4 Tdo 307/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 307/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 4. 2022 Spisová značka:4 Tdo 307/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.307.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví úmyslné Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:9. 7. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 307/2022-567 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2022 o dovoláních obviněných M. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, a E. B., nar. XY v XY, státního příslušníka XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 11. 2021 sp. zn. 44 To 341/2021, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 3 T 82/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných M. B. a E. B. odmítají. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 8. 2021 sp. zn. 3 T 82/2021 byli obvinění M. B. a E. B. uznáni vinnými jednak přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku, obviněný M. B. dále přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a obviněný E. B. přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, zde rovněž jako spolupachatelé podle § 23 tr. zákoníku, a to za jednáním spočívající v tom, že „dne 25. 2. 2020, v době okolo 17.15 hodin, v XY, Poliklinika XY, v prostorách čekárny před chirurgickou ambulancí a před nejméně třemi na místě přítomnými osobami, po předchozí slovní rozepři ohledně předložení lékařské zprávy mezi službu konajícím lékařem P. S., nar. XY, a J. B., nar. XY, matkou obžalovaného B., která poškozenému S. vulgárně nadávala a jejíž jednání bylo posouzeno jako přestupek, a poté, kdy poškozený uchopil lékařskou zprávu, aby se seznámil s jejím obsahem, obžalovaní B. a B. se začali s poškozeným o lékařskou zprávu přetahovat, chytili poškozeného za paže a kroutili mu jimi, páčili poškozeného směrem k zemi, v důsledku čehož poškozený ztratil stabilitu a narazil zády do zdi, následně se poškozeného zastala jedna z pacientek v čekárně, jíž dal obžalovaný B. nevybíravě najevo, aby si jich nevšímala, a když poškozený lékařskou zprávu pustil, obžalovaní společně s J. B. za hlasitého nadávání z čekárny odešli a tímto svým jednáním obžalovaní poškozenému způsobili zranění v podobě pohmoždění hlavy, projevující se bolestivostí a otokem v krajině spánkové až temenní vpravo, podvrtnutí krční páteře s napřímením lordózy, pohmoždění pravého ramene, pravého boku, pravého kyčle a pravého kotníku, pohmoždění obou zápěstí a kožní oděrku na pravé ruce, v důsledku čehož byl poškozený omezen v obvyklém způsobu života po dobu dvou až tří týdnů, zejména bolestivostí poraněných míst, bolestmi hlavy, poruchami spánku a soustředění a dodržováním klidového režimu, a obžalovaný B. se jednání dopustil, přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 23. 10. 2019 sp. zn. 4 T 73/2019, který nabyl právní moci téhož dne, odsouzen mj. pro přečin výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Za výše uvedené přečiny uložil nalézací soud obviněnému M. B. podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Obviněného E. B. podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsoudil rovněž k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, ovšem s podmíněným odkladem podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 2 tr. zákoníku na zkušební dobu v délce dvou roků. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. pak obviněnému M. B. uložil povinnost zaplatit na náhradě škody poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, IČO: 476 72 234, se sídlem Ostrava-Vítkovice, Jeremenkova 161/11, částku 14.791 Kč. Proti shora citovanému rozsudku obvodního soudu podali oba obvinění odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 11. 2021 sp. zn. 44 To 341/2021 tak, že výrokem pod bodem I. z podnětu řádného opravného prostředku M. B. podle § 258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. ve vztahu k tomuto obviněnému napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu a rovněž ve výroku o náhradě škody a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. tohoto obviněného při nezměněném výroku o vině odsoudil podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání pěti let. Poškozenou Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnu podle § 229 odst. 1 tr. ř. pak nově odkázal s uplatněným nárokem na náhradu škody nařízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného E. B. bylo samostatným výrokem pod bodem II. podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto. Na rozsudek odvolacího soudu reagovali oba obvinění dovoláními, vypracovanými formou společného podání obhájcem Mgr. Františkem Tikalem. Oba dovolatelé svorně odkázali na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř., ve znění účinném do 31. 12. 2021. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítli, že obvodní soud konal hlavní líčení v jejich nepřítomnosti a tím zatížil řízení podstatnou vadou, která mohla mít přímý vliv na zákonnost odsuzujícího rozsudku. Nesprávné právní posouzení skutku či jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pak spatřují v porušení jejich práva na spravedlivý proces, k němuž mělo konkrétně dojít tím, že obviněnému E. B. nebyla dostatečně kvalitně přeložena obžaloba do jazyka, kterému rozumí. Existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. dovozují z postupu a rozhodnutí odvolacího soudu, který po jejich výtce výše uvedená pochybení nenapravil, ač tak učinit měl. Nalézací soud podle přesvědčení dovolatelů pochybil konkrétně v tom, že opakovaně ignoroval odůvodněné žádosti E. B. o ustanovení nového tlumočníka za účelem vyhotovení překladu obžaloby do anglického jazyka, přestože původní pořízený překlad byl tomuto obviněnému nesrozumitelný. Soud nejenže odmítl zajistit kvalitnější překlad, ale zároveň nevyhověl žádosti obviněných o odročení hlavního líčení, které dne 4. 8. 2021 konal v jejich nepřítomnosti, ačkoli v důsledku reklamovaného vadného překladu obžaloby nebyly pro takový postup splněny procesní podmínky podle § 202 odst. 2 tr. ř. Obviněný B. totiž ve skutečnosti nedostal možnost se řádně a včas seznámit s obsahem obžaloby a tím mu bylo odepřeno právo na obhajobu. Dovolatelé připomněli, že právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu je úzce spjato s článkem 3 odst. 5 Směrnice Evropského Parlamentu a Rady č. 2010/64/EU ze dne 20. 10. 2010 o právu na tlumočení a překlad v trestním řízení, který podle jejich názoru nebyl v nynější věci respektován. Stejně závažnou vadou pak bylo i nezajištění překladu předvolání k hlavnímu líčení, o který obviněný B. rovněž žádal marně. Tím, že se obvinění následně neúčastnili hlavního líčení, jim bylo odepřeno právo klást dotazy svědkům a znalcům a vyjádřit se k prováděným důkazům podle § 214 tr. ř. Zároveň nebyly splněny podmínky pro čtení protokolů o jejich výpovědích z přípravného řízení podle § 207 odst. 2 tr. ř. Soud prvního stupně nebyl oprávněn projednat věc v jejich nepřítomnosti, jestliže podle českého právního řádu jejich obhájce v zásadě ani neměl možnost „napadnout legalitu aktu“, tj. účinným způsobem brojit proti kvalitě překladu obžaloby, která patří mezi taxativně vyjmenované písemnosti v § 28 odst. 2 tr. ř., u nichž jsou orgány činné v trestním řízení povinny zajistit řádný překlad v případě, že obviněný neovládá jednací jazyk. Argumentace soudů se přitom v namítaném směru omezovala jen na soustavné tvrzení, že překlad obžaloby zajištěn byl. Tím však poukázaly pouze na formální a nikoli též faktické naplnění této zákonné povinnosti a nic na tom nemůže změnit ani jejich konstatování, že obviněný B. byl zastoupen obhájcem. Ten nemá zákonnou povinnost zajišťovat svému klientovi překlad jakéhokoli podání orgánu veřejné moci. Pakliže tuto povinnost nesplnily právě orgány činné v trestním řízení, šlo o závažnou překážku pro konání hlavního líčení bez účasti obviněných, kterou nemohla odstranit ani fyzická přítomnost jejich advokáta při jednání soudu. Z výše rekapitulovaných důvodů tedy dovolatelé navrhli, aby N