4 Tdo 488/2020 — Nejvyšší soud

4 Tdo 488/2020 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 5. 2020 Spisová značka:4 Tdo 488/2020 ECLI:ECLI:CZ:NS:2020:4.TDO.488.2020.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Poškození cizí věci Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:3. 8. 2020 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 488/2020-307 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 5. 2020 o dovolání obviněného V. S., nar. XY v XY, trvale bytem XY, přechodně a adresa pro doručování XY, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2019 sp. zn. 5 To 414/2019, v trestní věci vedené Obvodním soudem pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 105/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. S. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 26. 8. 2019 sp. zn. 50 T 105/2019 byl obviněný V. S. uznán vinným přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že dne 8. 4. 2018 v XY, na pozemku společnosti D., sousedícím s jeho pozemkem, za pomoci blíže neztotožněných nejméně dvou osob a bez vědomí a souhlasu majitele pozemku a vlastníka porostů, společnosti D., nechal provést ořez dřevin na pozemku společnosti D., a to zcela neodborným, biologicky nevhodným, zbytečným a nadměrným způsobem, kdy takto došlo k ořezání kvalitní a plně funkční koruny 3 vzrostlých stromů – líp velkolistých, stáří 40 až 70 let, které tím vážně poškodil s trvalými nepříznivými následky do budoucna vlivem narušení stability stromů, zhoršením jejich provozní bezpečnosti a vzniku hrozby významného zhoršení jejich zdravotního stavu i vitality, vedoucí až k jejich odumření, a dále k plnému ořezání koruny 2 keřů lísky obecné, a způsobil tak společnosti D., se sídlem v XY, IČ: XY, škodu ve výši nejméně 95 380 Kč. Za to mu byl podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, uložen samostatný peněžitý trest ve výměře 25 (dvaceti pěti) denních sazeb, když denní sazba činí 4 500 Kč, tedy celkem 112 500 Kč. Podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, soud obviněnému stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání sto dnů. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému též uložena povinnost uhradit poškozené společnosti D., se sídlem v XY, IČ: XY, na náhradě škody částku 53 444 Kč. Proti tomuto rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 podal obviněný odvolání směřující do všech výroků, které Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2019 sp. zn. 5 To 414/2019 podle § 256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný následně dovoláním, v němž uplatnil důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a), g), h) tr. ř. Ve vlastním odůvodnění dovolání konkrétně namítá, že v důsledku přítomnosti Mgr. Ing. Kateřiny Hayes, která se v pozici stážistky zúčastnila práce senátu rozhodujícího o odvolání obviněného, ačkoliv rozhodovala o dané věci jako samosoudkyně v první instanci, došlo k nesprávnému obsazení senátu a závažnému porušení procesních práv obviněného. Senát, jenž rozhodoval o jeho odvolání, byl fakticky doplněn o jmenovanou soudkyni, ta se účastnila celého veřejného zasedání o odvolání i porady senátu. Byla tak z její strany možnost vysvětlení celého rozhodovacího procesu, mínění o obviněném či dalších okolnostech nad rámec odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, nehledě na osobní vztahy, které se při podobné věci nevyhnutelně vytvářejí. Mínění kolegyně a tlumočení přímo v průběhu rozhodování má nepochybně větší váhu než to, co mohl pro ně neznámý obviněný uvést na svoji obhajobu v průběhu veřejného zasedání. Již samotná možnost ovlivnění rozhodovacího procesu, tedy nestrannost senátu rozhodujícího o odvolání, jej ohrožuje a znevěrohodňuje. Dále podle názoru obviněného odvolací soud nesprávně právně posoudil otázku totožnosti skutku popsaného v obžalobě. Závěr odvolacího soudu, že by dílčí skutek spočívající v ořezání keřů lísek, byl až výsledkem dokazování před soudem, je zcela v rozporu s výsledky přípravného řízení, kde je již uveden v usnesení o sdělení obvinění, bylo k němu vedeno dokazování a škoda byla vyčíslena již ve znaleckém posudku, který byl vyhotoven v přípravném řízení. Součástí obžaloby nicméně tento dílčí skutek nebyl. Je tak jednoznačné, že větší rozsah skutku postavení obviněného jednoznačně zhoršuje, nehledě na samostatně vyčíslenou a následně uloženou povinnost k náhradě škody, kterou by na základě popisu skutku v obžalobě nebylo možné uložit, neboť součástí zde popsaného skutku dílčí skutkový děj vedoucí k této dílčí škodě nebyl. Je tedy nutno k dané věci přistoupit jako k faktickému rozšíření obžaloby způsobem, který trestní řád neumožňuje. V daném případě pak soudy zcela nesprávně a nepochopitelně dospěly k závěru, že nelze zjistit, za kolik se daná věc obvykle prodává. Věcí je v tomto případě pozemek, jehož součástí jsou i porosty a nepochybně lze zjistit obvyklou cenu pozemku, a to metodou porovnávací či tzv. vyhláškovým způsobem na základě oceňovacího předpisu, kterým je vyhláška č. 441/2013 Sb. Oběma metodami tedy lze zjistit hodnotu pozemku s porostem a bez porostu, rozdílem pak je hodnota porostu. Na základě libovolné metodiky znalce byla cena určena na několikanásobek ceny porostů stanovené oceňovacím předpisem a též rozdílů cen obvyklých. Obviněný opakuje, že zdrojem namítané nesprávnosti a neaplikovatelnosti posudku přitom nejsou zjištění znalce ohledně míry poškození stromů, ale zcela nepodložená položka nákladů na odborné práce a zcela nereálná základní cena. Proti závěrům znalce stojí prostá zkušenost, že stromy takovou cenu z hlediska obvyklé ceny a způsobu výpočtu škody podle oceňovacího předpisu nemají, rozdíl v ceně pozemku s, a bez tří lip skutečně není cca milion korun. Rovněž použitím oceňovacího předpisu by se dospělo u porostů podobného věku a stavu k částce mnohem nižší. Hodnota zjištěné škody tak může přesahovat a podle obviněného přesahuje dokonce i celkovou cenu porostů zjistitelnou jiným způsobem, což je v rozporu s logikou a vymezením škody jako majetkové újmy. Obviněný též odkazuje na skutečnost, že úvahy znalce nevedou k uvedení škody v předešlý stav, ale zahrnují na jedné straně poškození vycházející z libovolně stanovené hodnoty, na druhé straně pak rovněž náklady na další opatření, která mohou vést k uvedení věci v předešlý stav (sama o sobě větve v původním rozsahu nevytvoří), nicméně je znalec považuje za užitečná. Nijak přitom nebylo prokázáno, že by tyto náklady poškozený vynaložil nebo nevyhnutelně vynaložit musí, neboť vyčíslení škody zahrnuje např. odborné práce na ošetření stromů, které však podle stavu dokazování nebyly provedeny (škoda tedy dosud nevznikla), další část je založena na predikci nejistého budoucího stavu, která se navíc bude měnit v důsledku regenerace a růstu stromů, takže se značná část aktuálních zásahů napraví sama. Z takto vymezených mantinelů se způsob určení výše náhrady škody užitý znalcem nepochybně vymyká, navíc zde znalec vychází ze závěrů o celkové hodnotě porostů, které překračují i mantinely právní, neboť jsou v rozporu s oceňovacím předpisem. Soud prvního stupně takto popsaný a obvyklý postup určení škody nevzal v úvahu a zcela převzal zjištění znalce, aniž by si ověřil, zda je lze v daném případě aplikovat. Z posudku je zřejmé, že uvedené škody vychází z tabulkových hodnot stanovených samotným znalcem, nezohledňuje obecně závazný právní předpis citovaný výše ani stav účetní evidence. Metodika použitá znalcem je zjevně nastavena na ekologicko-estetickou škodu, která jednak celá nevznikla poškozením, jednak je svým způsobem cenou zvláštní obliby, respektive obdobou nemajetkové újmy, která v daném případě uplatněna nebyla a je sporné, zda tímto způsobem vůbec může právnické osobě vzniknout. V případě peněžitého trestu, který byl obviněnému uložen, pak má povinnost k náhradě škody povahu povinnosti stejného druhu. Uložení povinnosti zaplatit náhradu škody nad rámec újmy, kterou poškozený mohl utrpět a nad rámec náhrady škody, které by se mohl domoci v občanskoprávním soudním řízení bez předchozího trestního řízení, tedy představuje fatické zostření peněžitého trestu, který se tak sám o sobě může jevit jako přiměřený, ale ve skutečnosti je doplněn právě o tuto soukromou pokutu či náhradu škody s trestní funkcí, což zpochybňuje jeho přiměřenost. V závislosti na výše uvedeném tak v závěru svého mimořádného opravného prostředku obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud jako