4 Tdo 209/2024 — Nejvyšší soud

4 Tdo 209/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:10. 4. 2024 Spisová značka:4 Tdo 209/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:4.TDO.209.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Doručování Lhůty Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy Oznámení usnesení Podmíněné zastavení trestního stíhání Státní zástupce Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1 tr. ř. § 265k odst. 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. § 283 odst. 1 tr. zákoníku § 307 odst. 1 tr. ř. § 307 odst. 2 písm. b) tr. ř. § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:30. 6. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 209/2024-135 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 4. 2024 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného L. M., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 44 To 337/2023, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 4 T 86/2023, t a k t o : I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 44 To 337/2023, v celém rozsahu. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se věc vrací Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 4 T 86/2023 (dále jen „soud prvního stupně“), bylo podle § 307 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř. podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného L. M. (dále jen „obviněný“) pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: dne 3. 3. 2023 nezákonně dovezl do České republiky z Velké Británie v poštovní zásilce s podacím číslem XY a skladovým číslem XY s uvedením odesílatele S. P., kde jako příjemce byl uveden L. M., která byla odhalena a zajištěna v Praze 10, ve skladu České pošty, s. p., 100 kusů potahovaných tablet Valia s obsahem účinné látky diazepam rozdělených do 10 blistrů po 10 tabletách, přičemž diazepam je uveden v příloze číslo 7 nařízení vlády číslo 463/2013 Sbírky, o seznamech návykových látek jako psychotropní látka. 2. Trestní stíhání ve věci obviněného bylo podmíněně zastaveno, neboť se obviněný k činu doznal a zároveň složil na účet soudu částku 40 000 Kč na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti. Podle § 307 odst. 4 tr. ř. byla stanovena zkušební doba podmíněného zastavení trestního stíhání v trvání 3 (tří) let. Současně bylo podle § 307 odst. 8 tr. ř. obviněnému uloženo, aby se ve zkušební době podmíněného zastavení trestního stíhání podrobil léčení závislosti na návykových látkách, které není ochranným léčením. 3. Proti usnesení soudu prvního stupně podala státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 stížnost. Městský soud v Praze (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „stížnostní soud“) o podané stížnosti rozhodl usnesením ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 44 To 337/2023, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. zamítl jakožto podanou opožděně. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení stížnostního soudu ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 44 To 337/2023, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání směřující proti celému usnesení. nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265 odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť podle něj bylo předmětným usnesením rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. f) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. 5. V podaném dovolání nejvyšší státní zástupce předně zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Konstatoval, že státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 byla po vyhlášení shora uvedeného usnesení soudu prvního stupně v rámci hlavního líčení dne 29. 8. 2023 poučena o právu podat stížnost, přičemž k opravnému prostředku se nevyjádřila a ponechala si lhůtu na rozmyšlenou. 6. Následně dne 12. 9. 2023 byl opis tohoto usnesení soudu prvního stupně doručen prostřednictvím datové schránky Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10 s poučením, že lze proti tomuto rozhodnutí podat do 3 dnů ode dne jeho doručení stížnost prostřednictvím soudu prvního stupně k Městskému soudu v Praze, tzn. stížnostnímu soudu, s tím, že stížnost má odkladný účinek. Státní zástupkyně v reakci na doručený opis usnesení proti němu podala dne 14. 9. 2023 stížnost, neboť dospěla k závěru, že v předmětné věci nebyly splněny podmínky pro podmíněné zastavení trestního stíhání ve věci obviněného. Usnesením stížnostního soudu ze dne 30. 10. 2023, sp. zn. 44 To 337/2023, byla její stížnost zamítnuta podle § 148 odst. 1 písm. b) tr. ř. jakožto podaná opožděně. Stížnostní soud své rozhodnutí odůvodnil tak, že státní zástupkyně byla při vyhlášení usnesení poučena, že je stížnost nutno podat do tří dnů od vyhlášení usnesení, nikoliv od doručení jeho opisu. Lhůta pro podání stížnosti jí tak podle stížnostního soudu marně uplynula již 1. 9. 2023. Stížnostní soud uvedl také to, že všechny skutečnosti, o něž státní zástupkyně stížnost opřela, znala již v době podání obžaloby, a tudíž měla svou stížnost podat včas. 7. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil v tom smyslu, že se nelze ztotožnit se závěrem stížnostního soudu, že třídenní lhůta pro podání stížnosti počala plynout již vyhlášením napadeného usnesení ze dne 29. 8. 2023 a uplynula již dne 1. 9. 2023. Zdůrazňuje, že řešení takto nastolené procesní otázky má zcela zásadní judikaturní význam. Následně odkazuje na četnou judikaturu především Ústavního soudu, ale okrajově rovněž i Nejvyššího soudu, kde se tyto soudy zabývaly otázkou počátku běhu lhůty pro podání opravného prostředku, konkrétně pak stížnosti proti usnesení v trestním řízení, a to ve stadiu řízení před soudem. 8. Nejvyšší státní zástupce poté přehledně popisuje vývoj v judikatuře Ústavního soudu k otázce běhu lhůty pro podání opravného prostředku proti usnesení. Poukazuje na skutečnost, že Ústavní soud ve svých rozhodnutích vydávaných až do března 2020 opakovaně vyjadřoval názor, že v případě vyhlášení usnesení v přítomnosti obviněného a jeho obhájce běží ve všech věcech stížnostní lhůta již od okamžiku vyhlášení stížností napadeného usnesení a že následné doručení písemného vyhotovení takového usnesení je pro běh stížnostní lhůty nerozhodné. Za takové poslední rozhodnutí vyjadřující tento názor lze považovat usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. II. ÚS 2633/19. Poté se od této své judikatury významně odchýlil, respektive zaujal názor opačný. Současně nejvyšší státní zástupce připomíná, že ovšem ani v době do března 2020 nebyl názor Ústavního soudu na počítání lhůty k podání stížnosti zcela ustálený (viz odkaz na bod 16 odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. III. ÚS 2511/19). 9. Poukazuje na to, že v novější judikatuře Ústavního soudu byl vysloven názor, že v závažných věcech běží stížnostní lhůta až od doručení opisu stížností napadeného rozhodnutí. Podle Ústavního soudu je tomu tak mimo jiné proto, že je potřeba zajistit, aby se stěžovatel mohl seznámit se všemi důvody, o něž se opírá napadené rozhodnutí. V případě ústního vyhlášení usnesení by tak muselo být vyhlášeno plné znění včetně odůvodnění tohoto rozhodnutí, které by pak muselo být buď zapsáno v protokolu, nebo podchyceno zvukovým záznamem. Stejně tak Ústavní soud dovozuje, že ani podání stížnosti do protokolu bezprostředně po vyhlášení usnesení nesmí této osobě znemožnit reagovat v rámci opravného prostředku na právní a skutkovou argumentaci uvedenou v odůvodnění usnesení, jež je teprve posléze vyhotoveno a jež svou stížností napadá. 10. Dovolatel zdůrazňuje, že Ústavní soud následně zaujal stanovisko, že v případě rozhodování o omezení osobní svobody obviněného či jiné závažné otázce běží lhůta k podání stížnosti až po doručení opisu takového rozhodnutí, a nikoliv již od podání jeho ústního vyhlášení (viz např. nález ze dne 8. 3. 2022, sp. zn. I. ÚS 47/22, nebo nález ze dne 2. 11. 2022, sp. zn. III. ÚS 1946/22). 11. Nejvyšší státní zástupce dále akcentuje, že v nejnovějších rozhodnutích Ústavního soudu, přičemž odkazuje na jeho nález ze dne 12. 7. 2023, sp. zn. I. ÚS 1301/23, dospívá tento soud k názoru, že obecně každé usnesení, včetně jeho odůvodnění, musí být dotčené osobě, tj. stěžovateli, prokazatel