4 Tdo 565/2012 — Nejvyšší soud

4 Tdo 565/2012 citace  Název judikátu:Těžké ublížení na zdraví Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 5. 2012 Spisová značka:4 Tdo 565/2012 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:4.TDO.565.2012.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Těžké ublížení na zdraví Dotčené předpisy:§ 145 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:6. 6. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 565/2012-17 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. května 2012 o dovolání obviněného A. D., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 8 To 1/2012, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 50 T 95/2011, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 50 T 95/2011, byl obviněný A. D. uznán vinným ze spáchání pokusu zločinu těžkého ublížení na zdraví podle § 21 odst. 1 k § 145 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že poté, co ode dne 9. 6. 2011 od 20.00 hodin do 2.54 hodin dne 10. 6. 2011 v P., Č. M., v N. b. na autobusovém nádraží Č. M. konzumoval alkoholické nápoje, po příchodu poškozeného C. P., do baru s jeho kamarádem a ženou jménem V. si k nim po nějaké době přisedl, poté tato žena zjistila, že jí byl odcizen z kabelky mobilní telefon, obviněný z krádeže obvinil poškozeného P., ten se obvinění bránil, začali se vzájemně slovně napadat, přitom obviněný strčil do poškozeného, ten aby zabránil dalšímu napadání z baru odešel na autobusovou stanici, obviněný šel hned za ním, opět do něj strčil a následně ho zezadu bodl zavíracím nožem o délce ostří 6,5 cm do pravého lýtka, z místa chtěl odejít, avšak když viděl, že poškozený vzal do ruky mobilní telefon, tak se k němu vrátil, telefon mu vytrhl, vrátil se zpět do baru, mobilní telefon položil na barový pult, oblékl si černou koženou bundu poškozeného, ve které byl poté zadržen přivolanou policejní hlídkou, svým jednáním tak způsobil poškozeném bodnou ránu pravého lýtka šíře asi 4 cm, kdy bodný kanál probíhal zezadu od místa vbodu do hloubky asi 10 cm, doprovázenu tepenným krvácením, ze soudně lékařského hlediska lze utrpěné poranění posoudit jako ublížení na zdraví, avšak vzhledem k umístění a hloubce bodné rány v oblasti lýtka je třeba zdůraznit, že případné částečné protětí nebo úplné přetětí větší tepny, zejména zadní holenní tepny nebo tepny lýtkové, ke kterému mohlo při bodnutí nožem zezadu do lýtka velmi dobře dojít, by poškozeného mohlo rychle ohrozit na životě tepenným krvácením velkého rozsahu, s rozvojem šoku vlivem značné krevní ztráty či přímo vykrvácením, k čemuž mohlo dojít i přes relativně rychlé poskytnutí odborné léčby. Za uvedené jednání byl obviněný A. D. odsouzen podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem, podle § 80 odst. 1, 2 tr. ř. byl obviněnému současně uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu 6 let a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, a to zavíracího nože s dřevěnou rukojetí. Proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 2. 11. 2011, sp. zn. 50 T 95/2011, podal obviněný A. D. odvolání, o kterém rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 8 To 1/2012, tak, že ho podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 8 To 1/2012, podal následně obviněný A. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), l) a h) tr. ř. Obviněný v dovolání uvedl, že v době páchání činu nevěděl, že v lýtkové části nohy se může nacházet důležitá tepna, jejíž poškození by mohlo vážně ohrozit zdraví člověka, proto dle jeho názoru nebyla naplněna skutková podstata trestného činu těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst. 1 tr. zákoníku po stránce subjektivní. K tomu, aby se jednalo o pokus trestného činu těžkého ublížení na zdraví, musel by obviněný mít úmysl způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví. Obviněný v průběhu řízení nepopíral, že mezi ním a poškozeným došlo ke konfliktu a že poškozeného fyzicky napadl, v žádném případě však nejednal v úmyslu způsobit poškozenému těžkou újmu na zdraví a s následkem nebyl ani srozuměn, chtěl pouze odvrátit útok poškozeného na svoji osobu. Obviněný v podaném dovolání uplatnil rovněž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť mu byl uložen trest vyhoštění, a to za situace, že má v České republice družku a syna a výkonem trestu vyhoštění by byly jeho styky se synem zpřetrhány. Navíc podal v České republice žádost o azyl, která je v současné době předmětem řízení. Obviněný se proto domnívá, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Z uvedených důvodů obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí zrušil a přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání a rozhodnutí a aby v souladu s § 265h odst. 3 tr. ř. přerušil obviněnému výkon trestu odnětí svobody. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Obviněný ve svém dovolání uplatnil tři dovolací důvody, a to dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší soud České republiky připomíná, že většina námitek uváděných obviněným v dovolání byla již uplatňována v předchozích stádiích trestního řízení i v odvolání a odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádal v odůvodnění svého rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnu