4 Tdo 325/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 325/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 4. 2021 Spisová značka:4 Tdo 325/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.325.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:In dubio pro reo Křivé obvinění Objektivní stránka trestného činu Subjektivní stránka Zavinění Dotčené předpisy:§ 345 odst. 1 tr. zákoníku § 345 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku § 15 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:17. 8. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 2482/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 325/2021-360 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 4. 2021 o dovolání obviněného R. P., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 55 To 90/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 71/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2020, sp. zn. 1 T 71/2019, byl obviněný R. P. (dále jen obviněný či dovolatel) uznán vinným ze spáchání přečinu křivého obvinění podle § 345 odst. 1, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku (ve znění účinném od 1. 2. 2019), kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že: jako jednatel společnosti Ch., IČ XY, na jejíž provozovně v XY č. p. XY byla dne 8. 6. 2017 provedena dle § 3 zákona č. 146/2002 Sb. kontrola Státní zemědělskou a potravinářskou inspekcí (SZPI), inspektorátem Olomouc, prostřednictvím inspektorů P. K. a S. S., jejímž výsledkem bylo rozhodnutí ze dne 13. 4. 2018, čj. SZPl/AF819-7/2018, kterým byla společnosti Ch. uložena podle ust. § 17f písm. c) zákona č. 110/1997 Sb. o potravinách pokuta ve výši 50 tis. Kč, sepsal proti tomuto rozhodnutí dne 5. 5. 2018 odvolání, které dne 6. 5. 2018 zaslal do datové schránky Státní zemědělské a potravinářské inspekce a ve kterém kontrolu provádějící inspektory nepravdivě nařkl z požadování úplatku, kdy konktrétně na jejich adresu uvedl: „Ve skutečnosti jsme byli vyzváni k zaplacení úplaty mimo protokol. Pokud bychom zaplatili požadovanou úplatu kontrolující pracovnici, byla by kontrola v pořádku. Jelikož jsme odmítli zaplatit úplatu, kontrolní pracovnici začali zjišťovat skutečnosti formou lození po zemi a pořizovat foto dokumentaci o nečistotách v místech kde nebyli uloženy žádné potraviny, ale i jiné prostory nepoužívané pro uskladnění potravin, jako prostory pro ukládání potravin, např. sklad prázdných obalů. Uplatňovali maximální represivní kroky k vynucení a poškození kontrolované osoby.“, přičemž nepravdivé obvinění z požadování úplatku inspektory zopakoval i v písemném vyjádření ze dne 18. 6. 2018, doplňujícím podané odvolání, ve kterém mimo jiné uvádí, že: „pracovníci inspekce dostatečně dbali na skutečnosti, aby minimalizovali riziko svého odhalení a jak upozorňovali, že vše ostatní zapřou“, a dále i v rámci odvolacího řízení ohledně rozhodnutí o uložené pokutě, kdy při provedení důkazu listinou dne 11. 9. 2018 před právníkem SZPI Ústředního inspektorátu prohlásil, že kontroloři nezískali ve svůj prospěch patřičnou úplatu, proto v rámci svých pravomocí a znalostí vytvářeli tlak na kontrolovanou osobu za účelem donucení do budoucnosti a podvolení se jejím zájmům, čímž kontrolující inspektory v podstatě obvinil ze spáchání trestného činu, který by mohl být kvalifikován jako trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, (dále jen „tr. zákoníku”) 2. Za uvedený přečin Okresní soud v Olomouci uložil obviněnému podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 67 tr. zákoníku peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb v částce 400 Kč, celkem tedy ve výši 80 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl trest vykonán, stanovil okresní soud obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2020, sp. zn. 1 T 71/2019, podal obviněný odvolání, které směřovalo do výroku o vině a trestu. O podaném odvolání rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 55 To 90/2020, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o trestu a za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen při nezměněném výroku o vině, jak je uveden v napadeném rozsudku, podle § 345 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 200 denních sazeb v částce 400 Kč za jednu denní sazbu, tedy celkem ve výši 80 000 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by ve stanovené lhůtě nebyl trest vykonán, stanovil obviněnému náhradní trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 9. 2020, sp. zn. 55 To 90/2020, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř., neboť napadeným rozhodnutím bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, ačkoliv byl v nalézacím řízení dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku nebo jinému nesprávnému hmotněprávnímu posouzení. 5. Obviněný zásadní vadu napadeného rozhodnutí spatřuje v tom, že byl odsouzen za to, že upozornil v neveřejném opravném prostředku státní orgán na trestný čin ve stadiu pokusu. Namítá, že oznámení, které učinil, nebylo nikdy řádně prověřováno a soudy neprovedly řádné hodnocení skutku v rámci jeho návrhu na prošetření skutkové podstaty trestného činu na straně kontrolujících osob, když jejich jednání by bylo možno hodnotit jako vysoce společensky nebezpečné. V posuzované věci tak existují pochybnosti o jednání kontrolujících osob, a tudíž důvodné pochybností, zda se mohl předmětného trestného činu vůbec dopustit. Následně odkazuje na zásadu in dubio pro reo. 6. Dále obviněný namítá porušení rovnosti účastníků řízení, když v případě důkazů svědčících ve prospěch úředních osob nevzaly soudy v potaz blízké vztahy mezi kontrolujícími osobami a jejich nadřízenými, avšak u důkazů směřujících proti jejich tvrzením hodnotily blízké vztahy osob podávající výpověď v jeho prospěch. Dovolatel rovněž rozporuje závěry soudů o úmyslném jednání, neboť nebylo prokázáno, že by se uvedeného jednání dopustil, jestliže celé důkazní řízení bylo vedeno pouze ohledně zjišťování verze kontrolujících osob a výpovědi svědků dovolatele nebyly brány v potaz. Zdůrazňuje, že nepodal žádné trestní oznámení a nikoho (jmenovitě) křivě neobvinil, pouze v neveřejném opravném prostředku se bránil proti nezákonnému postupu a stal se obětí trestného činu. Podle názoru obviněného měl nadřízený kontrolujících osob požádat podle § 368 odst. 1 tr. zákoníku, aby orgány činné v trestním řízení prověřily celou událost tak, aby vyvrátily či potvrdily možnost kontrolujících osob spáchat trestný čin. 7. Opětovně namítá, že toliko v neveřejném zákonném opravném prostředku popsal skutkový stav, nikoho jmenovitě křivě neobvinil, takže nebyla naplněna subjektivní stránka. Současně tvrdí, že se soudy obou stupňů zásadně odchýlily při právním hodnocení věci od ustálené judikatury (rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2002, sp. zn. IV. ÚS 485/01). Dovolatel je toho názoru, že soudy by měly chránit oběti trestného činu, a nikoliv je trestat za upozornění, že se staly obětí trestného činu. Dovolatel se následně věnuje zásadě in dubio pro reo a ve vztahu k ní poukazuje na nezkoumání tvrzené skutečnosti a neodstranění pochybností o spáchání trestného činu kontrolujícími osobami. Opakovaně zdůrazňuje skutečnost, že jeho záměrem nebylo trestní stíhání kontrolujících osob a v opravném prostředku ani neuvedl žádná jména, pouze popsal událost. Zdůrazňuje s odkazem na judikaturu Evropského soudu pro lidská práva ve věci Barberf Messeque a Jabardo z roku 1988 A-146, že se vyžaduje sebemenší důkazní pochybnosti vyložit ve prospěch obviněného (dále Ústavní soud sp. zn. IV. ÚS 485/01). 8. V závěru podaného dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal soudu prvního stupně, aby věc znovu projednal a rozhodl. 9. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 22. 3. 2021, sp. zn. 1 NZO 154/2021, nejprve shrnula průběh dosavadního řízení, argumentaci dovolatele a následn