4 Tdo 276/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 276/2025-107 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 4. 2025 o dovolání obviněného J. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2024, č. j. 5 To 229/2024-77, v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 30 T 69/2024, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 30 T 69/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný J. K. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že dne 22.6.2024 v době od 22:54 hodin do 23:05 hodin, v XY, XY, XY a na lesní cestě v katastrálním území XY, řídil pod vlivem alkoholu vlastní motocykl značky Aprilia SR GT 125, registrační značky XY, kdy opakovaně nerespektoval výzvy Policie ČR k zastavení motocyklu a pokračoval v jízdě, kdy až po uvíznutí v blátě zastavil a byl kontrolován, kdy hlídka u obviněného provedla dechovou zkoušku, kterou bylo zjištěno ve 23:09 hodin 2,16 promile, ve 23:15 hodin 2,21 promile alkoholu v dechu, podezřelý s naměřenými hodnotami souhlasil, doznal požití tvrdého alkoholu a piva a nežádal lékařské vyšetření spojené s odběrem krve, hlídka na podezřelém známky požití alkoholických nápojů pozorovala, kdy obviněný byl nervózní, postoj i chůzi měl nejistou, byl zarudlý a byl z něj cítit zápach alkoholu, obviněný se tudíž nacházel v době řízení vozidla ve stavu, který znemožňoval bezpečné ovládání motorového vozidla. 2. Za uvedený přečin uložil soud prvního stupně dovolateli podle § 67 odst. 2 písm. b) a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 60 (šedesáti) denních sazeb po 750 (sedmi stech padesáti) Kč, tj. 45 000 (čtyřicet pět tisíc) Kč. Dále podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku soud prvního stupně obviněnému uložil zákaz řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 (dvaceti čtyř) měsíců. 3. Proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 30 T 69/2024, podal obviněný odvolání směřované výhradně do výroku o trestu, konkrétně do trestu zákazu činnosti. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. 5 To 229/2024, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2024, sp. zn. 5 To 229/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil výslovně dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle obviněného totiž rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Konkrétně namítá, že soudy nižších stupňů nesprávně právně vyhodnotily důkazy a skutkový stav podle popsaného skutkového stavu a nesprávně vyměřily výši uloženého trestu. Obviněný je tak přesvědčen, že byl porušen čl. 40 odst. 2 Listiny. V této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 2142/11, kdy některé jeho závěry cituje. 5. Dovolatel pak konkrétně uvádí, že soudy nižších stupňů dostatečně nezohlednily učiněné prohlášení viny, které považuje za „jedno ze základních práv obviněného před soudem v rámci trestního řízení.“. Taktéž poukazuje na to, že soud má povinnost zohlednit prohlášení viny jako polehčující okolnost při ukládání druhu a výše trestu. Oponuje, že zcela dobrovolně prohlásil svou vinu, když na základě své dobrovolné vůle a svého uvědomění, projevil značnou dávku sebereflexe a zvolil tento způsob obhajoby, přičemž projevil i upřímnou lítost. Tím, že soudy toto prohlášení nezohlednily, narušili jeho „zásadní právo“ na řádnou obhajobu. 6. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Brně pod č. j. 5 To 229/2024-77 ze dne 6. 11. 2024 a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov pod č. j. 30 T 69/2024-54 ze dne 25. 9. 2024 zrušil a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně. 7. K dovolání obviněného se přípisem ze dne 4. 3. 2025, sp. zn. 1 NZO 147/2025, vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). V tom stručně zrekapituloval průběh řízení před soudy nižších stupňů, obviněným uplatněný dovolací důvod, a to včetně představení jeho stěžejní argumentace. Státní zástupce přitom upozorňuje na to, že správně měl obviněný uplatnit ještě dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě, když odvolací soud zamítl odvolání obviněného jako nedůvodné, přičemž obviněným avizovanou vadou mělo být zatíženo již rozhodnutí soudu prvního stupně. Následně státní zástupce vyložil podstatu již zmíněného dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a jeho možné uplatnění při napadání výroku o trestu, když je přesvědčen, že dovolatel se svou argumentací s podstatou tohoto dovolacího důvodu míjí. Pokud obviněný ve svém dovolání namítá, že prohlášení viny je polehčující okolností, kterou soud musí zahrnout do svých úvah při ukládání trestu, pak státní zástupce poukazuje na to, že nalézací soud se s touto skutečností při ukládání trestu zabýval. Podle jeho přesvědčení však ve vztahu k individuálním okolnostem případu a zejména pak s ohledem na váhu důkazů směřujících jednoznačně k usvědčení obviněného, nebylo možné danou skutečnost přeceňovat. Soudy uložený trest podle státního zástupce nelze rozhodně hodnotit jako nepřiměřeně přísný, zjevně nespravedlivý ani nepřiměřený a zasahující do ústavně zaručených práv obviněného. Je toho názoru, že se jedná spíše o mírné sankcionování. 8. Státní zástupce v závěru vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud odvolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., a to podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. 9. Vyjádření státního zástupce k podanému dovolání bylo zasláno obhájci obviněného k případné replice, kterou Nejvyšší soud ke dni rozhodování neobdržel. III. Přípustnost dovolání 10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání 11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným, naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 12. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. 13. Nejvyšší soud připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). 14. Z podaného dovolání obviněného je patrné, že v něm uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Důvod dovolání podle § 265b odst.