4 Tdo 1499/2019 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1499/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 1. 2020 Spisová značka:4 Tdo 1499/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.1499.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Oprava protokolu Práva obviněného Dotčené předpisy:§ 325 odst. 1a,2 písm. b) tr. zákoníku § 265b odst. 1 písm. g,l) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. § 165 odst. 2 tr. ř. § 57 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 4. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1499/2019-374 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 1. 2020 o dovolání obviněného J. N., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody Věznici Heřmanice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 5 To 196/2019, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 10 T 93/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 10 T 93/2018, byl obviněný J. N. (dále jen obviněný, popř. dovolatel) uznán vinným ze spáchání zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě č.j. 72 T 139/2014, ze dne 13.11.2015, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě č.j. 6 To 610/2015, dne 21.01.2016, odsouzen pro přečin výtržnictví dle § 358 odst. 1, odst. 2 písmeno a) trestního zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6-ti měsíců, z jehož výkonu byl usnesením Okresního soudu v Ostravě č.j. 0 PP 210/2016, ze dne 13.07.2016, za současného stanovení zkušební doby v trvání 24 měsíců propuštěn, přesto opětovně dne 10.04.2018 v době kolem 19:35 hodin v Ostravě – Zábřehu, na tramvajové zastávce „XY“, ve směru Ostrava – Výškovice, v silně podnapilém stavu poté, kdy byl jakožto cestující bez platného jízdního dokladu asistenty přepravy Dopravního podniku Ostrava a.s. vykázán z tramvajové linky č. XY, z této vystoupil a při jejím odjezdu do ní opakovaně uhodil pěstí a kopl, a když z tramvaje vystoupili strážníci Městské policie M. B. a poškozený K. B., kteří zde doprovázeli asistenty přepravy a kteří vyzvali obviněného k prokázání totožnosti, tento se začal ke strážníkům přibližovat a křičel na ně: „Co chcete, zabiju vás vy piče, zkurvysyni, vy zmrdi měšťáčtí!“, začal na ně plivat a pokusil se M. B. kopnout a uhodit pěstí, což se mu však nepodařilo, neboť jmenovaný včas uskočil a úder vykryl rukou, načež se obviněný pokusil uhodit pěstí do obličeje i poškozeného K. B., což tento vykryl rukou, přičemž následně jej oba strážníci za použití hmatů a chvatů svedli na zem a snažili se mu nasadit služební pouta, kdy obviněný kladl intenzivní odpor tak, že při pádu na zem zalehl poškozenému K. B. jeho pravou ruku, čímž mu způsobil zhmoždění měkkých tkání v oblasti levého lokte s podvrtnutím kloubu, zhmoždění měkkých tkání pravého zápěstí s podvrtnutím kloubu a zhmoždění měkkých tkání pravé ruky, kterážto středně těžká zranění si vyžádala dobu léčení v trvání 14 – 21 dnů s následnou pracovní neschopností od 11.04.2018 do 31.05.2018, kdy byl omezen na běžném způsobu života značnou bolestivostí všech prstů pravé ruky, kdy měl také potíže při běžné hygieně po dobu nejméně 6 týdnů. Za uvedené trestné činy uložil Okresní soud v Ostravě obviněnému podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon uloženého trestu odnětí svobody zařazen do věznice s ostrahou. Současně uložil obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost uhradit na náhradě škody poškozené Revírní bratrské pokladně, zdravotní pojišťovně, IČO: 47673036, se sídlem Michálkovická 108, Ostrava, částku ve výši 2 893 Kč. Proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2019, sp. zn. 10 T 93/2018, podal obviněný odvolání směřující do všech výroků. O odvolání obviněného rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 5 To 196/2019, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítnul. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 7. 2019, sp. zn. 5 To 196/2019 (v dovolání nesprávně rozsudku), podal obviněný prostřednictvím obhájce dne 1. 10. 2019 dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle obviněného rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávně hmotněprávním posouzení [§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] a zároveň soud druhého stupně zamítl jeho řádný opravný prostředek, ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán některý z důvodů dovolání uvedených v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. [§ 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.]. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovozuje obviněný pak z toho, že soudy neprokázaly, že došlo k naplnění skutkové podstaty zločinu násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Obviněný namítá, že nebylo náležitě prokázáno, jak konkrétně došlo k použití hmatů a chvatů ze strany strážníků a nebyla zjištěna ani intenzita jím kladeného odporu, v jehož důsledku měl poškozenému při pádu zalehnout ruku. Podle jeho názoru tedy nebylo prokázáno, že zranění způsobil poškozenému v úmyslu působit na něj jako úřední osobu, když se výpovědi svědků rozcházejí zejména ve způsobu zásahu a vzniku poranění, když svědci si především rozporují v tom, jaká byla pozice pravé ruky poškozeného při jeho složení na zem. Současně namítá, že od počátku zahájení trestního stíhání ve věci absentuje znalecký posudek ohledně intenzity útoku a znalecký posudek ohledně posouzení správnosti - efektivity zásahu poškozeného vůči němu jako obviněnému. Z tohoto postupu dovozuje existenci tzv. opomenutých důkazů. V uvedených vadách dovolatel spatřuje extrémní nesoulad mezi právním posouzením a učiněnými skutkovými zjištěními v takové intenzitě, že soudy porušily jeho právo na spravedlivý proces. Následně se obviněný dovolává porušení práva na obhajobu, které v sobě zahrnuje i právo obhajoby žádat o odročení úkonu pro překážku na straně obhajoby. Zdůrazňuje, že policejní orgán zamítnul žádost jeho obhájce o odložení výslechu poškozeného v přípravném řízení, ačkoliv se k nařízenému úkonu jeho obhájce nemohl dostavit z objektivních důvodů a ze strany obhajoby se nejednalo o obstrukci, přičemž následně rozvádí důvody, pro které se nemohl obhájce tohoto úkonu účastnit (hospitalizace obhájce v nemocnici od 11. 7. do 16. 7. 2018). Tímto nezákonným způsobem policejní orgán zamezil individuální výkon jeho práva na obhajobu. Dále namítá způsob výslechu poškozeného u hlavního líčení, když soud prvního stupně neumožnil poškozenému vypovědět o události vlastními slovy, pokládal poškozenému otázky, takže mu dal najevo, jak má odpovědět. Obviněný má také výhrady týkající se protokolace hlavního líčení, když protokolace se nenahrávala, ale prováděla na základě diktátu předsedy senátu, přičemž protokol byl obhajobě předložen s určitým časovým odstupem, takže obhajoba nemohla reagovat na nepřesnosti protokolace, čímž došlo k porušení čl. 40 Listiny základních práv a svobod. Současně obviněný uvádí, že rozsudek je nepřezkoumatelný. Soud druhého stupně dospěl k závěru, že rozsudek soudu prvního stupně netrpí žádnými procesními vadami, když sice hodnotil jeho námitku stran způsobu výslechu poškozeného B., když s jeho závěry obviněný vyslovuje nesouhlas, když poškozený si celou událost pamatoval přesně. Opětovně zdůrazňuje, že poškozený nepopsal, jak se jeho ruka dostala pod jeho tělo (obviněného) a proč, což nedokázali popsat ani ostatní svědci. Soud druhého stupně také nereagoval na jeho námitky stran nepřesné protokolace. Obviněný dále namítá, že k závěru, že ke zranění ruky poškozeného došlo zalehnutím jeho ruky, jím jako obviněným, nestačí tvrzení poškozeného. Soudy měly v tomto směru doplnit dokazování znaleckým posudkem ohledně mechanismu vzniku zranění, přičemž odkazuje v tomto směru na nález Ústavního soudu sp. zn. ÚS 226/06, týkající se náležitosti odůvodnění rozsudku a zdůrazňuje, že za situace, kdy nevypovídal a svědci nepopsali situaci konkrétně, mělo být odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně náležité, což se v dané věci nestalo. Dne 14. 10. 2019, tedy v zákonné dvouměsíční lhůtě, podal o