4 Tdo 586/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 586/2021 citace  Název judikátu:Vydírání Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. c) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:9. 6. 2021 Spisová značka:4 Tdo 586/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.586.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vydírání Dotčené předpisy:§ 175 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 8. 2021 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 586/2021-356 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 6. 2021 o dovolání obviněného K. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 3 To 215/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 T 63/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 19 T 63/2019, byl obviněný K. K. uznán vinným přečinem vydírání podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů) „dne 26. 12. 2018 v době okolo 12.00 hod. v okrese XY, v obci XY, části XY v domě č. XY se záměrem přimět zde přítomného poškozeného T. H., nar. XY, aby vydal klíče od vozidla tov. zn. Škoda Superb 3T, r. z. XY, které poškozený neoprávněně užíval, toto po něm nejprve bezvýsledně slovně vyžadoval a následně jej opakovaně uhodil rukou do obličeje, v důsledku čehož mu poškozený sdělil, že klíče má v odložené bundě, odkud je obžalovanému podala na místě přítomna J. D., údery rukou do tváře způsobil obžalovaný poškozenému zranění, a to dvě tržně-zhmožděné rány dolního rtu a zhmoždění obou rtů projevující se otokem, tedy povrchní i otevřené poranění rtů, se kterými byl poškozený nucen vyhledat lékařské ošetření ve zdravotnickém zařízení, kde byl ošetřen sešitím tržných ran, pro tato zranění byl omezen v běžném způsobu života po dobu nejméně 10 dnů v důsledku bolestivosti, obtíží při vykonávání hygieny úst, stížení příjmu běžné stravy i komunikace.“ Za tyto přečiny a sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1 tr. zákoníku, kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Teplicích sp. zn. 23 T 14/2020, ze dne 4. 2. 2020, který mu byl doručen 11. 3. 2020 a nabyl právní moci 20. 3. 2020, byl obviněný K. K. odsouzen podle § 175 odst. 1 tr. zákoníku, § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře 1 roku a 2 měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. 23 T 14/2020, ze dne 4. 2. 2020, který mu byl doručen 11. 3. 2020 a nabyl právní moci 20. 3. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody způsobené trestným činem poškozené České průmyslové zdravotní pojišťovně, se sídlem Jeremenkova 161/11, 703 00 Ostrava-Vítkovice, IČ: 47672234, částku 1.944,64 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Česká průmyslová zdravotní pojišťovna se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 19 T 63/2019, podal obviněný K. K. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 3 To 215/2020, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 3 To 215/2020, podal následně obviněný K. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. c) a g) tr. ř. Dovolání podal pro nesprávné právní posouzení skutku a jiné nesprávné hmotněprávní posouzení. Nesprávné posouzení spatřuje v tom, že čin spáchal v krajní nouzi dle § 28 odst. 1 tr. zákoníku. Soudy obou stupňů nesprávně dovodily, že byly dány podmínky dle odstavce 2 citovaného paragrafu, pro které se o krajní nouzi nejedná. Soud I. stupně i odvolací soud dostatečným způsobem nevyhodnotily jednání poškozeného, když poukázaly pouze na porušování domovní svobody dle § 178 odst. 1 tr. zákoníku a případné pokračování v neoprávněném užívání vozidla dle § 207 odst. 1 tr. zákoníku. Porušování domovní svobody poškozeným v den konfliktu bylo jednoznačně prokázáno. Poškozený tvrdil, že do domu přijel společně s J. D., což ona jednoznačně vyloučila, naopak potvrdila, že do domu přijel sám a odmítal výzvy její i obviněného k opuštění domu. Pravdivost její výpovědi je zřejmá z toho, že také vypovídala o tom, že sama telefonovala obviněnému, že H. se zde neoprávněně zdržuje a nechce odejít. Pokud by jej do domu sama přivedla, nemusela by se na obviněného obracet. J. D. také potvrdila skutečnost, že poškozený byl pod vlivem drogy, kterou si rovněž od něj sama vzala. Policie nepochopitelně neprovedla test na přítomnost omamné látky a nepožádala ani zdravotnické zařízení o odběr krve za uvedeným účelem. Tvrzení v rozsudku soudu I. stupně, kde soud nemá prokázáno, že by poškozený v inkriminovanou dobu byl skutečně pod vlivem drog, proto nemá oporu v dokazování. Poškozený se dopustil též trestného činu dle § 283 odst. 1 tr. zákoníku tím, že nabídl omamnou látku J. D. U tohoto trestného činu je trestní sazba dokonce přísnější než u trestného činu vydírání. Přitom je otázka, zda dokonce v jeho jednání je možno spatřovat trestný čin vydírání. Obviněný nebyl oprávněn snášet pobyt poškozeného v bytě, který byl naopak oprávněn užívat obviněný, právem proto požadoval odchod H. Nenutil proto jmenovaného k něčemu, co nebyl oprávněn žádat, naopak okamžitý odchod žádal právem. Dále namítl, že se orgány činné v trestním řízení důsledně vyhýbaly posouzení vztahu poškozeného ke drogám. Při hlavním líčení T. H. vypovídal zcela pod vlivem drogy, když soudce odmítl provedení testu na přítomnost omamných látek, který může PČR provést v ústech poškozeného v horizontu několika minut. Obhájce obviněného u hl. líčení žádal, aby o návrhu na testování rozhodl dle § 203 odst. 3 tr. zákoníku senát, což předseda sám odmítl, že obhajoba měla návrh učinit při příchodu svědka. Při vstupu svědka do jednací síně nebylo možno návrh na test učinit, neboť jeho ovlivnění bylo patrno až následně ze zmatené výpovědi. Rovněž odvolací soud neprávem odmítl zjistit skutečnost, zda proti poškozenému je u Okresního soudu v Opavě vedeno řízení o omezení jeho způsobilosti k právním úkonům pro užívání omamných látek. Ke svému jednání uvádí, že od poškozeného pod vlivem drogy mohl očekávat cokoliv a nebylo chybou, že jej zpacifikoval, než se případně mohl dopustit závažného jednání. Ani přivolání policie nemohlo poškozenému v trestné činnosti (setrvání v bytě tj. v porušování domovní svobody a společnému užívání drogy s J. D.) zabránit ihned, ale až s určitým časovým odstupem. Naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) spatřuje obviněný v tom, že od určité fáze řízení sice zvoleného obhájce měl, ale práva obhajoby byla fakticky eliminována, např. tím, že soud ignoroval žádost o přezkoumání rozhodnutí předsedy senátu, jak shora uvedeno. Obdobně tomu bylo i v přípravném řízení, kdy k prvotní výpovědi byl obviněný předveden v rozporu s ustanovením § 158 odst. 6 tr. ř., ačkoliv měl být nejprve předvolán. Úkony trestního řízení byly nejprve zahájeny dle § 158 odst. 3 tr. ř., přestože mělo být ihned zahájeno trestní stíhání dle § 160 odst. 1 tr. ř. Protože tehdy bylo jednání hodnoceno jako trestný čin loupeže dle § 173 tr. zákoníku, měl být obviněnému ustanoven obhájce a zúčastnit se též prvotního výslechu. Dne 24. 5. 2021 doplnil obviněný na výzvu soudu své dovolání o návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil výrok usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 3 To 215/2020 a věc vrátil podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně navrhl, aby Nejvyšší soud dle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil výrok usnesení KS v Ostravě ze dne 10. 9. 2020, sp. zn. 3 To 215/2020, současně se zrušením všech výroků rozsudku Okresního soudu v Opavě, ze dne 24. 6. 2020, č. j. 19 T 63/2019-275 a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí Okresnímu soudu v Opavě. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního ří