4 Tdo 1556/2011 — Nejvyšší soud

4 Tdo 1556/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:12. 1. 2012 Spisová značka:4 Tdo 1556/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.1556.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Poškození cizí věci Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b)) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:10. 2. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 1556/2011-64 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. ledna 2012 o dovolání obviněného V. M., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2011 sp. zn. 6 To 66/2010, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 49 T 25/2002, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. s e dovolání obviněného V. M. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 11. 2009 sp. zn. 49 T 25/2002 byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., dílem sám, dílem ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák, dílem dokonaný, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a trestným činem poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák., jichž se dopustil jednáními uvedenými pod body 1) až 6) a 20) uvedeného rozsudku, částečně se spoluobviněným P. B. Za to byl obviněný V. M. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru služeb soukromého detektiva v trvání pěti let. Oba obvinění pak byli zavázáni k povinnosti společně a nerozdílně zaplatit poškozeným náhradu škody v určené výši, přičemž se zbytkem nároku byli poškození odkázáni na občanskoprávní řízení. Proti uvedenému rozsudku podal odvolání mj. obviněný V. M. a v jeho prospěch též státní zástupce. O těchto odvoláních rozhodl ve veřejném zasedání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 7. 2. 2011 sp. zn. 6 To 66/2010, kterým byl podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 písm. a) tr. ř. bylo znovu rozhodnuto tak, že obviněný V. M. byl uznán vinným společně s obviněným P. B., že oba po předchozí dohodě, kdy obviněný M. doprovázel obviněného B. na místo činu a z něj a hlídal okolí místa činu, přičemž obviněný B. do vozidel vnikal a vozidla samotná i věci v nich uložené odcizoval, 1) v noci z 9. na 10. 2. 2001 v L., D. ze dvora po překonání uzamčení odcizili motorové vozidlo zn. VW Vento, v hodnotě 106.000,- Kč majitele T. P. T., kterému vůz následně vrátili za částku 43.000,- Kč, 2) v noci z 29. na 30. 3. 2001 v L., H. ulici po překonání uzamčení odcizili motorové vozidlo zn. Mercedes Sprinter 208 D, v hodnotě 300.000,- Kč s autorádiem a slunečními brýlemi, obojí v hodnotě 3.500,- Kč, ke škodě J. K., přičemž vozidlo bylo následně vráceno majiteli za částku 30.000,- Kč, 3) dne 8. 4. 2001 mezi 00.00 až 06.00 hod. v L., R. před domem po překonání uzamčení odcizili motorové vozidlo zn. VW Transporter, v hodnotě 269.000,- Kč ke škodě firmy Cyklostern s. r. o. L., Ž. a věci v něm, konkrétně sněhové řetězy, cyklistickou hustilku a tašku s cyklistickým nářadím, ke škodě S. H., v hodnotě 3.000,- Kč, 4) v noci z 30. 4. 2001 na 1. 5. 2001 v L., K. ulici po překonání uzamčení odcizili motorové vozidlo zn. Ford Maverick 2,7 D, v hodnotě 285.000,- Kč ke škodě firmy PROBA s. r. o., L., Č., a věci v něm, zejména radiopřehrávač a další, v hodnotě 5.712,75 Kč z majetku V. P., přičemž vozidlo bylo následně vráceno majiteli za částku 75.000,- Kč a znalcem ohodnoceno poškození vozidla ve výši 28.140,- Kč, 5) v noci z 8. na 9. 5. 2001 v L., K. ulici, po překonání uzamčení odcizili motorové vozidlo zn. VW Vento, v hodnotě 102.000,- Kč i věci v něm, zejména peněženku s finanční hotovostí v nezjištěné výši ke škodě T. P. T., 6) v noci z 15. na 16. 5. 2001 v M., R. ulici po překonání uzamčení odcizili nákladní vozidlo zn. Fiat Ducato valník, v hodnotě 346.000,- Kč ke škodě firmy STAV-INVEST ME s. r. o. M., V K., a věci v něm, zejména rozbrušovačku v hodnotě 2.300,- Kč ke škodě K. Š. Tím obviněný V. M. spáchal v bodech 1) až 6) pomoc k zločinu krádeže podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. b), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a pomoc k přečinu poškození cizí věci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle § 205 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody na tři roky. Podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu pěti let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání v oboru služeb soukromého detektiva na pět let. Dále bylo rozhodnuto o povinnosti obviněných nahradit způsobenou škodu poškozeným. V další části rozsudku byl obviněný V. M. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky uvedené pod body 1) až 12) a 13), neboť nebylo prokázáno, že je obviněný spáchal. Proti uvedenému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, konkrétně proti jeho odsuzující části, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V odůvodnění mimořádného opravného prostředku je namítáno, že za daného stavu dokazování je jednoznačný hmotně právní závěr a to, že jednání obviněného není trestným činem. Ve spisu není žádných zákonných důkazů, které by prokazovaly, že obviněný spáchal, pro co byl odsouzen. Pokud soud druhého stupně poukazuje na závěry soudu prvního stupně pak učinil nesprávné hmotně právní posouzení věci. V další části dovolání jsou zpochybňovány některé provedené důkazy jako výpovědi svědků R. a O., telefonní odposlechy včetně výpovědí policistů C. a H., jakož i provedené hodnocení důkazů. Dovolatel též vytýká, že v přípravném řízení nebyly zajištěny telefonní přístroje a SIM karty k telefonním číslům intimovaným ve spise. Soudy tedy měly přihlédnout k ústavní zásadě in dubio pro reo, kterou on sám pokládá i za zásadu hmotně právní. Odvolací soud, který zcela zrušil rozsudek soudu prvního stupně a nahradil jej svým rozhodnutím, neodstranil vady předchozího řízení a nezjistil správně a v potřebném rozsahu skutkové okolnosti, jak mu ukládá trestní řád v ustanovení § 2 odst. 5, čímž neučinil ani správné hmotně právní posouzení stíhaných skutků. Jeho rozhodnutí tak je nesprávné a nezákonné, neboť obviněného měl zprostit obžaloby podle § 226 písm. b) či c) tr. ř. V závěru proto navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek vrchního soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání a rozhodnutí. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k věci se písemně vyjádřila. Nejprve rekapitulovala postup řízení a jednotlivá rozhodnutí soudů, jakož i obsah podaného dovolání. Poukázala, že obviněný podal dovolání s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v takovém případě se nelze úspěšně domáhat opravy skutkových zjištění, ke kterým dospěly soudy v dvouinstančním procesu, ani přezkoumání správnosti jimi provedeného dokazování. Výchozím předpokladem je výhradně nesprávná aplikace hmotného práva, neboť dovolací soud je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. Námitky obviněného, které uplatnil v dovolání, jím deklarovaný dovolací důvod, ale ani žádný jiný v zákoně taxativně uvedený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Všechny vznesené námitky primárně vytýkají správnost skutkových zjištění, včetně úplnosti dokazování a hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V uvedeném směru však v dovolacím řízení není možné napadené rozhodnutí přezkoumávat. Námitka obviněného, že soudy porušily zásadu in dubio pro reo, směřuje výlučně do skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů. Toto pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny, která je zakotvena v čl. 40 odst. Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má tedy vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a nikoli k otázce právního posouzení skutku či jiného hmotně právního posouzení. Protože obviněný podal dovolání z jiného důvodu, než který je uveden v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., státní zá