4 Tdo 385/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 385/2025-692 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání obviněného M. L., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, sp. zn. 6 To 62/2024, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 97 T 10/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 97 T 10/2023, byl obviněný M. L. uznán vinným ze spáchání zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, přečinu šíření pornografie dle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), písm. b) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „v přesněji nezjištěné době od měsíce ledna 2019 do 23. 5. 2021 v bytě na adrese XY, XY, okres XY, s autoritou dospělého a otce, v úmyslu uspokojit své sexuální potřeby, v přesněji nezjištěném množství případů, v době, kdy byl u něho poškozený AAAAA (pseudonym), na návštěvě či na tzv. dlouhodobém pobytu z Dětského domova v XY a také v době, kdy byl poškozený svěřen zpět do výchovy obžalovaného, po poškozeném požadoval, aby společně sledovali pornografické audiovizuální snímky, kde byly zobrazovány sexuální aktivity mezi mužem a ženou, přičemž v průběhu jejich shlédnutí obžalovaný před poškozeným masturboval až do ejakulace, požadoval po poškozeném, aby mu penis masturboval až do ejakulace, jakož i sám masturboval penis poškozeného až do ejakulace, dále po poškozeném obžalovaný požadoval, aby s ním spal ve společné posteli, osahával jej po těle a na penisu, rovněž masturboval penis poškozeného až do ejakulace, dále mu zasouval penis do análního otvoru, kdy na poškozeném vykonal anální styk až do ejakulace, požadoval po poškozeném felaci, čemuž poškozený vyhověl a dále po poškozeném požadoval, aby poškozený na obžalovaném vykonal anální styk a podrobil se felaci, což poškozený odmítal, a takto činil se znalostí matrikového věku poškozeného, který je jeho synem, přičemž poškozený s ohledem na stupeň rozumové vyspělosti, když se jedná o chlapce se sníženým intelektem k hranici lehké mentální retardace, s přihlédnutím k jeho sexuální nezkušenosti, nebyl schopen popsané situace adekvátně vyhodnotit a následně se důrazněji bránit, , a shora popsaného jednání se obžalovaný dopouštěl s vědomím, že toto může mít negativní přesah do budoucího života poškozeného, který zažíval psychický diskomfort a je do budoucna ohrožen tím, že si osvojí negativní životní návyky související s předčasným vedením sexuálního života a s vystavením vlivu zkušenostem, které dětem mladším patnácti, respektive osmnácti let nepřísluší“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný M. L. odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 7 (sedmi) let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy za způsobené duševní útrapy poškozenému AAAAA, k rukám opatrovníka Město Bílina, IČ 00266 230, sídlem: Břežánská 50/4, 418 36 Bílina, částku ve výši 200 000 Kč. 4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený AAAAA, odkázán se zbytkem svého uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. 97 T 10/2023, podali obviněný M. L. a poškozený AAAAA odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 12. 2024, sp. zn. 6 To 62/2024, tak, že z podnětu odvolání poškozeného AAAAA, napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil, a to v celém výroku o povinnosti obviněného k náhradě škody za podmínek § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit poškozenému AAAAA, k rukám opatrovníka Město Bílina, IČ 00266 230, sídlem: Břežanská 50/4, 418 36 Bílina, nemajetkovou újmu ve výši 300 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený AAAAA, odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného M. L. bylo podle § 256 tr. ř. zamítnuto. 6. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 12. 2024, sp. zn. 6 To 62/2024, podal obviněný M. L. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný má za to, že došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř. a že byla porušena zásada „in dubio pro reo“. V předmětném případě totiž nebylo bez důvodných pochybností zjištěno, zda skutek spáchal právě on. Obviněný namítl, že poškozený v průběhu trestního řízení rozšiřoval podstatu obvinění. Soudy při odůvodňování této skutečnosti, která sama o sobě nutně vyvolává pochybnosti o tom, proč poškozený nesdělil veškerou podstatu domnělého protiprávního jednání napoprvé sociálním pracovnicím, anebo alespoň napodruhé při výslechu v přípravném řízení, ve shodě uvádějí, že poškozený je stižen lehkou mentální retardací a jeho výpověď je rovněž ovlivněna pocity studu. Lehká mentální retardace není však dle závěrů soudů jeho věrohodnosti na překážku. Naproti tomu obviněný se domnívá, že postup poškozeného vyvolává pochybnosti, a je-li odůvodňován právě lehkou mentální retardací poškozeného, pocity studu či způsobem kladení otázek, pak pro takový závěr neexistuje žádný podklad, neboť ani ze znaleckých posudků takové závěry nevyplývají. Má proto za to, že v dalším řízení bude nutné provést dokazování, které takové závěry buď potvrdí, anebo vyvrátí. S tím pak velmi úzce souvisí základní námitka obviněného spočívající v tom, že u jeho osoby nebyla zjištěna ani žádná patologie ani žádná deviace. Soud pouze dodal, že když to na obviněného přišlo, nezdráhal se k uspokojení svých potřeb použít první objekt, kterým byl poškozený. Obviněný má za to, že musí být prokázáno, že patří do této soudem tvrzení skupiny osob, která je natolik nezdrženlivá, že „použije“ k ukojení svých sexuálních potřeb v podstatě kohokoli, kdo se namane, konkrétně pak poškozeného. Dále bude dle názoru obviněného nutné provést dokazování výslechem jeho manželky, aby bylo zřejmé, jak četný byl pohlavní styk mezi ní a obviněným, aby bylo prokázáno, zda potřeboval jakýkoli náhražkový objekt v podobě poškozeného. Obviněný dále podotkl, že dle tvrzení poškozeného se mělo vytýkané jednání odehrávat i za střízlivosti heterosexuálního obviněného. Tuto skutečnost dovozuje z věty poškozeného, která zněla: To se dělo jen, když jsme měli odpolední klid, v noci se to dělo také, když jsme přišli z hospody … Obviněný uvádí, že výpověď poškozeného bude třeba doplnit, pokud dovolací soud bude mít za to, že je to nutné s ohledem na výše uvedené. Obviněný totiž setrvává na tom, že mělo-li se vytýkané jednání odehrávat za jeho střízlivosti, je jen velmi těžko představitelné, že docházelo k homosexuálnímu styku, když obviněný je prokazatelně heterosexuální osobou bez patologií a deviací. S ohledem na vše výše uvedené shledal obviněný, že se soudy nevypořádaly s hodnocením dokazování tak, aby odstranily veškeré pochybnosti o jeho vině. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud jako soud dovolací rozsudek Vrchního soudu v Praze č. j. 6 To 62/2024-655 ze dne 16. 12. 2024 zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu. 7. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedla, že obviněný extrémní nesoulad skutkových zjištění s výsledky provedeného dokazování spatřuje zejména v soudy nesprávném posouzení věrohodnosti výpovědí poškozeného, které se staly klíčovým podkladem pro rozhodnutí soudů o jeho vině. Naznačenou argumentaci obviněného je však nutno vyhodnotit jako čistě skutkovou polemiku se závěry soudů nižších stupňů, a nikoliv jako argumentaci projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nad rámec tohoto závěru státní zástupkyně konstatuje nejprve v obecné rovině, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s provedenými důkazy. Oba soudy se dostatečně vypořádaly se všemi námitkami obviněného uvedenými nyní opakovaně v jeho dovolání a důkladně, logicky a přesvědčivě odůvodnily, proč na základě zjištěných skutkových okolností došly k závěru, že jeho jednání po objektivní i subjektivní stránce naplňuje všechny zákonné znaky posuzovaných trestných činů. Zaměřeno na k