy, nebyl dán ani důvod nutné obhajoby. Ustanovení § 202 tr. řádu o přítomnosti obviněného tak dle státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství porušeno nebylo. Argumentaci obviněného, že mu soud měl ustanovit opatrovníka podle § 29 občanského zákoníku, považuje státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství za nesprávnou a uváděný nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 303/05 za nepřiléhavý. K námitce nepřípustnosti trestního stíhání podle § 11 nebo 11a tr. řádu pak uvedl, že dovolatel neuvedl žádný ze zákonných důvodů takové nepřípustnosti s tím, že samotná duševní choroba by nemohla být důvodem nepřípustnosti trestního stíhání ani tehdy, byla-li by soudem zjištěna. K existenci znaku skutkové podstaty přečinu – zavinění - státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že příčetnost pachatele se zásadně posuzuje ve vztahu ke konkrétnímu trestnému činu a je v zásadě nezávislá na zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům podle občanskoprávních předpisů. Závěrem svého vyjádření státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu a aby tak učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání. Současně vyjádřil souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i pro případ jakéhokoli jiného nežli výše navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu [§ 265r odst. 1 písm. c) tr. řádu]. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. řádu) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. řádu], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. řádu). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. řádu. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. řádu, bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. řádu. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. řádu je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. řádu). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)