4 Tdo 54/2025 – Nejvyšší soud

4 Tdo 54/2025-206 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 1. 2025 o dovolání obviněného P. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 4 To 167/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 2 T 171/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 2 T 171/2023, byl obviněný P. M. uznán vinným ze spáchání přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „poté, co dne 30. 10. 2023 v čase 18.57 hod. v XY na kruhovém objezdu ulic XY, XY a XY, mu coby řidiči motorového vozidla již se nacházejícímu na kruhovém objezdu bezprostředně před něj do jeho jízdní dráhy vjelo vozidlo řízené poškozeným L. I., na což musel reagovat přibržděním a snížením rychlosti a následně již na ulici XY dálkovými světly „probliknul“ před ním jedoucí vozidlo řízené poškozeným I., který následně v reakci na dále zapnuté a svítící dálkové světla zastavil své vozidlo a to nejprve prakticky v křižovatce s ulicí XY, následně poté, co obžalovaný dojel těsně za vozidlo poškozeného a vypnul dálkové světla, pak vozidlo řízené poškozeným dále pokračovalo v jízdě po ulici XY, kde opětovně v reakci na znovu ze strany obžalovaného zapnuté dálkové světla poškozený vozidlo zastavil a po chvíli stání obou vozidel, zatímco oba vytvářeli překážku v provozu, kterou musely další vozidla objíždět, započal poškozený I. s couváním vozidla až do bezprostřední blízkosti za ním stojícího vozidla řízeného obžalovaným, dne 30. 10. 2023 v 18.59 hod. v XY, okres XY, v místní části XY, na ulici XY – silnici vedoucí z XY směrem na XY, zhruba na úrovni domu čp. XY, patrně v reakci na couvání před ním jedoucího vozidla řízeného poškozeným L. I., vystoupil z vozidla, ze kterého si vzal svou legálně drženou střelnou zbraň – samonabíjecí kulovnici zn. Remington vzor 750 Woodmaster, ráže 30-06 Spring, kterou v rozporu se zákonem s zbraních – zákon č. 119/2002 Sb. nesl viditelně v rukou na veřejně přístupné pozemní komunikaci, kdy tuto zbraň držel oběma rukama a to před tělem a s touto zbraní přišel k před ním stojícímu, respektive krátce před tím couvajícímu vozidlu poškozeného L. I. a přes stažené okénko u řidiče směrem k poškozenému řidiči L. I. se tohoto zeptal, co má za problém, přičemž jak poškozený L. I., tak spolu s ním ve vozidle sedící spolujezdci L. I. a J. M. měli vzhledem k okolnostem činu, zejména vzhledem k držení zbraně obžalovaným v rukou bezprostředně u jejich vozidla při komunikaci s poškozeným obavu o život a zdraví“. 2. Za uvedené jednání byl obviněný P. M. odsouzen podle § 353 odst. 2 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku za použití 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému peněžitému trestu v počtu 50denních sazeb po 500 Kč, tj. 25 000 Kč. 3. Dále byl obviněný odsouzen podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci – 1 kusu kulovnice Remington, výrobní číslo D8004786, samonabíjecí kulovnice vzor 750 Woodmaster, ráže 30-06 Spring. (výr. č. r.: D8004786), včetně průkazu zbraně č. MT444687. 4. Proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 3. 2024, sp. zn. 2 T 171/2023, podal obviněný P. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 4 To 167/2024, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. 5. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 4 To 167/2024, podal obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Obviněný vypověděl, že netušil, proč na něj poškozený svým vozidlem najíždí, z těchto důvodu proto zastavil a vypnul motor. Poté z auta vystoupil, vzal svou loveckou zbraň a šel k autu poškozeného, aby zjistil, co se vlastně děje. Důvodem, proč svou loveckou zbraň vzal, byla skutečnost, že věděl, že ji nemůže nechat v autě bez dozoru. V žádném případě poškozenému ani dalším osobám ve vozidle nevyhrožoval, jen poškozenému řekl, co blbne. Pak od auta odešel a pokračoval v jízdě do svého bydliště. Má za to, že napadeným rozhodnutím je naplněn dovolací důvod dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. také z důvodu, že soudy v předcházejícím řízení porušily právo obviněného na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listina základních práv a svobod, když v řízení neprovedly obhajobou navržené důkazy, ačkoliv byly pro rozhodnutí o vině obviněného rozhodné. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje v tom, že nedošlo k naplnění zákonných znaků přečinu výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. S odkazem na různá usnesení Nejvyššího soudu konstatuje, že o výtržnost se nejedná zejména v případech, kdy napadení je prostředkem, jímž pachatel řeší svůj individuální spor, neshodu či konflikt s jinou osobou, a kdy jednání pachatele není zaměřeno proti dalším osobám, neohrožuje další osoby, významně neruší jejich klid, nevyvolává u nich důvodné obavy, výraznější pohoršení nebo podobnou zápornou reakci apod. Nesprávné právní posouzení skutku spatřuje také v použití právní kvalifikace přečinu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odstavce 1, 2 písmeno c) tr. zákoníku. Uvádí, že se zbraní žádným způsobem nemanipuloval, na nikoho nemířil a slovně nikomu nevyhrožoval. S ohledem na veškeré uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. usnesení Krajského soudu v Ostravě dne 21. 8. 2024, č. j. 4 To 167/2024-178, a rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12.3. 2024, č. j. 12 T 171/2023-153, zrušil a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Novém Jičíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a po přezkoumání obsahu předloženého mimořádného opravného prostředku uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Především je třeba odmítnout tvrzení obviněného, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením. Dovolání obviněného je vystavěno na doslovném opakování námitek prolínajících se víceméně celým trestním řízením, s nimiž se oba soudy beze zbytku, a podle názoru státní zástupkyně také správně vypořádaly. Právě okolnost, že na všechny námitky totožné s těmi, jež byly uplatněny v podaném dovolání, již bylo ze strany soudů adekvátně reagováno, odkazuje státní zástupkyně na argumenty Okresního soudu v Novém Jičíně a Krajského soudu v Ostravě, s jejichž nosnými body se ztotožňuje. Z provedeného dokazování, zejména z výpovědi poškozeného L. I. vyplynulo, že obviněný nejen, že s sebou vzal zbraň, ale tuto nejprve vytáhl z obalu, teprve poté s ní přistoupil k vozidlu poškozeného. Obviněný se tak zbraní snažil zdůraznit své následné jednání a slova, která pronesl k poškozenému. Obviněnému tedy vyhrožoval usmrcením takovým způsobem, že to mohlo vzbudit důvodnou obavu a spáchal takový čin se zbraní a této hrubé neslušnosti se navíc dopustil na místě veřejnosti přístupném. V zásadní shodě s názorem soudu druhého stupně vyjádřeným v důvodech jeho rozhodnutí má proto státní zástupce za to, že meritorní rozhodnutí v této věci není zatíženo takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, protože je zjevně neopodstatněné. Navrhla dále, aby Nejvyšší soud o tomto dovolání rozhodl v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud shledal podmínky pro jiné než navrhované rozhodnutí, vyjádřila i tímto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. výslovný souhlas s rozhodnutím věci v neveřejném zasedání i jiným než navrženým způsobem. 7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. 8. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr