4 Tdo 151/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 151/2025-746 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 3. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. M. D., a 2. D. D., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2024, sp. zn. 10 To 203/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 2 T 30/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 6. 2023, č. j. 2 T 30/2022-536, byli obvinění M. D. a D. D. uznáni vinnými přečinem ublížení na zdraví ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 a § 146 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, v obou případech spáchaným ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za to byli oba obvinění podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku odsouzeni k úhrnným trestům, a to M. D. k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 300 Kč, tj. v celkové výši 30 000 Kč, a D. D. k peněžitému trestu ve výměře 100 denních sazeb po 200 Kč, tj. v celkové výši 20 000 Kč. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byli oba obvinění zavázáni společně a nerozdílně zaplatit poškozenému P. S. na náhradě škody 597 Kč a obviněný M. D. k povinnosti zaplatit poškozené společnosti XY s. r. o., na náhradě škody 1 380 Kč. Poškození P. H. a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna byli podle § 229 odst. 1 tr. ř. s uplatněnými nároky na náhradu škody odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Skutková zjištění soudu prvního stupně popsaná ve výroku o vině a blíže rozebraná v odůvodnění rozsudku, na jejichž základě byli obvinění uznáni vinnými a odsouzeni, lze shrnout následovně: Dne 3. července 2020 v době od 13:35 do 14:15 hodin v prostorách restaurace v hotelu XY, ve XY po předchozím konfliktu mezi rodinou obviněných a ji obsluhujícím personálem, který vznikl v důsledku hrubého chování hostů k servírkám, s jejichž prací nebyli spokojeni, obviněný M. D. vyhrožoval řediteli hotelu P. S., že ho zabije, vulgárně nadával jemu i provoznímu hotelu P. H., a při tom shazoval věci ze stolu, rozléval nápoje na podlahu a rozbíjel sklenice, čímž společnosti XY, způsobil škodu ve výši 1 380 Kč, a následně, když před barovým pultem restaurace začal D. D., v reakci na výzvu ředitele hotelu, aby se vrátil ke stolu a vyčkal příjezdu v mezičase přivolané policie, která byla doprovázena lehkým přistrčením, z bezprostřední blízkosti natáčet mobilním telefonem se zapnutým světlem obličej P. S., který se mu snažil telefon vzít a přitom ho sevřel pod paží, obviněný M. D. k nim přiběhl s dřevěnou židlí, kterou s nápřahem udeřil P. S. do horní části těla, a když jmenovaný i s D. D. upadli na zem, přičemž došlo k uvolnění jejich sevření, obvinění M. a D. D. do poškozeného opakovaně kopali, a to do oblasti žeber a hlavy, čímž mu způsobili zranění spočívající v oděrce kůže, otoku měkkých tkání a krevním výronu v podkoží levé spánkové krajiny, pruhovitou oděrku kůže na levé polovině hrudníku v rozsahu 6. – 10. žebra a pruhovité zhmožděniny kůže zadní plochy pravé poloviny hrudníku, tedy zranění, která lze ze soudně lékařského hlediska považovat za poškození zdraví nepatrného významu, vyžadující základní lékařské ošetření a obvykle omezující poškozeného podstatným způsobem v obvyklém způsobu života po dobu jen nevýrazně přesahující dobu jednoho týdne, ale vzhledem ke zvolenému útoku mu reálně mohli způsobit zranění závažnějšího charakteru dosahující újmy na zdraví, a byli s tím srozuměni. 3. K odvoláním obou obviněných a jejich rodinných příslušnic D., M. a R. D. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 4. 1. 2024, č. j. 10 To 203/2023-598, shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to pouze ve výroku o náhradě škody České průmyslové zdravotní pojišťovně. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. 4. Usnesení odvolacího soudu bylo z podnětu dovolání obou obviněných zrušeno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2024, č. j. 4 Tdo 443/2024-652. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že odvolací soud pochybil, pokud neprovedl důkaz kamerovým záznamem, který zachycuje závěrečnou část konfliktu mezi obviněnými a poškozeným v baru restaurace XY, přestože odvolatelé zásadně brojili proti tomu, že soud prvního stupně tento důkaz hodnotil selektivně, tendenčně a zkresleně v jejich neprospěch a vyvodil z něj skutkové a právní závěry, které neměly reálný podklad, případně byly dokonce v příkrém rozporu s jeho obsahem. Jedinou odpovědnou cestou, jak lze posoudit důvodnost takto koncipovaných námitek, bylo přehrání uvedeného kamerového záznamu ve veřejném zasedání před odvolacím soudem. Jestliže odvolací soud takto nepostupoval, ačkoli šlo o klíčový důkaz ve věci, nelze než přisvědčit argumentaci obviněných, že tím fakticky znemožnil obhajobě se k zachycenému ději v rámci opravného prostředku řádně, efektivně a bezprostředně vyjádřit a relevantně zpochybnit závěry, které z tohoto důkazu soud prvního stupně učinil. Nejvyšší soud své rozhodnutí uzavřel konstatováním, že budou-li obvinění po zrušení usnesení odvolacího soudu nadále trvat na přehrání předmětného videozáznamu, má odvolací soud jejich požadavku ve veřejném zasedání vyhovět, neboť podle odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně jde o jeden z důkazů, který byl určující pro skutkové závěry a právní kvalifikaci stíhaných skutků a vzhledem k jeho specifické povaze jde o jediný efektivní způsob, jak se řádně, transparentně a spolehlivě vypořádat s odvolací argumentací obviněných, podle níž soud prvního stupně na základě tohoto důkazu učinil skutkové závěry, které neměly v provedeném důkazu potřebnou oporu, a v důsledku toho žalované jednání nesprávně posoudil i po stránce hmotného práva. Teprve po odstranění této důkazní vady bude možné spolehlivě posoudit, zda jsou vznesené odvolací námitky obviněných v uvedeném směru opodstatněné. 5. Odvolací soud v návaznosti na zrušující usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 7. 2024, č. j. 4 Tdo 443/2024-652, z podnětu odvolání obviněných M. D. a D. D. a odvolání D., R. a M. D. rozsudek soudu prvního stupně znovu přezkoumal dne 29. 8. 2024 a v souladu s požadavkem obhajoby ve veřejném zasedání provedl důkaz kamerovým záznamem z baru restaurace XY (č. l. 282, resp. č. l. 286 tr. spisu), se kterým se v předchozím odvolacím řízení seznámil pouze neformálně. Usnesením ze dne 29. 8. 2024, č. j. 10 To 203/2023-691, odvolací soud rozhodl stejně jako původně, tj. z podnětu všech odvolání podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 22. 6. 2023, č. j. 2 T 30/2022-536, jen ve výroku o náhradě škody týkajícím se České průmyslové zdravotní pojišťovny. Jinak zůstal rozsudek soudu prvního stupně beze změn. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud mimo jiné konstatoval, že se plně ztotožnil s hodnocením soudu prvního stupně předmětného důkazu a neakceptoval jeho interpretaci prezentovanou obhajobou. II. Dovolání obviněných 6. Proti rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2024, č. j. 10 To 203/2023-691, podali obvinění M. D. a D. D. znovu dovolání, a to společným podáním prostřednictvím jejich obhájce JUDr. Vlastimila Rampuly. Opřeli je o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. [V úvodu svého dovolání sice vytyčují pouze písm. g) a m) § 265b odst. 1 tr. ř., ovšem na straně 13 jejich dovolání je posléze uveden i dovolací důvod podle písm. h) tohoto ustanovení a argumentace k němu]. 7. V odůvodnění dovolání obvinění nejprve reagovali na dosavadní průběh předmětného trestního řízení a připomněli, že Nejvyšší soud už jednou rozhodnutí soudu druhého stupně v této věci zrušil na základě jimi uplatněných dovolacích námitek nesprávného hodnocení důkazů, jednostranného přístupu soudů nižších stupňů a opomenutých důkazů týkajících se okolností konfliktu i zdravotních následků jednotlivých účastníků konfliktu. 8. Naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obvinění spatřovali v jeho první a ve třetí variantě s argumenty, že mezi rozhodnými skutkovými zjištěními a provedenými důkazy jsou zásadní rozpory dané tím, že soudy nižších stupňů nesprávně vyhodnotily kamerové záznamy, akceptovaly bez výhrad výpovědi poškozeného P. S. i personálu restaurace, a naopak podhodnotily výpovědi rodinných příslušníků obviněných, kteří přitom konflikt popisovali konzistentně, a dále tím, že nedůvodně pominuly důkazní návrhy obhajoby. V souvislosti s uvedeným dovolacím důvodem obvinění argumentovali také porušením práva na spravedlivý proces, ke kterému došlo nerespektováním zásady presumce neviny a z ní vyplývajícího principu in dubio pro reo, protože soudy si z několika rovnocenných verzí, ke kterým lze na základě dokazování dospět, vybraly tu, která je pro obviněné nejméně příznivá