4 Tdo 728/2015 — Nejvyšší soud

4 Tdo 728/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. k) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 6. 2015 Spisová značka:4 Tdo 728/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:4.TDO.728.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Týrání zvířat Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:14. 9. 2015 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 4 Tdo 728/2015-47 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2015 o dovolání obviněného M. Š., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2015 sp. zn. 11 To 359/2014, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 14/2014, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného M. Š. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 12. 9. 2014 sp. zn. 6 T 14/2014 uznal obviněného M. Š. vinným přečinem týrání zvířat podle § 302 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že jako podnikající fyzická osoba M. Š., nejméně od počátku měsíce prosince 2012 do 26. 4. 2013 v obci B. n. O., na O. farmě, T. p. O., okr. H. K., nezajistil řádnou péči, krmení a napájení ovcí plemene Suffolk, kdy z jiných než zdravotních důvodů docházelo k omezování jejich výživy, v důsledku čehož v období nejméně od měsíce února do měsíce dubna 2013, došlo k úhynu nejméně 14 ks ovcí plemene Suffolk na pastvině přiléhající k pozemní komunikaci mezi obcemi B. n. O. a K., a to: dle výpisů z pitevního protokolu zde blíže specifikovaných ovcí a příčin jejich úhynu, kdy příčinou úhynu ovcí byla ve dvou případech metabolická porucha a ve dvanácti případech vyhladovění a akutní srdeční selhání, doprovázené dystrofickými a degenerativními stavy orgánů, které je často doprovázeno bolestivými stavy a poruchami vedoucími k smrti ovcí utýráním surovým a trýznivým způsobem; neuspokojivý zdravotní stav ovcí a vzniklé problémy ne své farmě v B. n. O. neřešil, neboť v roce 2013 nezajistil odborné veterinární ošetření ovcí, ani v jednom případě nepřizval k žádnému úhynu ovcí veterinárního lékaře. Za to byl obviněný podle § 302 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a šesti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v délce tří let. Současně mu byl podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu chovatelství ovcí na dobu tří let. Odvolání obviněného, které proti tomuto rozsudku podal, zamítl podle § 256 tr. ř. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 10. 2. 2015 sp. zn. 11 To 359/2014. Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním s poukazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), k) a l) tr. ř. Obviněný pod první z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil argumentaci týkající se nesprávného zhodnocení zásady subsidiarity trestní represe oběma soudy. Podle jeho názoru neobjasnily, proč nepostačovalo projednání věci a případné uložení sankce Krajskou veterinární správou Státní veterinární správy pro Královéhradecký kraj ve správním řízení, čímž se dopustily jiného nesprávného hmotně právního posouzení, neboť skutek posoudily jako trestný čin, ačkoli je nanejvýš správním deliktem. Dále je poukazováno na skutečnost, že Krajská veterinární správa Státní veterinární správy pro Královéhradecký kraj na jeho farmě provedla kontroly dne 3. 2. a 4. 2. 2013 a 16. 4. 2015, aniž by obviněnému uložila jakákoli opatření, kterými by mělo být zamezeno dalšímu týrání (například učinění podnětu obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností ke zvláštnímu opatření k zamezení údajného dalšího týrání podle § 28a zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, či udělení závazného pokynu k odstranění zjištěných nedostatků podle § 22 odst. 1 písm. l) téhož zákona). Jestliže správní orgán neshledal podmínky ke správnímu postihu obviněného, tím spíše by neměly být dány podmínky k trestnímu postihu obviněného. Další námitkou obviněného je tvrzená absence jeho úmyslu, což dovozuje z toho, že se měl dopustit týrání toliko ovcí, ačkoli chová i skot, koně, kozy, prasata, husy a slepice, přestože ovce krmil v jedné ohradě se skotem a koňmi. Měly proto přístup ke stejnému krmení (skot měl seno v krmném vozu a koně v krmných kruzích, kam v obou případech dosáhly i ovce) a do značné míry i ke stejnému napájení. Nedostatkem potravy by pak za této situace musela trpět všechna zmíněná zvířata, nikoli jen ovce, což nedává smysl, neboť výživný stav koní a krav obviněného nebyl shledán jako špatný, u nichž by navíc byl pro nedostatek vlny jako u ovcí lépe rozpoznatelný. Obviněný tudíž neměl v úmyslu týrat ovce. Přes poctivou snahu se chovateli vždy nepodaří předejít všem rizikům chovu zvířat, což neznamená, že by obviněný chtěl ovce týrat nebo že by byl srozuměn s utrpením ovcí nebo že by bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že ovce nebudou trpět. Obviněný by tak neměl být uznán vinným z objektivních důvodů bez ohledu na zavinění, když měl navíc v předmětné době sám zdravotní potíže. Navíc úmyslem obviněného jako podnikatele logicky nebylo týrání ovcí, naopak bylo v jeho zájmu zachovat jejich život, zdraví a rození jehňat za účelem dosažení zisku. Obviněný dále zpochybnil naplnění znaku spáchání trestného činu týrání zvířat veřejně nebo na místě veřejnosti přístupném, neboť veřejnost nemohla vnímat, zda má ovce hlad. Znalkyně MVDr. Šlosárková ve svém znaleckém posudku uvedla, že na vzdálenost několika desítek metrů nelze poznat, zda je ovce vyhublá nebo zda má hlad. Chovatel se nedopustí týrání vždy, když uhyne nějaká ovce. Veřejnost by musela mít možnost týrání vnímat (viz Šámal, P. a kol. Trestní zákoník, 2. vydání, Praha: C.H.Beck, 2012, s. 3013). K tomu nepostačuje osobní mylná představa jedince o tom, že ovce trpí, protože jim v zimě musí být venku zima, nebo zjištění, že při jednorázové kontrole na pastvině nepozoruje krmivo předložené ovcím k okamžité konzumaci. I kdyby veřejnost viděla mrtvé ovce a mohla rozeznat, že se opravdu jedná o mrtvé ovce, nemohla by rozpoznat, která ovce uhynula v důsledku týrání. Samotná skutečnost, že někdo vidí mrtvou ovci nebo si to myslí, ještě neznamená, že byl svědkem týrání. Ovce může uhynout, aniž byla týrána, a proto nelze bez dalšího tvrdit, že ovce byly týrány veřejně, když někdo tvrdí, že viděl mrtvou ovci. Dovolací důvod ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje obviněný v neurčitosti jemu uloženého trestu zákazu činnosti spočívající v zákazu chovatelství ovcí podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku, neboť chovatelství ovcí není zaměstnáním, povoláním, funkcí a ani k němu není třeba zvláštního povolení. Živnost chovatelství ovci neexistuje [viz § 3 odst. 3 písm. f) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „živnostenský zákon“)]. K chovatelství ovcí není zapotřebí žádného zvláštního povolení, kterého je třeba pouze obecně k chovu hospodářských a jiných zvířat, u nichž druh není rozhodující. Zemědělskou výrobou včetně hospodaření na vodních plochách se podle § 2e odst. 3 písm. b) a c) zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zemědělství“) rozumí mimo jiné živočišná výroba zahrnující chov hospodářských a jiných zvířat či živočichů za účelem získávání, zpracování a výroby živočišných produktů a produkce chovných a plemenných zvířat. Z trestu zákazu činnosti tak nevyplývá, zda obviněný nesmí chovat ovce pouze vlastním jménem, tj. zda v centrální evidenci musí být jako majitel uvedena jiná osoba, nebo zda nesmí chovat ovce ani fakticky, tj. krmit, stříhat, asistovat u porodů, značkovat apod. Rozsah trestu zákazu činnosti považuje obviněný za velmi důležitý, neboť bez jeho jednoznačnosti nelze určit, jaké chování je s ním rozporu, tedy kdy obviněnému hrozí spáchání trestného činu maření úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 tr. zákoníku. V této souvislosti dovolatel poukazuje i na nezákonný postup příslušného živnostenského úřadu, který zahájil řízení ve věci vyřazení obviněného z evidence zemědělského podnikatele a má v úmyslu v rozporu s čl. 90 věty druhé Ústavy uložit obviněnému další trest, ačkoli není soudem, což svědčí o nezákonnosti uloženého trestu. Za předpokladu, že by Nejvyšší soud neshledal jemu uložený trest zákazu činnosti jako neurčitý, ale neúplný, obviněný alternativně uplatnil i dovolací dův