4 Tdo 674/2025 — Nejvyšší soud

4 Tdo 674/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:13. 8. 2025 Spisová značka:4 Tdo 674/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:4.TDO.674.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Nebezpečné vyhrožování Dokazování Důkaz Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. § 353 odst. 1 tr. zákoníku § 89 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:3. 10. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 10.12.2025III.ÚS 3649/25 Milan Hulmák Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 674/2025-630 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 8. 2025 o dovolání obviněného R. H., proti usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 6 To 286/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kroměříži, pod sp. zn. 2 T 179/2022, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 18. 9. 2024, sp. zn. 2 T 179/2022 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný R. H. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že „po odchodu své manželky, poškozené M. H. ze společné domácnosti, z důvodu její avizované vůle podat žádost o rozvod jejich manželství a snahu o majetkové vypořádání manželů po rozvodu, záměrně opakovaně vulgárně urážel poškozenou, přičemž dne 4. 10. 2022 jí telefonicky vyhrožoval usmrcením, kdy použil mimo jiné věty „Ty si myslíš, že se ti nic nemůže stát? To si jenom možná ty myslíš. I s těma tvojema doktorama právníkama, víš? Aj jim se može něco stát. Se može něco přihodit, víš? Tak si dávej velikýho bacha jako... Ti lidi potom dokážou být hódně zlí, viš? Aji ti kolem nich dokážou být hódně zlí. Tak si to uvědom... Si na tebe počkám, a tak ti lisknu do toho tupýho rypáka... Já se s tebou nechcu vidět, takže to je další věc, já bych tě musel, hned bych tě podřezal, hned, okamžitě, úplně před tím borcem, je mi to úplně jedno... protože až budeš krvácet na té zemi nad tým kanálem, aby sis to pořád přehrávala, že jsem ti dával nějakou šanci... celej život, dokud na této planetě budu, budu vás chtět podřezat. Pamatuj si to...“, čímž v poškozené z důvodu obavy, že by obžalovaný mohl své výhružky naplnit, vzbudil důvodnou obavu o její život a zdraví“. 2. Za uvedený přečin byl obviněnému podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku a § 68 tr. zákoníku uložen peněžitý trest ve výměře 60 (šedesát) denních sazeb po 3 000 Kč (třech tisících korun českých), tj. v celkové výměře 180 000 Kč (sto osmdesáti tisíc korun českých). 3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání směřující do všech výroků napadeného rozsudku. Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně (dále také jako „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaném odvolání rozhodl usnesením ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 6 To 286/2024, tak, že jej podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 3. 2025, sp. zn. 6 To 286/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, v němž explicitně uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Podle obviněného rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu nebezpečného vyhrožování podle § 353 odst. 1 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny podstatné důkazy [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Současně namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.] a zároveň bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, a přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l), a bylo zasaženo do jeho základních práv [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.], takže podle obviněného bylo zasaženo do jeho práva na spravedlivý proces, práva na soukromí a práva na nedotknutelnost osoby. 5. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel předně uvádí, že skutková zjištění jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech – použití nahrávek. Dovolatel se domnívá, že soudy nižších stupňů postavily své závěry a jeho odsouzení v podstatě na dvou osamocených důkazech, a to konkrétně na nahrávkách telefonního hovoru a výpovědích poškozené, když ostatní provedené důkazy považují soudy za zřejmě irelevantní (viz bod 7 rozhodnutí soudu druhého stupně), čímž došlo k jejich selektivnímu hodnocení. Dovolatel následně namítá, že předmětné nahrávky byly pořízeny bez jeho vědomí a souhlasu, čímž došlo k zásahu do jeho základního práva na soukromí podle čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen jako „Listina“) a do práva na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny. 6. Dovolatel poté akcentuje, že pokud mají být soukromé nahrávky telefonního hovoru použity pro účely zjištění spáchání trestného činu, tak by měly soudy v prvé řadě provést test proporcionality podle judikatury Ústavního soudu. Test proporcionality se vyhodnocuje na základě těchto kritérií: 1) vhodnost, 2) potřebnost, 3) proporcionalita v užším slova smyslu a všechna kritéria by měla být hodnocena a posouzena. Tento test ohledně použitelnosti soukromých nahrávek nicméně podle přesvědčení dovolatele nebyl vůbec soudy nižších stupňů proveden, když odkazuje na bod 15 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 7 odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně, kdy s odůvodněním těchto soudů vyjadřuje nesouhlas. Z pohledu odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně má za to, že bylo naopak prokázáno, že poškozená byla iniciativní a předmětný hovor vyprovokovala, přičemž odkazuje na výpověď svědkyně V. M. a samotné poškozené. Tímto postupem došlo k porušení § 2 odst. 5 tr. ř., když soudy jsou povinny objasňovat i skutečnosti svědčící v jeho prospěch. O účelovosti postupu poškozené svědčí i to, že pořídila 140 nahrávek, na kterých jí měl vyhrožovat, přičemž žádné další nahrávky nedoložila. Je tedy zřejmé, že poškozená čekala na tzv. vhodnou nahrávku, aby mohla podat trestní oznámení, když si je vědoma řízení o vypořádání zaniklého SJM a že jeho odsouzení by mohlo mít na předmětné řízení vliv. Navíc je přesvědčen, že pořízené nahrávky představují osamocený důkaz a vyjma různých výpovědí poškozené a jsou v rozporu s ostatními provedenými důkazy. Toto bylo opakovaně z jeho strany namítáno, ale soudy se jakkoli k tomu podle obviněného nevyjádřily. 7. Následně dovolatel systematicky a podrobně rozvádí námitku stran neprovedení testu proporcionality a vyjadřuje se k jednotlivým kritériím. V rámci prvního kritéria testu proporcionality, a to konkrétně vhodnosti použití nahrávek namítá, že pořízení audiozáznamů poškozenou nebylo vedeno legitimním cílem objasnění trestné činnosti, nýbrž účelovým jednáním směřujícím k jeho poškození v trestním řízení. V tomto směru akcentuje skutečnost, že ho poškozená nahrávala dlouhodobě od roku 2018. Současně odkazuje na výpověď svědka R. H., kterému měla poškozená sdělit, že celé řízení jí slouží k tomu, aby ho ponížila a zničila. Dovolatel dále poukazuje na vyjádření zmocněnce poškozené, z něhož vyplývá její záměr dosáhnout odsuzujícího rozsudku bez možnosti odklonu, což podle něj potvrzuje účelovost jednání poškozené. Odvolací soud se podle dovolatele těmito skutečnostmi v rámci provedení testu proporcionality nezabýval, neprovedl řádné hodnocení vhodnosti nahrávek jako důkazu a tím porušil zásadu objasnění skutkového stavu bez důvodných pochybností podle § 2 odst. 5 tr. ř. 8. Ve vztahu k potřebnosti použití nahrávek namítá, že použití audiozáznamů jako důkazu nebylo nezbytné, neboť tyto záznamy tvoří osamocený důkazní prostředek, který je v rozporu s ostatními provedenými důkazy, zejména svědeckými výpověďmi. Opětovně zdůrazňuje, že záznamy byly pořízeny bez jeho souhlasu, účelově, jednalo se o soukromou konverzaci. Namítá, že poškozená v hovoru záměrně mlčela, takže ho chtěla „vytočit“, takže záznam byl pořízen účelově. Záznam byl také pořízen na telefonu, který poškozená neoprávněně vynesla z jejich firmy. Záznamy byly navíc předloženy v upravené