4 Tdo 426/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 426/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 6. 2025 Spisová značka:4 Tdo 426/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.426.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Přečin Zákaz činnosti Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Dotčené předpisy:§ 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 73 odst. 1,4 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:5. 8. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 426/2025-144 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2025 o dovolání obviněného R. P. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 12 To 166/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 1 T 138/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 9. 2024, sp. zn. 1 T 138/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný R. P. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že „dne 22. 6. 2024 v době kolem 14.30 hodin v XY v ulici XY, kde byl při jízdě u domu čp. XY zastaven a kontrolován hlídkou Policie ČR, Obvodní oddělení Police nad Metují, řídil osobní motorové vozidlo zn. BMW, rz XY, a vozidlo řídil přesto, že si byl vědom, že mu byl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 204/2014 ze dne 22. 9. 2016, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2016, uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let, který s ohledem na výkony uložených trestů odnětí svobody ke dni jednání nevykonal a měl jej vykonat dne 26. 6. 2024, a dále mu byl trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 8/2024 ze dne 25. 1. 2024, který nabyl právní moci dne 12. 3. 2024, uložen mimo jiné i trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 4 let“. 2. Za tento trestný čin byl obviněnému podle § 337 odst. 1 tr. zákoníku uložen nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) měsíců. Pro výkon trestu byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Dále byl podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let. 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání státní zástupkyně v neprospěch obviněného, přičemž jej směřovala výlučně do výroku o trestu. Odvolání podal také obviněný, a to do výroků o uložených trestech. O podaných odvoláních rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) usnesením ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 12 To 166/2024, tak, že obě odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozhodnutí soudu druhého stupně ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 12 To 166/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť mu byl nalézacím soudem uložen trest, který zákon nepřipouští (tedy první varianta dovolacího důvodu). Následně obviněný zrekapituloval dosavadní průběh řízení a poté označil rozsah dovolání. 5. Obviněný předně namítá, že za skutek, kterým byl nalézacím soudem uznán vinným a odsouzen, mu byl uložen trest, který zákon nepřipouští. Akcentuje, že v případě přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku není trest zákazu činnosti trestem obligatorním, a tudíž má za to, že se tak jedná o uložení takového trestu, který zákon nepřipouští. 6. Dále v rámci své dovolací argumentace konstatuje, že vzhledem k jeho osobě a k okolnostem spáchaného skutku, se v případě uloženého trestu odnětí svobody jedná též o trest uložený mimo trestní sazbu, jelikož se jedná o trest zcela nepřiměřený, tedy nepřiměřeně přísný. 7. V závěru podaného dovolání proto navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2025, sp. zn. 12 To 166/2024, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 23. 9. 2024, sp. zn. 1 T 138/2024, a dále aby věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně. 8. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve vyjádření ze dne 5. 5. 2025, sp. zn. 1 NZO 331/2025. Nejprve stručně zrekapituloval dosavadní průběh řízení a obsah podaného dovolání obviněného. Akcentoval zejména to, že obviněný přes poněkud navzájem si odporující a zavádějící formulace proti rozhodnutí prvoinstančního soudu, podává dovolání proti rozsudku odvolacího soudu, ačkoli odvolací soud rozhodoval usnesením. Nicméně z předloženého spisu lze vydedukovat, že uvedené rozhodnutí odvolacího soudu nyní napadá obviněný dovoláním opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř, konkrétně v jeho první variantě, tedy že se jednalo o uložení takového druhu trestu, který zákon nepřipouští. 9. Ve vztahu k dovolací argumentaci obviněného státní zástupce konstatuje, že se jedná o poměrně nekonzistentní dovolání, jelikož si obviněný neuvědomil, do jakého rozhodnutí dovolání směřuje. Jednak není možno napadat rozhodnutí soudu prvního stupně, a také nelze označovat dovolací důvody neurčitě s použitím slov „především“, což obviněný učinil. Současně státní zástupce vytýká návrh dovolatele Nejvyššímu soudu týkající se zrušení usnesení odvolacího soudu i zrušení rozhodnutí nalézacího soudu v celém jeho rozsahu, aniž by uvedl dovolací argumentaci v souvislosti s výrokem o vině tohoto rozhodnutí. 10. Státní zástupce ovšem následně konstatuje, že rozhodující je, že obviněný uvádí argumenty, jež vylučují opodstatněnost uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Z hlediska naplnění tohoto dovolacího důvodu konstatuje, že by musel být obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu jemu stanovenou za spáchaný trestný čin, jímž byl uznán vinným. Poté uvádí, že obviněnému byl uložen trest, který je explicitně stanoven u trestného činu podle § 337 odst. 1 písm. i) tr. ř., a tím je trest odnětí svobody až na dvě léta. Obviněnému byl uložen tento trest v trvání 6 (šesti) měsíců. Jde-li o trest zákazu činnosti, který byl obviněnému také uložen, ten lze podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku uložit na jeden rok až deset let. Obviněnému byl tento druh trestu uložen na dobu dvou let. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že se vylučuje závěr týkající se uložení trestů mimo trestní sazbu stanovenou v tr. zákoníku ve smyslu druhé varianty uplatněného dovolacího důvodu. 11. Státní zástupce ve vztahu k námitce obviněného ohledně nepřípustnosti trestu zákazu činnosti konstatuje, že dovolatel v podstatě žádnou smysluplnou argumentaci nepředkládá. Vyjadřuje souhlas s obviněným v tom směru, že nemusí být tento druh trestu uložen obligatorně u trestného činu podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, nicméně to nevylučuje fakultativní možnost uložení tohoto druhu trestu v případě, že uvedený trestný čin spáchal v souvislosti s řízením motorového vozidla. Shrnuje tedy, že fakultativnost určitého druhu trestu se nerovná nepřípustnosti či celkovému vyloučení uložení takového druhu trestu. Nadto dodává, že právě trest spočívající v zákazu činnosti je v praxi nejčastěji ukládán při sankcionování trestné činnosti v silniční dopravě. Z uvedených skutečností tedy dovozuje, že obviněnému nebyl uložen takový druh trestu, který by zákon nepřipouštěl a ani mu nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v tr. zákoníku. 12. Státní zástupce se vyjádřil k dovolání jako celku tak, že fakticky cílí na přiměřenost uloženého trestu. Zde ovšem ale upozorňuje na skutečnost, že žádným dovolacím důvodem nelze namítat případná pochybení soudů spočívající v tvrzeném nesprávném druhu či výměře uloženého trestu. Přes tento závěr státní zástupce odkazuje na rozhodovací praxi Ústavního soudu (i Nejvyššího soudu), kdy je v některých situacích možné zasáhnout dovolacím soudem do výroku o trestu i bez podmínek výslovně uvedených v § 265 odst. 1 písm. i) tr. ř., to znamená i v těch případech, kdy nebyl uložen ani takový druh trestu, který zákon nepřipouští, ani nebyl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v tr. zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Zdůrazňuje, že takový zásah ale přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, pokud by soud shledal extrémní rozpor s povahou a závažností spáchaného trestné