4 Tdo 6/2013 — Nejvyšší soud

4 Tdo 6/2013 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 1. 2013 Spisová značka:4 Tdo 6/2013 ECLI:ECLI:CZ:NS:2013:4.TDO.6.2013.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zneužití pravomoci úřední osoby Dotčené předpisy:§ 329 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku § 329 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 1. 2013 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 6/2013-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. ledna 2013 o dovolání obviněného P. M., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 8 To 307/2012, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2 T 43/2012, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 2 T 43/2012, byl obviněný P. M. uznán vinným ze spáchání zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že v době od 4. 12. 2009 do 17. 3. 2010 v B. na ulici K. jako zaměstnanec Magistrátu města B., odboru dopravy, referátu správních činností, v rozporu s ustanovením zákona č. 56/2001 Sb., č. 500/2004 Sb., vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 243/2001 Sb., vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 341/2002 Sb. a metodického pokynu vydaného Ministerstvem dopravy a spojů č. 5/2002, nezahájil správní řízení, ač k tomu byl povinen, a mimo toto správní řízení zapsal, v úmyslu umožnit obohacení společnosti 1. HV Motor, s.r.o., se sídlem B., G., ve čtrnácti případech u osmi vozidel značky Citroen a u šesti vozidel značky Peugot v průběhu řízení o schválení technické způsobilosti vozidel na neformální žádost společnosti 1. HV Motor, s.r.o., se sídlem B., G., do technických průkazů posuzovaných vozidel záznam o obnově VIN náhradní technologií, a to přesto, že zapsání záznamu o obnově VIN náhradní technologií mělo předcházet na základě přezkoumání žádosti dle § 45 zákona č. 500/2004 Sb. rozhodnutí ve smyslu § 67 a následující zákona č. 500/2004 Sb., příslušného správního orgánu vydané ve správním řízení na základě ustanovení § 80 odst. 1, odst. 4 zákona č. 56/2001 Sb., přičemž povinnost zahájit správní řízení vyplynula z okolností konkrétních jednotlivých případů a zejména toho, že listiny předložené k žádosti o schválení technické způsobilosti vozidla si odporovaly – a to certifikáty „COC“ vydané výrobcem vozů, které se dokládají pouze k vozidlu novému a současně oznámení o vyražení VIN náhradní technologií, kdy k tomuto může dojít pouze pokud je původní VIN vozidlo opotřebeno či poškozeno (§ 31 odst. 4 vyhlášky č. 341/2002 Sb.), takže jejich společné předložení vedlo k pochybnostem o původu vozidla, přičemž se tímto rozporem v rámci schvalovacího řízení ve smyslu § 34 a 35 zákona č. 56/2001 Sb. nezabýval a bez řádného rozhodnutí požadovanou změnu v technických průkazech vyznačil, když tímto zápisem umožnil legalizaci původu vozidel, které byly technicky nezpůsobilé k provozu ve smyslu § 37 písm. d) zákona č. 56/2001 Sb., a to z důvodu provedení neschváleného zásahu do identifikátoru vozidla, a tím jejich protiprávní uvedení do silničního provozu, a to v rozporu s § 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., a umožnil tím společnosti 1. HV Motor, s.r.o., se sídlem B., G., obohatit se o 4.537.889,- Kč. Za uvedené jednání byl obviněný P. M. odsouzen podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 4 roků. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 2 T 43/2012, podal obviněný P. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 8 To 307/2012, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2) tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněný P. M. byl nově odsouzen podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků a podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dohledem. Ve výroku o vině zůstal napadený rozsudek městského soudu nezměněn. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2012, sp. zn. 8 To 307/2012, podal následně obviněný P. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný v dovolání namítl, že skutek kladený mu za vinu je nesprávně právně posouzen zejména v tom, že dovolatel nezahájil správní řízení, ač k tomu byl údajně povinen, neboť žádný z předpisů zmíněných v napadených rozhodnutích neobsahuje výslovně jmenovanou povinnost dovolatele zahájit v daném případě správní řízení. Za této situace pak nelze dle názoru dovolatele tvrdit, že si počínal protiprávně. Naopak, jeho jednání odpovídá právu. Dále obviněný uvedl, že v dotčených soudních rozhodnutích nejsou náležitým způsobem specifikovány konkrétní povinnosti, které měl svým jednáním porušit. V důsledku toho jsou pak daná rozhodnutí nepřezkoumatelná. Obviněný dále napadeným soudním rozhodnutím vytkl, že pokud obsahují odkazy na konkrétní zákonná ustanovení, jedná se o ustanovení, která se na jednání dovolatele nevztahují a dle jeho názoru měla být na předmětné jednání vztažena jiná ustanovení právních předpisů. Dále obviněný v dovolání namítl, že nelze uvést, že by obviněný umožnil legalizaci původu vozidel, která byla technicky nezpůsobilá k provozu a umožnil tak jejich protiprávní uvedení do provozu, dále uvedl, že povinnost zahájit správní řízení nevyplynula ani z konkrétních okolností případu, zejména toho, že listiny předložené k žádosti o schválení technické způsobilosti vozidla si odporovaly. Z výše uvedeného pak podle dovolatele vyplývá, že tento svým jednáním žádným způsobem neporušil svou pravomoc ve smyslu § 329 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, naopak jednal v souladu s právem. Kromě toho pak v napadených rozhodnutích není ani podrobněji popsána skutečnost, ze které by bylo možno dovodit, že i v případě, kdy by dovolatel porušil svou pravomoc, tak učinil úmyslně, dále není uvedena ani forma zavinění, která by se případně měla na skutečnost porušení povinností popsaným jednáním vztahovat. Rovněž nejsou uvedeny skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, že dovolatel jednal s úmyslem obohatit společnost 1. HV Motor, s.r.o. Obviněný v dovolání rovněž polemizuje se závěry soudů, že dotčená vozidla byla „autovraky“. Není mu zřejmé, jak k takovému závěru soudy došly, konstatuje, že se jedná o zcela nová vozidla, která nebyla nikdy a nijak poškozena škodnou událostí (záplava). Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že pokud soudy zjištěný skutkový stav kvalifikovaly jako zločin zneužití pravomoci úřední osoby dle § 329 odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, nikterak nepochybily. Pokud tento zločin spáchá ten, kdo jako úřední osoba v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci a opatří tak jinému značný prospěch, lze konstatovat, že obviněný svým jednáním naplnil jak subjektivní, tak i objektivní stránku předmětného zločinu. Bylo zjištěno, že se obviněný nacházel v postavení úřední osoby dle § 127 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku (zaměstnanec magistrátu) a jako takový nesplnil povinnosti vyplývající mu z jeho pravomoci (zejména nezahájil správní řízení, věc náležitě nepřezkoumal, nevydal rozhodnutí atd.), přičemž tak jinému opatřil značný prospěch ve smyslu § 138 odst. 1, 2 tr. zákoníku (společnosti 1. HV Motor, s. r. o. 4.537.889 Kč). Skutečnost, že obviněný jednal minimálně v nepřímém úmyslu ve smyslu § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, vyplývá ze způsobu, jakým obviněný danou trestnou činnost spáchal. Na referátu vozidel působil obviněný po dobu devíti roků a měl též potřebnou znalost příslušných předpisů a z nich vyplývajících úředních postupů. Pokud po něm za této situace žádala společnost 1. HV Motor, s. r. o., provedení úkonů, které byly v rozporu s příslušnými předpisy a postupy, musel věd