4 Tdo 555/2023 — Nejvyšší soud

4 Tdo 555/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 7. 2023 Spisová značka:4 Tdo 555/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:4.TDO.555.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněný přístup k počítačovému systému a nosiči informací Porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:19. 9. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 555/2023-224 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2023 o dovolání obviněného P. M., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023 č. j. 9 To 30/2023-195, v trestní věci vedené Okresním soudem v Berouně pod sp. zn. 8 T 95/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného P. M. odmítá. Odůvodnění: 1. Rozsudkem Okresního soudu v Berouně ze dne 10. 11. 2022 č. j. 8 T 95/2022-177 byl obviněný P. M. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným přečiny porušení tajemství listiny a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku (ve znění účinném do 27. 6. 2022), jichž se dopustil tím, že dne 31. 12. 2019 v přesně nezjištěném čase z místa svého tehdejšího bydliště v ubytovně na adrese nábřeží XY v XY se bez svolení a vědomí J. H. přihlásil na svém notebooku pomocí zde v minulosti uložených hesel k facebookovému účtu „J. H.“ a k jejímu profilu v aplikaci Messenger „H. J. ", jejímž prostřednictvím následně v ranních hodinách dne 1. 1. 2020 přeposlal jejímu současnému příteli S. R. intimní video uložené v paměti notebooku, který během společného soužití užívali, jež zachycovalo sexuální praktiky mezi P. M. a J. H. a jež bylo na aplikaci Messenger S. R. doručeno dne 1. 1. 2020 v 4:16 hodin, a dále z profilu J. H. v aplikaci Messenger zaslal jejímu synovi P. H. zprávu ve znění „ZMRDE“, která mu byla doručena dne 1. 1. 2020 v 8:50 hodin. 2. Za to byl podle § 230 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 1 (jednoho) roku. 3. Obviněný podal proti shora uvedenému rozsudku okresního soudu odvolání, a to do všech jeho výroků. O tomto opravném prostředku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 15. 2. 2023 č. j. 9 To 30/2023-195 tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Uvedené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023 č. j. 9 To 30/2023-195 napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, neboť má za to, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a je tedy naplněn dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 5. Obviněný v rámci svého mimořádného opravného prostředku nejprve zopakoval dosavadní průběh řízení, včetně popisu skutku kladeného mu za vinu, k čemuž uvedl, že se k jednání „doznal“ a proces hodnocení důkazů primárně nenamítal. Přesto se však odvolací soud soustředil právě na dokazování, tedy na záležitosti, které byly mezi stranami vyřešené. Obviněný již v podaném odvolání brojil proti právní kvalifikaci jednání, které ačkoliv překročilo hranice morálních hodnot, nedosáhlo podle jeho názoru intenzity, aby jej bylo možno podřadit beze zbytku pod přisouzenou skutkovou podstatu. Dále konstatoval, že právě s otázkou právní kvalifikace se odvolací soud vypořádal nedostatečně, k čemuž citoval konkrétní věty odůvodnění usnesení krajského soudu. Vzhledem k tomu, že krajský soud v podstatě odkázal ve svém odůvodnění na rozsudek soudu prvního stupně, je nucen i dovolatel argumentovat tímto rozhodnutím. Následně připomněl znění a znaky jemu přisouzených skutkových podstat a prokázaná skutková zjištění, přičemž má však za to, že předmětné video zůstalo pouze mezi ním, svědkyní H. a svědkem R., a nebylo nikam dále distribuováno ani zpřístupněno dalším osobám, tedy nemohla být naplněna skutková podstata přečinu porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 odst. 1 tr. zákoníku. V této souvislosti vytkl soudu prvního stupně, že dovodil absenci souhlasu s poskytnutím dat třetí osobě, aniž by uvedl, z jakého důkazu k tomuto závěru dospěl. Jednalo se o pouhý předpoklad soudu. Zároveň vyjádřil výhrady vůči tomu, že soud okolnost, že v rámci vyhrocené situace obviněný použil předmětné video jako argument vyvracející nepravdivé informace, hodnotil jako neoprávněné poskytnutí dat třetí osobě. Nešlo tedy o sdílení intimity paní H., ale o důkaz fyzické konstituce obviněného. V neposlední řadě poukázal na nepřiléhavost rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015 sp. zn. 7 Tdo 731/2015, neboť v té věci pachatel vstoupil do facebookového profilu, změnil přístupová hesla, změnil profilovou fotku a rozeslal část elektronické korespondence. Oproti tomu v nyní posuzovaném případě chybí právě prvek neoprávněného užití dat uložených v počítačovém systému, neboť video se nenacházelo v počítačovém systému paní H. Stejně tak nebylo prokázáno, že by obviněný něco měnil, odstranil, nahradil či rozeslal. Závěrem pak připomněl porušení svých základních lidských práv (na osobní svobodu, in dubio pro reo, princip prokázání viny nade vší pochybnost, ochrany před svévolí soudní moci), které zmínil pro případ, kdy by Nejvyšší soud chtěl podané dovolání odmítnout na základě striktního vymezení dovolacích důvodů. I Nejvyšší soud je totiž povinován k poskytování ochrany základním lidským právům a svobodám. S ohledem na vše shora uvedené závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k tr. ř. usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023 č.j. 9 To 30/2023-195 v celém rozsahu zrušil a přikázal tuto věc krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 6. K podanému dovolání zaslal své vyjádření státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství - § 265h odst. 2 tr. ř. (dále jen „státní zástupce“). Po stručné rekapitulaci řízení a stěžejních dovolatelových námitek konstatoval, že není pochyb o správnosti skutkových zjištění soudu, která nerozporuje ani obviněný. Většina námitek – vyjma námitky nerespektování principu in dubio pro reo – lze pod uplatněný dovolací důvod subsumovat, avšak jsou neopodstatněné. Poté připomněl obecná východiska pro naplnění znaku skutkové podstaty porušení tajemství listin a jiných dokumentů uchovávaných v soukromí podle § 183 tr. zákoníku, přičemž zdůraznil skutečnost, že pro závěr o trestnosti jednání postačuje neoprávněné umožnění byť jen jedné osobě seznámit se s obsahem takové listiny či dokumentu. Právě tato forma je pak obviněnému kladena za vinu, neboť zasláním intimního videa svědku R. neoprávněně porušil tajemství jiného záznamu a naplnil tak všechny znaky přisouzené skutkové podstaty podle § 183 tr. zákoníku. Za přiléhavou pak označil i právní kvalifikaci podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Zopakoval základní předpoklady pro naplnění všech znaků této skutkové podstaty a vyzdvihl, že není zapotřebí neoprávněně získat přístup k počítačovému systému, ale postačí neoprávněné užití dat, jak tomu bylo v tomto případě. Obviněný neoprávněně užil data uložená v počítačovém systému (přihlašovací hesla) a neoprávněně odeslal intimní video svědkovi R. a zprávu synovi svědkyně H. Znaky skutkové podstaty neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku tak svým jednáním naplnil. Námitku porušení principu in dubio pro reo pak pod uplatněný dovolací důvod nebylo možné podřadit a pouze na okraj připomněl, že obviněný nikterak nezpochybňuje skutková zjištění soudu, ani netvrdí dvě odlišné skupiny důkazů a variant průběhu děje. Naopak sám obviněný akcentuje, že skutku se dopustil, avšak zpochybňuje, že by dané jednání bylo trestné. Státní zástupce porušení tohoto principu neshledal, stejně jako ani porušení základních lidských práv a svobod zmiňovaných obviněným. Závěrem tak navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolaní podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak rozhodl v neveřejném zasedání. 7. Obviněný P. M. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňovalo formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho