4 Tdo 475/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 475/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 5. 2022 Spisová značka:4 Tdo 475/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.475.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 8. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 475/2022-813 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 5. 2022 o dovolání obviněné právnické osoby A. Z., IČ: XY, se sídlem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2022, sp. zn. 11 To 21/2022, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 6 T 37/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 6 T 37/2021, byla obviněná právnická osoba A. Z. uznána vinnou přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, formou účastenství podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustila tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) obžalovaný P. R. jako zaměstnanec Městského úřadu v XY zařazený na odboru dopravy a silničního hospodářství v postavení zkušebního komisaře ve smyslu § 33 zák. č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování způsobilosti k řízení motorových vozidel, ve znění pozdějších předpisů, a obžalovaný R. Z. jako jediný společník, jednatel a odpovědná osoba společnosti A. Z., IČ: XY, a tím, ve smyslu ust. § 8 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, v účinném znění, i společnost A. Z., IČ: XY, v rámci činnosti společnosti a v jejím zájmu, po vzájemné dohodě s již odsouzeným V. B., jako registrovaným učitelem A. Z. a s již odsouzenými R. K. a M. M., uchazeči o rozšíření řidičského oprávnění, v úmyslu opatřit neoprávněný prospěch R. K. a M. M. spočívající v úspěšném absolvování písemné části zkoušky, zmanipulovali řádný průběh zkoušky z předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy k získání řidičského oprávnění ve smyslu ust. § 39 a následujících zák. č. 247/2000 Sb., a to prostřednictvím společnosti A. Z., se sídlem XY, kdy obžalovaný R. Z. nejprve dne 23. 4. 2019 na základě žádosti o přijetí k výuce a výcviku pro získání řidičského oprávnění skupiny vozidel C+E, kterou podal M. M., přijal žadatele M. M. k výuce a výcviku ve společnosti A. Z. a dále dne 30. 5. 2019 na základě žádosti o přijetí k výuce a výcviku pro získání řidičského oprávnění skupiny vozidel C+E, kterou podal R. K., přijal žadatele R. K. k výuce a výcviku ve společnosti A. Z., následně obžalovaný R. Z. po ukončení výuky a výcviku zařadil M. M. a R. K. spolu s dalšími osobami na seznam žadatelů o řidičské oprávnění č. 026/2019 předvedených společností A. Z., ke zkoušce konané dne 17. 6. 2019 u Městského úřadu XY, u zkušebního komisaře obžalovaného P. R., poté obžalovaný R. Z. dne 17. 6. 2019 ve smyslu ust. § 38 odst. 3 zák. č. 247/2000 Sb., osobně doprovázel přihlášené žadatele na Městském úřadu v XY k vykonání zkoušky, kontroloval přítomnost přihlášených žadatelů na místě zkoušky, vybíral jejich osobní doklady, které následně předal obžalovanému P. R., který v postavení zkušebního komisaře dne 17. 6. 2019 ve zkušební místnosti Městského úřadu v XY, na adrese XY, v době provádění zkušebního testu pomocí výpočetní techniky vědomě umožnil již odsouzenému V. B., aby tento test na přidělené počítačové stanici označené jako ZADATEL1 identifikované lokální IP adresou XY osobně vykonal namísto již odsouzených R. K. a M. M., kteří se tohoto testu ve zkušební místnosti osobně vůbec nezúčastnili, kdy obžalovaný P. R. nejprve v počítačovém systému pro vykonávání zkušebních testů v čase 07:53:23 hod. vygeneroval protokol o přidělení čísla testu XY pro žadatele R. K., test následně v čase 08:01:51 hod. zpřístupnil k vyplnění na uvedené počítačové stanici, u níž jej následně v době od 08:02:00 hod. do 08:15:01 hod. osobně vyplnil odsouzený V. B. a po ukončení testu obžalovaný P. R. vygeneroval protokol o výsledku testu číslo XY pro žadatele R. K. s hodnocením prospěl, následně obžalovaný P. R. v počítačovém systému pro vykonávání zkušebních testů v čase 08:16:44 hod. vygeneroval protokol o přidělení čísla testu XY pro žadatele M. M., test následně v čase 08:20:58 hod. zpřístupnil k vyplnění na uvedené počítačové stanici, u níž jej následně v době od 08:21:06 hod. do 08:51:24 hod. osobně vyplnil odsouzený V. B. a po ukončení testu obžalovaný P. R. vygeneroval protokol o výsledku testu číslo XY pro žadatele M. M. s hodnocením prospěl, který spolu s protokolem o přidělení čísla testu předložil k podpisu odsouzenému V. B., který oba protokoly podepsal jménem M. M. a následně odešel ze zkušební místnosti. Za uvedené jednání byla obviněná právnická osoba A. Z. odsouzena podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku, § 18 odst. 1, odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů (dále jen t. o. p. o.), k peněžitému trestu, který byl uložen v počtu 40 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 40 000 Kč. Podle § 20 odst. 1 t. o. p. o., byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu provozování autoškoly na dobu 2 roky. Proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 6 T 37/2021, podali obvinění R. Z. a právnická osoba A. Z. odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 3. 2. 2022, sp. zn. 11 To 21/2022, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2022, sp. zn. 11 To 21/2022, podala následně obviněná právnická osoba prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2021). Obviněná právnická osoba ve svém dovolání vytkla v průběhu celého řízení zejména následující vady: a) trestný čin nebyl spáchán v zájmu právnické osoby ani v rámci její činnosti, tudíž nemohla nastat trestní odpovědnost; b) uložený trest je zjevně nepřiměřený a neodpovídá § 14 t. o. p. o.; c) trest zákazu činnosti v daném případě právnické osobě nelze uložit. V daném případě je dle názoru obviněné právnické osoby tato osobou poškozenou. Aniž by měla trestná činnost jakýkoli pozitivní (či alespoň neutrální) dopad na právnickou osobu, bylo zasaženo do osobnostních práv právnické osoby, a to díky jednání obviněného B. Obviněná tak bude čelit negativním důsledkům trestního stíhání, bude spjata se zneužitím pravomoci úřední osoby obviněným R., a to jen z toho důvodu, že ke zneužití pravomoci úřední osoby mělo dojít za pomoci excesu tohoto učitele, kterému paradoxně činnost zakázána nebyla. Nepodložené tvrzení, že získání řidičského oprávnění by snad mělo být v zájmu obviněné (autoškoly), nedává smysl. Nebyl zajištěn jediný důkaz, který by potvrzoval jakýkoli výnos a profit z této činnosti. Jedinou neoprávněně získanou výhodou, kterou se obžaloba zaobírá, je výhoda spočívající v úspěšném složení testu na straně obviněných M. a K. V této souvislosti vyjádřila obviněná názor, že popis skutku budí dojem, že se jednalo o sólo akci obviněných B., M., K. a R. Tito nejen, že obviněnou neinformovali o svém úmyslu, ale ani odsouzeného ke spáchání jimi doznaného trestného činu nepotřebovali. Pokud by snad soud prvního stupně dovozoval trestní odpovědnost z toho, že měl být protiprávní čin spáchán „v rámci činnosti právnické osoby“, pak tomuto závěru rovněž nelze přisvědčit. K tomu je třeba odkázat na § 38 odst. 3 zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. V daném případě tedy obviněná, coby autoškola, nedisponuje jakoukoli pravomocí, která by jí umožňovala jakkoli ovlivnit průběh zkoušky z předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Role obviněné byla tedy ryze formální – předložit seznam žadatelů, příp. předat zkušebnímu komisaři doklady totožnosti. Ke zkoušce se nepojí ze strany obviněné žádná práva, ani žádné povinnosti. Činnost spočívá spíše v drobné nápomocné administrativě. Obviněná uvedla, že jednání tak, jak je popsáno ve skutku, nemohlo být spácháno ani v rámci činnosti právnické osoby. Obviněná dále namítla, že uložený trest neodpovídá majetkovým poměrům obviněné, ani povaze údajně spáchané trestné činnosti. Rovněž k otázce trestu uvedla, že tento je zjevně nepřiměřený a neodpovídá ust. § 14 t. o. p. o., současně trest zákazu činnosti dle § 20 t. o. p. o.