4 Tdo 52/2026 — Nejvyšší soud

4 Tdo 52/2026 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 2. 2026 Spisová značka:4 Tdo 52/2026 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:4.TDO.52.2026.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Krádež Dotčené předpisy:§ 205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku § 205 odst. 2 tr. zákoníku § 205 odst. 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 52/2026-649 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 o dovolání obviněného S. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 11 To 32/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 68/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 5 T 68/2023, byl obviněný S. B. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) 2. dne 9. 3. 2023 v době okolo 14:15 hodin v Hradci Králové, na ulici XY, na veřejně přístupném parkovišti před domem č.p. XY, u zde zaparkovaného vozidla tov. značky ŠKODA RAPID, reg. Značky XY, bílé barvy, vin XY, v hodnotě 165 100 Kč, za užití nástroje s břitem odřízl hranu pryžového těsnění v oblasti nad rámem pravých předních dveří se škodou 890 Kč a poté za pomocí dalšího blíže nezjištěného nástroje překonal uzamčení vozidla, čímž si zjednal volný přístup do vnitřních prostor vozidla, kde poškodil spínací skříňku zapalování vozidla a anténu imobilizéru se škodou 2.860 Kč, a do prostor motoru vozidla, kde odstranil a odcizil originální řídící jednotku v hodnotě 21.500 Kč a vzduchový filtr v hodnotě 6.130 Kč, následně vozidlo nastartoval a převezl jej na parkoviště v ulici XY před budovu č.p. XY, kde vozidlo ponechal, čímž uživateli vozu poškozenému J. A., způsobil škodu odcizením dílů vozidla v celkové výši 27.630 Kč, škodu poškozením ve výši 3.750, přičemž náklady na uvedení do původního stavu činí 2 400 Kč, 3. dne 9. 3. 2023 v době okolo 19:05 hodin v Hradci Králové, na ulici XY, na veřejně přístupném parkovišti před domem č.p. XY, u zde zaparkovaného vozidla tov. značky ŠKODA FABIA, reg. značky XY, šedé barvy, vin XY, v hodnotě 269 500 Kč, za užití nástroje s břitem odřízl hranu pryžového těsnění v oblasti nad rámem levých předních dveří a poté za pomoci dalšího blíže nezjištěného nástroje překonal uzamčení vozidla, čímž si zjednal volný přístup do vnitřních prostor vozidla, kde poškodil spínací skříňku zapalování vozidla , a do prostor motoru vozidla, kde odstranil originální řídící jednotku , kterou odložil na podlahu před sedadlem řidiče, následně vozidlo nastartoval a převezl jej na pozemní komunikaci ulice XY v Hradci Králové před budovu č.p. XY, kde vozidlo ponechal, čímž uživatelce vozu poškozené M. V., způsobil škodu poškozením v celkové výši 13 500 Kč, přičemž popsaným jednáním pod body 2 a 3 způsobil škodu odcizením v celkové výši 434 500 Kč a škodu poškozením v celkové výši 19 650 Kč, přičemž uvedeného se dopustil i přesto, že byl dne 10. 8. 2021 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 58T 75/2020, v právní moci dne 27.10.2021, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27.10.2021, sp. zn. 44To 335/2021, odsouzen mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který vykonal dne 3. 4. 2022. 2. Za uvedené jednání a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 43 T 18/2023, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 8 To 169/2023, byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 43 T 18/2023, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 8 To 169/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému J. A., částku 33 780 Kč a poškozené M. V., částku 5 000 Kč. 4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. A. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 5 T 68/2023, podali obviněný S. B. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 11 To 32/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. byla obě odvolání zamítnuta. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 11 To 32/2025, podal následně obviněný S. B. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a m) tr. ř. 7. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítá, že krajský soud v roli odvolacího soudu konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Obviněný nebyl schopen se z objektivních důvodů veřejného zasedání účastnit, ačkoliv o svou účast projevil zájem a omluvil se. Pokud krajský soud žádost a omluvu obviněného neakceptoval, tak pochybil, tím došlo k naplnění uvedeného dovolacího důvodu. 8. Na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. obviněný namítá, že dotčená soudní rozhodnutí vykazují extrémní vnitřní rozpory, a to kvůli zcela nedostatečnému odůvodnění, když zejména krajský soud nedostál své povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit, protože se nevypořádal s odvolací argumentací obviněného a „veskrze poukazuje na argumentaci obsaženou v rozsudku soudu prvého stupně“. Nároky na řádné odůvodnění nebyly splněny, obhajoba obviněného nebyla vypořádána a nepodařilo se ji vyvrátit. Důkazy nejsou dostačující k uznání viny, přičemž pokud jde o klíčové důkazy v podobě stop DNA, tak nelze vyloučit, že došlo k jejich přenosu. Vzhledem k tomu, že „nedošlo ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti“, je nesprávné též hmotněprávní posouzení věci, protože ze strany obviněného „nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty“ inkriminovaných trestných činů. 9. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že omluva obviněného nebyla adekvátní, neboť z ní především nevyplývalo, že by nepříznivý zdravotní stav obviněnému bránil v účasti na jednání soudu, tak krajský soud v tomto směru nijak nepochybil, když jednal v nepřítomnosti obviněného; blíže k tomu srov. úvahu krajského soudu v bodě 9. napadeného usnesení. 11. Dále k dovolací argumentaci uvádí, že ji v zásadě nelze přiřadit pod užité dovolací důvody. Podle dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy; nicméně obviněný žádné takové závažné vady nepopisuje, prakticky pouze vyslovuje názor, že stopy jeho DNA na místě činu nejsou dostačující k uznání jeho viny bez důvodných pochybností, a to případně ani ve spojení s dalšími důkazy. 12. K tomu je třeba uvést, že nález DNA obviněného není osamoceným či neobjektivním usvědčujícím důkazem, jak naznačuje obviněný. O validitě nálezu stop DNA jako usvědčujícího důkazu nelze jakkoliv pochybovat. Zaprvé totiž platí, že nebyla zjištěna žádná indicie, která by snad značila, že došlo k přenosu DNA. Zadruhé nález DNA obviněného byl opakovaný a plně korespondoval s důk