4 Tdo 521/2020 – Nejvyšší soud

4 Tdo 521/2020-905 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 5. 2020 o dovolání obviněného P. L., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. 12. 2019 č. j. 55 To 276/2018-855, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 9 T 169/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. L. odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2018 č. j. 9 T 169/2016-672 byl obviněný P. L. uznán vinným přečinem vyhrožování s cílem působit na orgán veřejné moci podle § 324 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na skutkovém základě, že 1) dne 11. 11. 2015 kolem 12:00 hodin v kanceláři Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti XY na ulici XY č. XY v XY při jednání o projektech jím zastupovaných firem s vedoucí odboru kontroly a plateb tohoto úřadu D. K., tuto nejdříve slovně urážel tak, že je stupidní a že se kření jako pitomec, dále jmenovanou obvinil, že podstrčila oběma hejtmanům na jednání Výboru Regionální rady zfalšované dokumenty o jeho projektech s tím, že toho bude litovat, neboť se to na ni už připravuje, načež jí začal vyhrožovat slovy „nedávno mně skončila podmínka za napadení, dal jsem jedné ženské pěstí mezi oči, dívejte se na mě, zatím jsem klidným, ale i vy můžete takto dopadnout“, což zopakoval a dodal, že mu za všechno zaplatí, čímž tak u jmenované vzbudil důvodnou obavu z uskutečnění pronesených výhrůžek, neboť z titulu své funkce kontrolovala oprávněnost čerpání dotací z Regionálního operačního programu XY ze strany jím zastupovaných firem G. D. a K. a měla rozhodovat o uvolnění dalších finančních prostředků na projekty uvedených firem, kde byly prozatím pro zjištěné nesrovnalosti uloženy v depozitu, 2) dne 6. 1. 2016 v době od 13:02 hodin do 13:09 hodin, v souvislosti s projekty jím zastupovaných firem G. D. a K. a s čerpáním dotací z Regionálního operačního programu XY na tyto projekty, telefonoval na pevnou linku č. XY do kanceláře Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti XY na ulici XY č. XY v XY, a to referentovi odboru kontroly plateb tohoto úřadu a administrátorovi jeho projektů M. P., kdy po tomto požadoval soukromou schůzku v kavárně Regionálního centra XY, a když jmenovaný tuto schůzku odmítl s tím, že se mohou sejít formálně v prostorách uvedeného úřadu za přítomnosti dalších zaměstnanců, nesouhlasil s tím a sdělil jmenovanému, že mu chtěl učinit určitou nabídku a že by se měl starat o vlastní bezpečnost, což mu ještě ke konci telefonického rozhovoru zopakoval, čímž u jmenovaného, a to i v souvislosti s jeho vědomostí o předchozím vyhrožování D. K., vyvolal dojem, že mu nebo jeho rodině může také ublížit. Za to mu byl podle § 324 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře deseti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Z podnětu následného odvolání obviněného Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 10. 12. 2019 č. j. 55 To 276/2018-855 shora citovaný rozsudek soudu prvního stupně podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 223 odst. 2 tr. ř. a § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhodl tak, že se trestní stíhání obviněného pro skutek uvedený v obžalobě Okresního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 11. 10. 2016 sp. zn. 5 ZT 39/2016 pod body 1) a 2) zastavuje. Předmětné rozhodnutí soudu druhého stupně napadl obviněný P. L. dovoláním s odkazem na důvody uvedené v ustanoveních § 265b odst. 1 písm. a), g) tr. ř. V jeho odůvodnění podotkl, že důvody, pro něž podává tento mimořádný opravný prostředek, mají svůj základ již v rozhodnutí okresního soudu, který nesprávně posoudil jeho jednání jako trestný čin. Trvá na tom, že se stal obětí vykonstruovaného obvinění ze strany orgánů činných v trestním řízení, které ve věci postupovaly jednoznačně nezákonně. D. K. ani M. P. nevyhrožoval. Takové skutkové závěry podle jeho mínění nejenže nemají v provedených důkazech žádnou oporu, ale jsou s nimi v tzv. extrémním rozporu, který podle ustálené judikatury Ústavního soudu plně odůvodňuje dovolací přezkum. Soudy po výtce dovolatele v podstatě nijak nezdůvodnily, v čem spatřovaly naplnění subjektivní stránky přisouzeného trestného činu v jeho jednání. Důkazy hodnotily v rozporu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. a se zásadou materiální pravdy a nerespektovaly ani zásadu subsidiarity trestní represe. Zákonnost řízení před soudy zpochybnil dovolatel také poukazem na podjatost samosoudce Mgr. Petra Sušila, který věc rozhodoval v prvním stupni, a na angažmá další soudkyně JUDr. Markéty Langerové ve věci, která nejprve v řízení vyslovila svou podjatost jakožto samosoudkyně okresního soudu, aby se následně pracovně přesunula na krajský soud a tam uplatnila svůj vliv na rozhodování odvolacího senátu. Tím bylo podle dovolatele jednoznačně porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil jak usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. 12. 2019 č. j. 55 To 276/2018-855, tak i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 31. 7. 2018 č. j. 9 T 169/2016-672, a poté aby buď věc přikázal nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, nebo v ní podle § 265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl zprošťujícím rozsudkem. K podanému dovolání se v rámci řízení podle § 265h tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“). Ta předně uvedla, že výhrady vůči soudcům Mgr. Sušilovi a JUDr. Langerové měl obviněný formálně podřadit pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř., a nikoli pod důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. Fakticky totiž nenamítl, že by v jeho věci rozhodl v prvním či druhém stupni věcně nepříslušný soud nebo soud, který byl obsazen v rozporu s ustanoveními § 27, § 31 nebo § 35 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nýbrž podjatost výše jmenovaných soudců. Ani k ní však obviněný žádné relevantní argumenty nepředložil a v případě JUDr. Markéty Langerové ani předkládat nemohl, protože jmenovaná soudkyně v řízení žádné rozhodnutí ve věci samé neučinila. Právně relevantně obviněný podle názoru státní zástupkyně neuplatnil ani důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Pokud totiž krajský soud zastavil jeho trestní stíhání podle § 172 odst. 2 tr. ř., vydal rozhodnutí předvídané v ustanovení § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. Právě v něm je upraven dovolací důvod sloužící k nápravě vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly pro takové rozhodnutí splněny potřebné podmínky. Tak ovšem dovolání koncipováno nebylo. Z jeho obsahu je toliko zřejmá nespokojenost s tím, že odvolací soud věcně nepřezkoumal rozhodnutí soudu prvního stupně z hlediska kvantity provedeného dokazování a kvality jeho následného hodnocení. Nad rámec jeho dovolacích námitek nicméně státní zástupkyně zmínila, že trestní řád zná institut, podle nějž má obviněný možnost zvrátit rozhodnutí o zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. prohlášením, že trvá na projednání věci, které je třeba učinit do tří dnů od doby, kdy mu bylo takové rozhodnutí doručeno. O tom je nutno obviněného poučit, což krajský soud v předložené trestní věci neučinil. Tím ovšem podle státní zástupkyně došlo k porušení pravidel spravedlivého procesu, neboť dovolatel byl zbaven práva na věcné přezkoumání svého řádného opravného prostředku s eventualitou příznivějšího výsledku v podobě verdiktu o zproštění obžaloby. I v případě, že by mu odvolací soud nevyhověl a obžaloby ho nezprostil a zároveň neshledal jiný důvod k zastavení trestního stíhání, měl pouze vyslovit vinu a trest s přihlédnutím § 227 tr. ř. neukládat. Státní zástupkyně tak navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 10. 12. 2019 sp. zn. 55 To 276/2018 zrušil, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a poté aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí. Obviněný P. L. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti dle ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. ř., neboť směřuje proti pravomocnému rozhodnutí soudu druhého stupně ve věci samé, jímž bylo zastaveno trestní stíhání obviněného. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní námitky, o kte