4 Tdo 618/2022 — Nejvyšší soud

4 Tdo 618/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 7. 2022 Spisová značka:4 Tdo 618/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:4.TDO.618.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1,3 písm. b) tr. zák. § 217 odst. 1 písm. a) tr. zák. § 217 odst. 3 písm. b) tr. zák. § 185 odst. 1,2 písm. a) tr. zákoníku § 185 odst. 3 písm. a) tr. zákoníku § 187 odst. 1,2 tr. zákoníku § 201 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku § 201 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:23. 10. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 2986/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 618/2022-749 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2022 o dovolání obviněného I. B., nar. XY, bytem XY, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 53 T 16/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 53 T 16/2018, byl obviněný I. B. uznán vinným ze spáchání ad 1) trestného činu znásilnění podle § 241 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb. a trestného činu ohrožování výchovy mládeže podle § 217 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., ad 2) zločinu znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, zločinu pohlavního zneužití podle § 187 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinu ohrožování výchovy dítěte podle § 201 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů): „1) v přesně nezjištěné době v rozmezí let 2006 až 2007, zejména o víkendech a během prázdnin, nejprve v obci XY u XY, v provizorní chatě stojící na pozemku č. XY, XY, kde v minulosti stával kravín a později v chatě rodiny P., se kterou udržoval blízký přátelský vztah a pravidelně se s ní stýkal, v obci XY na pozemku s parcelním číslem 20/3, za účelem vlastního sexuálního uspokojení, jednak opakovaně, nejméně v pěti případech, L. P., nar. XY, jehož věk znal, obnažil přirození a vsunul si jeho pohlavní úd do svých úst a stimuloval jej až do ztopoření; v dalším se nejméně ve dvou případech snažil o zasunutí svého penisu do konečníku poškozeného a v jednom případě svůj penis, který stimuloval k erekci, zasunul do konečníku poškozeného, přičemž využíval spánku poškozeného, kterému poskytoval alkoholické nápoje, čímž u něho eliminoval možnost bránit se a uvědomit si, v jaké situaci se nachází, dále poškozenému umožňoval hraní PC her, a kouření cigaret, 2) v přesně nezjištěné době v rozmezí let 2007 až 2015 opakovaně a pravidelně o víkendech na statku v obci XY č. p. XY u XY a ve skanzenu v XY č. p. XY za účelem vlastního sexuálního uspokojení osahával na přirození M. P., nar. XY, prováděl felaci jeho pohlavního údu, přičemž následně poškozený prováděl orální stimulaci pohlavního údu i jemu, přitom nejméně do roku 2011 využíval současně jeho nízkého věku a tomu odpovídající dosavadní neznalosti sexuální problematiky, v důsledku čehož poškozený nebyl schopen pochopit smysl jeho jednání a nebyl si vědom jeho škodlivosti a protiprávnosti, a tudíž neměl důvod ani schopnost se jeho jednání účinně bránit, provozoval s ním vzájemnou i vlastní masturbaci, pokusil se zasunout svůj pohlavní úd do jeho análního otvoru, což se mu nepodařilo, protože se poškozený zabalil do deky, a v jednom případě si nechal od poškozeného zasunout jeho pohlavní úd do svého análního otvoru, když ve většině případů poškozenému, jehož věk znal a který k němu vzhlížel jako k blízkému rodinnému příteli a navštěvoval jej s vědomím matky, jež ho o péči a starost o syna požádala, poskytoval alkoholické nápoje, kupoval mu věci podle jeho přání, umožňoval mu hraní PC her či kouření cigaret.“ Za uvedené jednání byl obviněný I. B. odsouzen podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku s užitím § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit nemajetkovou újmu poškozenému L. P., nar. XY, bytem XY, ve výši 50 000 Kč a poškozenému M. P., nar. XY, bytem XY, ve výši 150 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození L. P., nar. XY, bytem XY, a M. P., nar. XY, bytem XY, odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 53 T 16/2018 podal obviněný I. B. odvolání, o kterém rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021 tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021, podal následně obviněný I. B. prostřednictvím svého obhájce dovolání opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že dovolacím důvodem je zejména ta skutečnost, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestných činů, které jsou obviněnému kladeny za vinu, neodpovídají skutku tak, jak byl skutek, kterého se měl dopustit, specifikován ve výroku rozsudku prvního stupně. Rovněž dle obviněného nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Namítl, že dle výpovědí poškozených se měla tvrzená sexuální aktivita odvíjet z podstatné části ve stavu opojení alkoholem, do kterého je měl přivést. Za účelem prokázání skutečnosti, že v rozhodném období, ale ani nadále obviněný nikterak zásadně nepožíval ani nenakupoval alkoholické nápoje, navrhoval doplnění dokazování o výslech manželů J. a J. B., majitelů a provozních Koloniálu B. Tento návrh na doplnění dokazování odůvodnil jako důkaz k prokázání četnosti jak jeho návštěv v tomto obchodu, tak k prokázání toho, zda tam, kdy a případně v jakém objemu kupoval alkoholické nápoje, o kterých hovoří poškození. Obviněný věří, že by byl schopen výslechem manželů B. vyvrátit tu skutečnost, že by poškozeným poskytoval tvrdý alkohol. Obviněný dále uvedl, že se sám považuje jednoznačně za heterosexuála, přičemž tvrzené sexuální praktiky jsou zde v podstatné míře čistě homosexuálně a pedofilně orientované. Proto navrhoval provedení výslechů dalších osob ze svého blízkého okolí, například výslech osob J. Š., I. F. a A. S., u kterých měl prostor k obdobnému jednání, jaké mu bylo kladeno za vinu u poškozených. Tyto osoby jsou dle něj rovněž způsobilé k tomu prokázat, jaké osoby by mohly odpovídat sexuální preferenci obviněného. Zpochybňuje také proveditelnosti análního znásilnění způsobem, jakým se tohoto zločinu měl dopustit na L. P. Uvádí, že vyjádření znalce k této problematice mohlo vyvrátit tvrzení poškozeného přinejmenším v tomto bodě obžaloby, což by mohlo mít za následek korekci trestu způsobem příznivějším pro obviněného. Návrhu na vyhotovení tohoto znaleckého posudku z oboru sexuologie rovněž nebylo vyhověno, ačkoliv by mohl mít na celý případ zásadní dopad. Závěrem svého dovolání namítl, že u části skutku, který je mu kladen za vinu ve vztahu k L. P., kdy měl svůj penis zasunout do konečníku poškozeného, přičemž měl využít jeho spánku, nemá výrok nejmenší oporu v provedeném dokazování. Poškozený L. P. v rámci svého výslechu neuvedl, že by k dokonání análního styku vůbec došlo. Uvedl pouze, že se o něj měl obviněný pokoušet. V této části tedy popis skutku nemá oporu v provedeném dokazování. Na základě výše uvedeného obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. 10 To 78/2021, stejně jako rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 21. 5. 2021, sp. zn. 53 T 16/2018 a vrátil celou věc soudu prvního stupně k dalšímu projednání a doplnění dokazování. Rovněž požádal dovolací soud, aby ve smyslu ustanovení § 265h odst. 3 tr. ř. přerušil jeho výkon trestu. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřila. Ve svém vyjádření stručně shrnula dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedla, že námitky vyjádřené v dovolání uplatňuje obviněný v rámci své obhajoby prakticky již od samého počátku trestního řízení a vtělil je rovněž do svého řádného opravného prostředku, takže se jimi zabývaly jak soud nalézací, tak soud odvolací. Je možno odmítnout tvrzení obviněného,