4 Tdo 212/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 212/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 3. 2021 Spisová značka:4 Tdo 212/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.212.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ohrožování výchovy dítěte Opětovné spáchání činu Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 7. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 212/2021-115 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného J. B., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. 4 To 346/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu Děčíně pod sp. zn. 1 T 42/2019, takto: I. Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 4 To 346/2020, v celém rozsahu. II. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. III. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se věc vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 6. 2020 sp. zn. 1 T 42/2019, byl obviněný J. B. (dále jen obviněný) uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: v XY, okres Děčín, jako otec a zákonný zástupce nezletilého AAAAA (pseudonym), narozeného XY, nezajistil jeho řádnou povinnou docházku do školy, když v Základní škole XY, nezletilý v době od 3. 9. 2018 do 11. 1. 2019 vykázal celkem 235 hodin neomluvených absencí. 2. Za uvedený přečin Okresní soud v Děčíně uložil obviněnému podle § 201 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činila 100 Kč. Podle § 68 odst. 5 tr. zákoníku bylo obviněnému stanoveno 10 splátek peněžitého trestu po 1 000 Kč, splatných ke každému 20. dni v měsíci s tím, že výhoda splátek odpadá, jestliže obviněný nezaplatí dílčí splátku včas. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 5 měsíců. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Děčíně ze dne 12. 6. 2020 sp. zn. 1 T 42/2019, podala v neprospěch obviněného státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Děčíně odvolání, které směřovalo do výroku o vině. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. 9. 2020, sp. zn. 4 To 346/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku upustil od potrestání obviněného. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 9. 2020 sp. zn. 4 To 346/2020, podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. do výroku o vině, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 5. Nejvyšší státní zástupce nejdříve shrnul dosavadní průběh trestního řízení včetně popisu skutku v obžalobě, jenž byl kvalifikován jako přečin ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, neboť obviněný se dopustil přečinu ohrožování výchovy dítěte opětovně. Soudy obou stupňů se ovšem neztotožnily s právním posouzením skutku v podané obžalobě ve vztahu k naplnění znaku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu ohrožování výchovy dítěte spočívající v opětovném spáchání takového činu. Dospěly totiž k závěru, že sice proti obviněnému bylo v minulosti trestní stíhání pro přečin ohrožování výchovy dítěte vedeno, ovšem toto bylo podmíněně zastaveno, přičemž v době rozhodování soudu prvního stupně o podané obžalobě již bylo pravomocně rozhodnuto, že obviněný se ve zkušební době osvědčil. Proto podle soudů nižších stupňů podmínka opětovnosti nebyla naplněna. S tímto se však nejvyšší státní zástupce neztotožňuje. Podstatné pro projednávanou věc považuje výklad pojmu opětovnost. 6. Nejvyšší státní zástupce zopakoval závěry soudu druhého stupně vztahující se k použité judikatuře. Souhlasí s názorem soudů, že opětovnost vyjadřuje, že pachatel stejný trestný čin již dříve spáchal, což je objektivní událost vzniklá nezávisle na orgánech činných v trestním řízení. Odlišuje se však od skutečnosti, že pachatel byl za dříve spáchaný trestný čin soudem odsouzen. Zjištění, že pachatel dříve spáchal trestný čin, není nutně závislé na tom, že pachatel je tímto trestným činem uznán vinným soudním rozsudkem. Skutečnost, že určitá osoba spáchala trestný čin, může být zjištěna v rámci řešení předběžné otázky podle § 9 odst. 1 tr. ř., tedy jinak než výrokem o vině. Poznamenává, že v rozhodnutích, na která odkázal soud druhého stupně, se Nejvyšší soud zabýval opětovností spáchání stejného trestného činu jako znakem kvalifikovaných skutkových podstat trestných činů, přičemž z nich nevyplývá, že by naplnění znaku opětovného spáchání stejného trestného činu bylo vyloučeno v případě, že o dříve spáchaném trestném činu nebylo rozhodnuto výrokem, kterým se obviněný uznává vinným. Východiskem pro výklad znaku opětovnosti je v těchto rozhodnutích konstatování, že postačí jakýkoli případ opakování téhož trestného činu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2011 sp. zn. 6 Tdo 84/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2013 sp. zn. 4 Tdo 976/2013), když rovněž může jít i o čin, pro který obviněný nebyl odsouzen jiným rozsudkem, a tedy může se o opětovně spáchaný čin jednat i v téže trestní věci, v níž jsou posuzovány dva skutky, tedy jde o vícečinný souběh, když toliko v případě pokračování trestného činu se nejedná o opětovnost (usnesení ze dne 27. 9. 2017 sp. zn. 8 Tdo 919/2017). Nejvyšší státní zástupce dále připomíná rozhodnutí Nejvyššího soudu, v němž bylo vysloveno, že při posuzování otázky, zda byl naplněn znak opětovného spáchání činu, je irelevantní délka doby, která uplynula od spáchání dřívějšího činu, jenž pachatel nyní opakoval, popřípadě délka doby, jež uplynula od předchozího odsouzení za něj, přičemž se ani nevyžaduje, aby pachatel byl za takový čin již dříve odsouzen nebo potrestán, a je také nevýznamné, že ohledně předchozího odsouzení již platí fikce neodsouzení (usnesení ze dne 10. 5. 2017 sp. zn. 3 Tdo 447/2017). Nejvyšší státní zástupce zastává názor, že z rozhodnutí Nejvyššího soudu nelze dovozovat, že odsouzení je pro naplnění znaku opětovnosti nezbytnou podmínkou. V posledně uvedeném rozhodnutí naopak Nejvyšší soud výslovně uvedl, že předchozí odsouzení takovou podmínkou není. 7. Pod pojem „opětovnosti“ spáchání trestného činu nejvyšší státní zástupce tedy podřazuje jakýkoli případ opakování určitého trestného činu týmž pachatelem, a to bez ohledu na to, zda je o dříve spáchaném trestném činu rozhodnuto odsuzujícím rozsudkem, byť i jen nepravomocným. Zdůrazňuje, že v usnesení ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 8 Tdo 131/2019, Nejvyšší soud posuzoval případ, kdy bylo usnesením podmíněně odloženo podání návrhu na potrestání pro trestný čin výtržnictví a obviněný pak spáchal trestný čin stejný, přičemž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že pro naplnění znaku opětovně postačuje toliko skutečnost, že se dříve stejný trestný čin stal, když tato skutečnost bez dalšího vyplývá z usnesení o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání. Uvedený přehled soudních rozhodnutí nejvyšší státní zástupce doplňuje úvahami o smyslu normy. Znak opětovného spáchání stejného trestného činu je okolností podmiňující použití vyšší trestní sazby nejen u trestného činu ohrožování výchovy dítěte, ale také, jak už bylo výše poznamenáno, u některých dalších trestných činů. Pojem opětovnosti v zásadě odráží sklony pachatele k páchání stejných trestných činů a ztíženou možnost jeho nápravy, a to nezávisle na tom, zda na dříve spáchaný trestný čin již reagovaly orgány činné v trestním řízení uplatněním trestní odpovědnosti. Dále poukazuje na společný základ opětovnosti a recidivy spočívající v tom, že vycházejí ze spáchání stejného trestného činu, ale zatímco opětovnost vyjadřuje, že pachatel stejný trestný čin již dříve spáchal, recidiva znamená, že pachatel byl pravomocně uznán vinným (přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2004 sp. zn. 7