4 Tdo 215/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 215/2025-397 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný V. Ž., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 10. 2024, sp. zn. 4 To 34/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 32 T 146/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Ž. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů a dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2023, sp. zn. 32 T 146/2022, byl obviněný V. Ž. uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku byl odsouzen k trestu odnětí svobody na dva roky. Výkon trestu mu byl podle § 81 odst. 1 a 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Současně mu podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku byla uložena povinnost, aby v průběhu zkušební doby podle svých sil nahradil škodu, kterou přečinem způsobil. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k náhradě majetkové škody poškozeným E. K., a M. E.. Každé z nich má zaplatit 188 005 Kč a 25 euro. 2. Uvedeného přečinu se obviněný podle skutkových zjištění popsaných ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a podrobněji rozvedených v jeho odůvodnění ve stručnosti dopustil tím, že poté, co dne 20. 8. 2021 prostřednictvím P. N. převzal od poškozeného J. Š., v bytě na adrese XY, Ústí nad Labem, kde poškozený žil s manželkou J. Š., která krátce předtím téhož dne zemřela, do úschovy hotovostní peněžní prostředky ve výši 586 000 Kč a 50 euro pocházející se společného jmění manželů Š. s tím, že je u sebe uschová, aby byly v bezpečí, poškozenému J. Š. přes jeho opakované výzvy svěřené finanční prostředky následně nevrátil, a to dokonce ani poté, co usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2021, č. j. 46 D 1206/2021-26, které nabylo právní moci dne 20. 11. 2021, bylo potvrzeno, že poškozený J. Š. byl určen jako jediný dědic po zemřelé J. Š. Místo toho 527 277 Kč z nich ze své vůle, bez vědomí a souhlasu poškozeného dne 22. 10. 2021 složil pod záminkou, že jde o sporný nárok z dědictví, do advokátní úschovy JUDr. Ilony Tajchnerové, advokátky v Ústí nad Labem. Poškozenému J. Š. svým jednáním způsobil škodu na majetku ve výši 543 966,75 Kč, jelikož z peněžních prostředků mu svěřených uhradil za poškozeného J. Š. doložené náklady spojené s pohřbem jeho zesnulé manželky a náklady spojené s užíváním bytu na adrese XY, Ústí nad Labem částku v celkové výši 52 311 Kč. Pro úplnost je namístě uvést, že po spáchání popsaného skutku obviněný dne 21. 3. 2022 pokynem daným advokátce převedl 100 000 Kč z advokátní úschovy na účet poškozeného J. Š. a dne 6. 5. 2022 mu poskytl dalších 71 971 Kč. Dne 29. 12. 2022 poškozený J. Š. zemřel. Dědičkami po zemřelém poškozeném se staly rovným dílem E. K., a M. E. 3. Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný prostřednictvím své tehdejší obhájkyně JUDr. Ilony Tajchnerové odvoláním, které směřoval proti všem jeho výrokům. O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 2.10. 2024, sp. zn. 4 To 34/2024, tak, že podle § 285 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu o nároku obou poškozených rozhodl stejně jako soud prvního stupně, pouze doplnil údaje o místech bydliště poškozených, které v původním adhezním výroku absentovaly. V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. II. Dovolání obviněného 4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný dovolání prostřednictvím obhájkyně JUDr. Ivy Pavlíkové, Ph.D. (viz plná moc č. l. 375 tr. spisu), které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř., jejichž naplnění souhrnně spatřoval v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Ve vztahu ke všem uplatněným dovolacím důvodům bez rozlišení obviněný v dovolání vznesl námitky, které se na různých místech odůvodnění v různé podobě opakovaly. Lze je shrnout následovně. 6. Soudy obou stupňů se nevypořádaly s usnesením Policie ČR čj. KRPU 115261-465/TČ2022-041081-HR ze dne 19. 8. 2022, kterým byly zajištěny peněžní prostředky ve výši 350 000 Kč na bankovním účtu advokátky JUDr. Ilony Tajchnerové, kde jsou z pokynu obviněného v úschově, čímž bylo obviněnému znemožněno s nimi nakládat. 7. Soud prvního stupně v bodech 25 a 26 odůvodnění svého rozhodnutí nesprávně tvrdí, že obhajoba obviněného stojící na tom, že 350 000 Kč z peněz nalezených 20. 8. 2021 v hotovosti v bytě Š. bylo určeno k zaplacení rekonstrukce bytu a J. Š., tetě obviněného, je poskytla manželka obviněného v červnu 2021, byla spolehlivě vyvrácena, přestože reálně soud jen nepřípustně přesunul důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení na obviněného a bez odpovídajícího hodnocení akceptoval důkazy předložené obhajobou. Závěr o tom, že peníze patřily do společného jmění manželů Š., soud opřel pouze o usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 10. 2021, č.j. 46 D 1206/2021–26, aniž by vzal v potaz, že notář v dědickém řízení neprovádí důkladné dokazování ohledně původu peněz a jejich skutečného vlastnictví. Navíc obviněný ani nebyl účastníkem dědického řízení a nemohl se bránit závěru o tom, že šlo o peníze ze společného jmění manželů Š. 8. Obviněný připomněl, že od svědka P. N. převzal 586 000 Kč, ze kterých následně uhradil náklady za pohřeb J. Š. a zbytek složil v říjnu 2021 do advokátní úschovy. To je standardní postup v případě sporného nároku a není namístě mu ho přičítat k tíži. Ještě před zahájením trestního řízení, dobrovolně poslal z těchto peněz J. Š. 100 000 Kč a 71 000 Kč, takže v advokátní úschově zůstala jen sporná částka 350 000 Kč, se kterou od okamžiku, kdy byly finanční prostředky na účtu advokátky zajištěny, ztratil možnost s nimi disponovat. 9. K výtkám soudů, že částku 171 000 Kč předal J. Š. až po opakovaných výzvách, obviněný uvedl, že byl motivován zájmem na tom, aby J. Š. žil v důstojných podmínkách se specializovanou odbornou péčí a nikoli v bytě svědkyně K., kde ve dvou místnostech žily celkem čtyři osoby. Jakmile bylo jasné, že k umístění J. Š. do specializovaného zařízení nedojde, peníze, které poškozenému patřily, převedl na nově založený účet a v úschově ponechal jen spornou částku, která aktuálně činí 361 718 Kč. 10. Uvedená finanční hotovost, kterou obviněný v červnu 2021 předat své tetě J. Š., je reálně majetkem obviněného a jeho manželky, která 350 000 Kč získala půjčkou, kterou dodnes splácí, a chtěla je použít na rekonstrukci bytu. Příprava rekonstrukce bytu byla prokázána písemným rozpočtem z února 2021 znějícím na částku 460 363 Kč a výpovědí svědka R. L., který potvrdil, že byt viděl a že odhadl cenu rekonstrukce na cca 300 000 Kč, přičemž objasnil i způsob jejího plánovaného provedení (nákup materiálu a postupné placení). I z výpovědí svědkyň J., E. a K. vyplynulo, že věděly o plánovaných úpravách bytu (výmalba, oprava podlahy), a z výpovědi syna poškozeného J. Š. ml. vyšlo najevo, že rekonstrukce bytu byla nutná. Obviněný konstatoval, že samotná skutečnost, že peníze nalezené v bytě byly uloženy ve více obálkách, na což soud prvního stupně poukázal, nemá žádný relevantní význam pro závěr o jejich vlastnictví, protože jde o věc druhově určenou. Stejně jako fakt, že finanční hotovost vzhledem k jejich velmi dobrým a důvěrným vztahům předal své tetě bez písemného dokladu. Teta byla spolehlivá a schopná, obviněný jí plně důvěřoval i s ohledem na to, jak zvládala náročné podmínky, v nichž žila (péče o nemocného slepého manžela a po jeho bratra, problematického alkoholika). 11. Za spekulativní a nemající oporu v provedených důkazech označil obviněný závěr soudů obou nižších stupňů, že poškození disponovali úsporami ve výši cca 600 000 Kč. Poukázal na to, že manželé Š. žili jen z důchodu, byli kuřáci, diabetici, kontinuálně finančně podporovali své neteře, z nichž jedna má těžce postižené dítě. 12. Soudy navíc nerespektovaly zásadu subsidiarity trestní represe, protože otázka vlastnictví peněz měla být řešena primárně v civilním řízení, ve kterém je povinností žalobce prokázat, že finanční částka patří právě jemu. Přitom právě z tohoto úhlu pohledu měly zvažovat věrohodnost svědkyň E. a J., které se evidentně důkaznímu břemenu chtěly vyhnout. U jmenovaných svědkyň i u svědkyně E. K. obviněný upozornil na jejich finanční zájem na výsledku trestního řízení. Zdůraznil, že svědkyně E. K. mohla neoprávněně manipulovat s penězi poškozeného, o čemž vypovídá zjištění, že po odchodu policie odebrala 110 000 Kč z obálky, kam byla finanční hotovost nalezená v bytě po smrti J. Š. vložena, což potvrzuje výpověď svědka P. N. Obviněný vyjádřil pochybnosti o morální kvalitě této svědkyně a namítl, že soud