4 Tdo 23/2026 — Nejvyšší soud

4 Tdo 23/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:4 Tdo 23/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.23.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 147 odst. 1,2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:18. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 23/2026-326 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání obviněného J. P., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2025, sp. zn. 9 To 302/2025, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 21/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 7. 2025, sp. zn. 25 T 21/2025, byl obviněný J. P. uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 4.6.2024 okolo 16:00 hodin, v Praze XY, ulici XY, řídil ve směru jízdy od ulice XY k ulici XY vozidlo Škoda Octavia, RZ XY, přičemž při přejíždění z levého odbočovacího pruhu blíže středu vozovky do levého odbočovacího pruhu blíže tramvajovým kolejím nedal přednost autobusu MHD SOR NB18, RZ 3AI 7343, linky č. 124, jedoucímu v levém odbočovacím pruhu od zastávky MHD, čímž porušil povinnosti stanovené v § 4 písm. c), § 5 odst.1 písm. b) a § 12 odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích, tedy řídit se dopravními značkami, věnovat se plně řízení vozidla a sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích a při přejíždění z jednoho jízdního pruhu do druhého neohrozit ani neomezit řidiče jedoucí v jízdním pruhu, do kterého přejíždí, řidič autobusu tak byl nucen prudce zabrzdit, aby zabránil střetu s vozidlem řízeným obviněným, v důsledku čehož byla G. M., která seděla na sklápěcím sedadle před prostorem pro kočárky a vozíky, vymrštěna ze sedadla a upadla na podlahu autobusu na pravé rameno, následkem čehož utrpěla zlomeninu chirurgického krčku hlavice pravé kosti pažní, kdy toto zranění poškozenou omezovalo v obvyklém způsobu života bolestivostí v místě zlomeniny, nutností fixace pravé horní končetiny a omezenou hybností po dobu nejméně osmi týdnů“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 100denních sazeb ve výši 250 Kč, tedy celkem 25 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 18 měsíců. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozené G. M. částku 40 825 Kč. 4. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 7. 2025, sp. zn. 25 T 21/2025, podal obviněný J. P. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 18. 9. 2025, sp. zn. 9 To 302/2025, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl. 5. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 9. 2025, sp. zn. 9 To 302/2025, podal následně obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. Obviněný v dovolání zrekapituloval dosavadní vývoj věci a uvedl, že nebylo nade vší pochybnost prokázáno, že se dopustil skutku tak, jak mu je v obžalobě kladen za vinu. Obviněný nesouhlasí s tím, že by byl po provedeném dokazování spolehlivě a bez důvodných pochybností zjištěn skutkový stav věci. Dále uvedl, že skutkové závěry učiněné soudem prvního stupně a potvrzené napadeným usnesením jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a zároveň ve vztahu k nim nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy podle návrhu obhajoby, resp. návrhy na doplnění dokazování byly nedůvodně odmítnuty. Obviněný uvádí, že ze strany obhajoby bylo navrženo provést důkaz výpovědí pana S. a pana Š., obhajoba navrhovala přibrání znalce z oboru dopravy, odvětví silniční doprava, specializace dopravní nehody. Obviněný vyjádřil názor, že soud prvního i druhého stupně pochybily, když vypracování znaleckého posudku odmítly. Odmítnutím důkazních návrhů v projednávané věci došlo ze strany soudů k porušení práva na spravedlivý proces. 7. Obviněný rovněž namítá, že soud prvního stupně dospěl k závěru o spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti v rozporu se zásadou presumpce neviny ve smyslu § 2 odst. 2 tr. ř. a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Dále pak obžalovaný poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 18. 4. 2023, sp. zn. I. ÚS 323/23, ve kterém Ústavní soud shrnul svou předchozí judikaturu k aplikaci zásady in dubio pro reo. 8. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř. namítá, že soudní znalec MUDr. Marek Dogoši nepotvrdil, že porucha na zdraví, kterou utrpěla poškozená, byla delší než šest týdnů. Dovolatel zavinění spatřuje i na straně poškozené M., která si mohla v autobusu sednout na bezpečnější místo. 9. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby věc vrátil Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že s těmito námitkami se proto již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Soud prvního stupně tak učinil v bodech 7–13 odůvodnění svého rozsudku a odvolací soud v bodech 23–30 odůvodnění svého usnesení napadeného předmětným dovoláním. S argumentací soudů se ztotožnil. 11. Pokud by měl být nesprávnými skutkovými zjištěními založen některý z dovolacích důvodů, muselo by se jednat o rozhodná skutková zjištění (pro naplnění znaků trestného činu určující), která by byla ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo by byla založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nimž by nedůvodně nebyly provedeny navrhované podstatné důkazy – viz § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedeným požadavkům odpovídá pouze část dovolatelových námitek. První variantě (zjevný rozpor) uvedeného dovolacího důvodu jeho námitky neodpovídají, neboť dovolatel žádný takový zjevný rozpor neoznačil. Namísto toho opakovaně namítá existenci pochybností a porušení zásady in dubio pro reo. Taková námitka nemůže založit žádný dovolací důvod ani za současného znění § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Druhou variantu (procesní nepoužitelnost důkazu) dovolatel nenaznačil. 12. Oproti tomu třetí variantě (opomenuté důkazy) odpovídá dovolání v těch svých částech, v nichž dovolatel brojí proti odmítnutí svých důkazních návrhů – viz v bodech 8–14 dovolání. Soud prvního stupně odůvodnil odmítnutí těchto důkazních návrhů v bodu 9 odůvodnění svého rozsudku a státní zástupce s jeho argumentací souhlasí. Uvedl, že v případě obou svědků je otázkou, zda se nejedná o důkazy nadbytečné. Obsahem jejich výpovědí je totiž totéž, co vypověděl již řidič autobusu svědek B., který u hlavního líčení vyslechnut byl. Jeho výpověď ověřil soud i polohou vozidel podle kamerových záznamů, byť tyto záznamy rozhodný okamžik hrozícího střetu nezobrazily. Má za to, že za takové situace bylo stěží možno po soudu požadovat, aby jednání znovu odročoval jen za účelem výslechu svědků k okolnosti, která byla již prokázána jiným výslechem a kamerovým záznamem. A jevila se jako nesporná. Ohledně znaleckého posudku z oboru dopravy a výslechu shora uvedených svědků má za to, že se jedná o důkazy nadbytečné. 13. Je zřejmé, že ohledně opomenutých důkazů se ze strany dovolatele jedná o opakování námitek, uplatněných obviněným již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů již dostatečně a správně vypořádaly. Takové dovolání je zjevně neopodstatněné – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002 a ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 5 Tdo 219/2002. 14. V části IV. svého dovolání namítá dovolatel nesprávné právní posouzení skutku podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Jeho dovolání však ani zde neobsahuje žádnou tomu odpovídající argumentaci. Namísto argumentace hmotněprávní namítá dovolatel i zde pouze nesprávné skutkové zjištění o délce doby, po níž byla poškozená omezena v obvyklém způsobu života. Tyto své námitky opět opírá pouze o porušení zásady in dubio pro reo, k jejímuž omezenému dovolacímu významu jsem se již vyjádřil shora. V této části tedy dovolání žádnému z d