4 Tdo 671/2021 — Nejvyšší soud

4 Tdo 671/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:4. 11. 2021 Spisová značka:4 Tdo 671/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:4.TDO.671.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ublížení na zdraví z nedbalosti Dotčené předpisy:§ 265k odst. 1, 2 tr. ř. § 265l odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:29. 1. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 671/2021-581 USNESENÍ Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 4. 11. 2021 dovolání obviněného P. K., nar. XY v XY, bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 10. 2020 sp. zn. 31 To 331/2020, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 98/2019, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. 10. 2020 sp. zn. 31 To 331/2020, jakož i rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 6. 2020 sp. zn. 6 T 98/2019. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují též další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Liberci přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Obviněný P. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 6. 2020 sp. zn. 6 T 98/2019 uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že v XY, ul. XY, jako přední dělník - zástupce stavbyvedoucího, odpovědný mj. za plán bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na stavbě, při výkonu práce pro zaměstnavatele, firmu 1. j. s. s., v rozporu s § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a § 3 písm. b) bod 1, příloha 3) část V. bod 1, 2 nařízení vlády č. 591/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nenechal zajistit stěny výkopu hloubky 2,7 m pažením a způsobil tak, že se kolem 7:45 hod. dne 11. 8. 2017 zemina sesypala na S. Š., nar. XY, který v něm pracoval; ten přitom utrpěl zlomeninu 4. krčního obratle s poraněním míchy a ochrnutím končetin, mnohočetné zlomeniny žeber vpravo, zlomeninu pravé lopatky, tržné rány hlavy a ucha vlevo, zlomeninu kostěného výběžku kyčelní jamky vlevo a těžký otřes mozku, s podstatným omezením v obvyklém způsobu života po dobu delší než 6 týdnů. Za to mu byl podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna ČR, IČ 41197518, byla podle § 229 odst. 1 tr. zákoníku (správně tr. ř.) odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného P. S., nar. XY. Odvolání, která proti tomuto rozsudku oba obvinění podali, Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 16. 10. 2020 sp. zn. 31 To 331/2020 podle § 256 tr. ř. zamítl. Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný P. K. dovoláním s poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho naplnění spatřuje v existenci extrémního nesouladu mezi jím předloženými listinami a závěry obou soudů, že obviněný v souladu s § 20 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce”) fakticky vykonával práci předního dělníka – zástupce stavbyvedoucího, což je v rozporu s právními předpisy, judikaturou a s ve věci provedenými důkazy. Již od počátku je podle obviněného zřejmé, že se jeho zaměstnavatel snaží vinu svalit na jeho osobu, o čemž svědčí i falešný podpis obviněného vyhotovený zaměstnavatelem na Prohlášení o proškolení zaměstnanců z 24. 4. 2019 týkající se předmětné stavby, kde se stal úraz, což je jediný dokument, který měl obviněný podepsat s tím, že je předák. Tato skutečnost by měla mít vliv na posouzení věrohodnosti dalších tvrzení zaměstnavatele. Obviněný nesouhlasí, že by z jeho údajně vyšší mzdy než u ostatních stavebních dělníků vyplývalo jeho zařazení na pozici předního dělníka. Zpráva zaměstnavatele o vyšší mzdě obviněného v důsledku jeho zařazení do této funkce není pravdivá. Obviněný sice měl vyšší mzdu, než ostatní stavební dělníci, ale vyšší než ostatní dělníci ji měl již od vzniku svého pracovního poměru u tohoto zaměstnavatele, neboť měl dlouhou praxi, svářečské zkoušky a řidičský průkaz. Zvýšení jeho mzdy nebylo způsobeno změnou pracovního zařazení, nýbrž tím, že se zvyšovaly mzdy všem zaměstnancům, tedy i obviněnému, což potvrzují i jeho mzdové listy, v nichž je veden jako stavební dělník. Dne 1. 4. 2014 mu byla mzda zvýšena na částku 103 Kč za hodinu. K povýšení na předního dělníka mělo podle instrukce zaměstnavatele IMS dojít až v roce 2017. K němu však nedošlo, neboť ani v březnu 2017, kdy měl být tímto předpisem povýšen, mu nebyla zvýšena mzda. K tomu došlo až dne 1. 4. 2018 bez vazby na instrukci IMS a obviněný je v něm znovu označen jako stavební dělník. Závěr soudu proto pouze odráží tendenční sdělení zaměstnavatele a je v logickém rozporu s provedenými důkazy. Obviněný navrhoval prokázat srovnání navyšovaní mezd i u ostatních stavebních dělníků, což bylo zamítnuto, přestože zpráva zaměstnavatele není nadána vyšší silou pravdivosti než výpověď obviněného či listiny týkající se jeho pracovního poměru. Soud měl proto vysvětlit, proč jednu zprávu zaměstnavatele nadřazuje nad několik jiných jeho listin, což však neučinil a jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné. V dovolání je dále poukazováno, že obviněný se zaměstnavatelem uzavřel pracovní smlouvu dne 12. 2. 2014 se sjednaným dnem nástupu do práce 3. 3. 2014. Tato pracovní smlouva nebyla nikdy změněna. Nebylo s ním projednáno, že by se měl stát předním dělníkem, nebyl na tuto funkci ani proškolen. Obviněný dne 3. 3. 2014 obdržel popis svého funkčního místa, kde je uvedeno, že jeho nadřízeným je přední dělník a stavbyvedoucí. Pracovní náplň obviněného byla vymezena jako u ostatních stavebních dělníků, tedy odpovědnost za svěřenou mechanizaci a provádění práce podle projektové dokumentace. Vnitropodniková směrnice přisuzující obviněnému funkci předního dělníka vznikla dne 1. 3. 2017, do té doby byl obviněný všude veden jako stavební dělník. Zaměstnavatel předložil podpisovou listinu ze dne 7. 3. 2016 (č. l. 307), která má prokazovat, že se obviněný s touto směrnicí seznámil a řídil se podle ní, s čímž obviněný nesouhlasí, neboť se týkala seznámení se s interním sazebníkem pokut, nikoli se směrnicí IMS. Není si vědom, že by takovou listinu podepisoval. U vymezení funkce předního dělníka M. R., se kterou se obviněný nyní seznámil, chybí popis toho, že by odpovídal za BOZP a ochranu při práci. Pro změnu pracovní pozice nesvědčí ani svěření automobilu a mobilního telefonu obviněnému jako benefitu k pozici předního dělníka, jak tvrdí zaměstnavatel a následně i odvolací soud, neboť mu byly zaměstnavatelem svěřeny již dne 3. 3. 2014 v den nástupu do zaměstnání (viz dohoda o hmotné odpovědnosti z téhož dne). Obviněný služebním vozidlem vozil ostatní zaměstnance na stavby, neboť tito neměli řidičské oprávnění anebo jezdit nechtěli. Z této skutečnosti proto nemůže odvolací soud dovozovat zařazení obviněného jako předního dělníka. Stejně jako ji nepodpořili vyslechnutí svědci. Svědek H. jako strojník nebyl podřízeným obviněného, ale toliko stavbyvedoucího. Nemohl jej proto ani úkolovat jako přední dělník, což ani tento svědek nepodpořil, byť uvedl, že v době nepřítomnosti stavbyvedoucího obviněného P. S. mu dovolatel dával pokyny a současně doplnil, že obviněný jako nejzkušenější se vyznal v plánech, a proto ostatním radil (nikoli z pozice předního dělníka). Dále uvedl, že nikdo na stavbě neměl hlavní slovo. Svědek P. L. vypověděl, že obviněný byl předák a zastupoval stavbyvedoucího S. a že jen předáci mají služební vozidlo a telefon, což je nepravdivé. Soud se věrohodností tohoto svědka nezabýval. Svědek D. R., z jehož výpovědi odvolací soud dovodil, že obviněný ostatním kontroloval práci, toliko uvedl, že obviněný byl nejzkušenější. Co mají dělat, jim sděloval obviněný S. Když tam nebyl, kontroloval to obviněný K. Spoluobviněný S. dne 5. 6. 2017 převzal příkazem provedení stavby XY ul., v němž bylo uvedeno, že je osobou odpovědnou za provedení stavby. Není v něm žádná zmínka, že by odpovědnou osobou byl i přední dělník nebo jeho zástupce či dovolatel osobně. I tato skutečnost svědčí o tom, že i zaměstnavatel jej v tuto dobu za něj nepovažoval. Ani v protokole o školení ze dne 24. 4. 2017, kde se nachází falešný podpis obviněného, není uvedeno, že by obviněný byl zástupcem či pře