4 Tdo 52/2026 – Nejvyšší soud

4 Tdo 52/2026-649 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 2. 2026 o dovolání obviněného S. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 11 To 32/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 68/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 5 T 68/2023, byl obviněný S. B. uznán vinným jednak přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku a jednak přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) 2. dne 9. 3. 2023 v době okolo 14:15 hodin v Hradci Králové, na ulici XY, na veřejně přístupném parkovišti před domem č.p. XY, u zde zaparkovaného vozidla tov. značky ŠKODA RAPID, reg. Značky XY, bílé barvy, vin XY, v hodnotě 165 100 Kč, za užití nástroje s břitem odřízl hranu pryžového těsnění v oblasti nad rámem pravých předních dveří se škodou 890 Kč a poté za pomocí dalšího blíže nezjištěného nástroje překonal uzamčení vozidla, čímž si zjednal volný přístup do vnitřních prostor vozidla, kde poškodil spínací skříňku zapalování vozidla a anténu imobilizéru se škodou 2.860 Kč, a do prostor motoru vozidla, kde odstranil a odcizil originální řídící jednotku v hodnotě 21.500 Kč a vzduchový filtr v hodnotě 6.130 Kč, následně vozidlo nastartoval a převezl jej na parkoviště v ulici XY před budovu č.p. XY, kde vozidlo ponechal, čímž uživateli vozu poškozenému J. A., způsobil škodu odcizením dílů vozidla v celkové výši 27.630 Kč, škodu poškozením ve výši 3.750, přičemž náklady na uvedení do původního stavu činí 2 400 Kč, 3. dne 9. 3. 2023 v době okolo 19:05 hodin v Hradci Králové, na ulici XY, na veřejně přístupném parkovišti před domem č.p. XY, u zde zaparkovaného vozidla tov. značky ŠKODA FABIA, reg. značky XY, šedé barvy, vin XY, v hodnotě 269 500 Kč, za užití nástroje s břitem odřízl hranu pryžového těsnění v oblasti nad rámem levých předních dveří a poté za pomoci dalšího blíže nezjištěného nástroje překonal uzamčení vozidla, čímž si zjednal volný přístup do vnitřních prostor vozidla, kde poškodil spínací skříňku zapalování vozidla , a do prostor motoru vozidla, kde odstranil originální řídící jednotku , kterou odložil na podlahu před sedadlem řidiče, následně vozidlo nastartoval a převezl jej na pozemní komunikaci ulice XY v Hradci Králové před budovu č.p. XY, kde vozidlo ponechal, čímž uživatelce vozu poškozené M. V., způsobil škodu poškozením v celkové výši 13 500 Kč, přičemž popsaným jednáním pod body 2 a 3 způsobil škodu odcizením v celkové výši 434 500 Kč a škodu poškozením v celkové výši 19 650 Kč, přičemž uvedeného se dopustil i přesto, že byl dne 10. 8. 2021 rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6, sp. zn. 58T 75/2020, v právní moci dne 27.10.2021, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27.10.2021, sp. zn. 44To 335/2021, odsouzen mimo jiné za přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 3 trestního zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, který vykonal dne 3. 4. 2022. 2. Za uvedené jednání a dále za přečin krádeže podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 43 T 18/2023, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 8 To 169/2023, byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku, k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl ve výroku o trestu zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 4. 5. 2023, sp. zn. 43 T 18/2023, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 8 To 169/2023, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradu škody poškozenému J. A., částku 33 780 Kč a poškozené M. V., částku 5 000 Kč. 4. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený J. A. se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 5. Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2024, sp. zn. 5 T 68/2023, podali obviněný S. B. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 11 To 32/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. byla obě odvolání zamítnuta. 6. Proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 7. 2025, sp. zn. 11 To 32/2025, podal následně obviněný S. B. prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g), h) a m) tr. ř. 7. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. obviněný namítá, že krajský soud v roli odvolacího soudu konal veřejné zasedání v jeho nepřítomnosti, ačkoliv pro to nebyly splněny zákonné podmínky. Obviněný nebyl schopen se z objektivních důvodů veřejného zasedání účastnit, ačkoliv o svou účast projevil zájem a omluvil se. Pokud krajský soud žádost a omluvu obviněného neakceptoval, tak pochybil, tím došlo k naplnění uvedeného dovolacího důvodu. 8. Na podkladě dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. obviněný namítá, že dotčená soudní rozhodnutí vykazují extrémní vnitřní rozpory, a to kvůli zcela nedostatečnému odůvodnění, když zejména krajský soud nedostál své povinnosti rozhodnutí řádně odůvodnit, protože se nevypořádal s odvolací argumentací obviněného a „veskrze poukazuje na argumentaci obsaženou v rozsudku soudu prvého stupně“. Nároky na řádné odůvodnění nebyly splněny, obhajoba obviněného nebyla vypořádána a nepodařilo se ji vyvrátit. Důkazy nejsou dostačující k uznání viny, přičemž pokud jde o klíčové důkazy v podobě stop DNA, tak nelze vyloučit, že došlo k jejich přenosu. Vzhledem k tomu, že „nedošlo ke zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti“, je nesprávné též hmotněprávní posouzení věci, protože ze strany obviněného „nedošlo k naplnění všech znaků skutkové podstaty“ inkriminovaných trestných činů. 9. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí. 10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že omluva obviněného nebyla adekvátní, neboť z ní především nevyplývalo, že by nepříznivý zdravotní stav obviněnému bránil v účasti na jednání soudu, tak krajský soud v tomto směru nijak nepochybil, když jednal v nepřítomnosti obviněného; blíže k tomu srov. úvahu krajského soudu v bodě 9. napadeného usnesení. 11. Dále k dovolací argumentaci uvádí, že ji v zásadě nelze přiřadit pod užité dovolací důvody. Podle dovolacího důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy; nicméně obviněný žádné takové závažné vady nepopisuje, prakticky pouze vyslovuje názor, že stopy jeho DNA na místě činu nejsou dostačující k uznání jeho viny bez důvodných pochybností, a to případně ani ve spojení s dalšími důkazy. 12. K tomu je třeba uvést, že nález DNA obviněného není osamoceným či neobjektivním usvědčujícím důkazem, jak naznačuje obviněný. O validitě nálezu stop DNA jako usvědčujícího důkazu nelze jakkoliv pochybovat. Zaprvé totiž platí, že nebyla zjištěna žádná indicie, která by snad značila, že došlo k přenosu DNA. Zadruhé nález DNA obviněného byl opakovaný a plně korespondoval s důkazně zjištěným výskytem obviněného v okolí místa trestné činnosti, a to včetně shody časové. Zatřetí způsob spáchání trestné činnosti plně odpovídá „rukopisu“ obviněného, jak opět zcela správně zdůraznil soud okresní. Naznačený důkazní komplex v konečném důsledku usvědčuje obviněného bez jakékoliv pochybnosti. Kromě toho, a to je z hlediska dovolacího řízení podstatné, fakt, že obviněný nesouhlasí se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, že se neztotožňuje se skutkovými zjištěními soudů nebo že nepovažuje rozsah provedeného dokazování za dostatečný, není dovolacím důvodem. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) trestního řádu nemůže být založeno jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho případně jiné skutkové i právní závěry. 13. Pokud pak obviněný předmětné námitky přiřadil též pod dovolací důvod d