4 Tdo 747/2017 – Nejvyšší soud

4 Tdo 747/2017-32 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 6. 2017 o dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného S. G., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 68 To 342/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 135/2016, takto: Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 68 To 342/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, přikazuje,aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 3 T 135/2016, byl obviněný S. G. uznán vinným ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že „jako osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění pod obchodním jménem S. G., IČ: ..., se sídlem Z. – N. ..., s předmětem podnikání v silniční motorové dopravě - nákladní vnitrostátní i mezinárodní provozovaná vozidly o největší povolené hmotnosti nad 3,5 tuny, nezahrnul do daňových přiznání k silniční dani, které podal u Finančního úřadu pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště Zábřeh, za zdaňovací období roku 2010 dne 31. 1. 2011, za zdaňovací období roku 2011 dne 31. 1. 2012 a za zdaňovací období roku 2012 dne 31. 1. 2013, všechna silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla, která provozoval v rámci své podnikatelské činnosti a která měl jako provozovatel registrována v centrálním registru vozidel ve zdaňovacích obdobích let 2010, 2011 a 2012, přičemž tato vozidla měla být zahrnuta do silniční daně dle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb. o dani silniční, kdy konkrétně se jednalo o následující vozidla a daňovou povinnost: 1. - za zdaňovací období od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 u níže uvedených vozidel: vozidlo RZ registrace v CRV počet měsíců v daném roce daň v Kč Návěs ... 21. 4. 2005 - 14. 4. 2011 12 27.300,- Návěs ... 8. 8. 2005 - 24. 8. 2010 7 15.925,- Renault ... 18. 2. 2008 - 22. 7. 2013 12 27.300,- Renault ... 23. 9. 2004 - 16. 9. 2013 12 20.475,- Návěs . 24. 10. 2005 - 16. 9. 2013 12 21.613,- Návěs ... 12. 2. 2007 - doposud 12 16.380,- Tatra ... 24. 3. 2004 – doposud 1 2.219,- Tatra ... 8. 12. 2004 - 26. 7. 2010 6 13.313,- Tatra ... 28. 4. 2004 - doposud 12 26.625,- Přívěs ... 18. 2. 2008 - 21. 5. 2012 12 17.775,- Iveco ... 14. 7. 2003 - 24. 8. 2010 7 13.825,- Přívěs ... 20. 2. 2008 - 16. 3. 2013 12 17.775,- DAF ... 8. 8. 2005 - 24. 8. 2010 7 13.825,- DAF ... 26. 10. 2006 - 9. 5. 2013 12 17.775,- Renault ... 26. 10. 2005 - 16. 9. 2010 8 15.800,- Renault ... 10. 3. 2008 - 29. 1. 2016 12 14.517,- Přívěs ... 9. 7. 2008 - 20. 6. 2012 12 17.775,- Man ... 9. 1. 2008 - 17. 3. 2014 12 16.500,- Přívěs ... 21. 5. 2008 – 21. 9. 2010 8 9.800,- Iveco ... 10. 4. 2006 - 21. 9. 2011 12 7.200,- Iveco ... 1. 2. 2002 - doposud 9 5.400,- Iveco ... 31. 10. 2005 - 13. 3. 2013 12 7.200,- Iveco ... 28. 12. 2000 – doposud 1 600,- a zkrátil tak svoji daňovou povinnost na silniční dani za zdaňovací období 2010 v celkové výši 346.917 Kč; 2. - za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 u níže uvedených vozidel: vozidlo RZ registrace v CRV počet měsíců v daném roce daň v Kč Návěs ... 21. 4. 2005 - 14. 4. 2011 3 6.825,- Návěs ... 2. 2. 2011 - doposud 11 22.182,- Návěs ... 24. 10. 2005 - 16. 9. 2013 12 27.300,- Tatra ... 28. 4. 2004 - doposud 12 26.625,- Přívěs ... 18. 2. 2008 - 21. 5. 2012 12 17.775,- DAF ... 16. 10. 2006 - 9. 5. 2013 12 22.713,- Renault ... 10. 3. 2008 - 29. 1. 2016 12 17.775,- Přívěs ... 9. 7. 2008 - 20. 6. 2012 12 17.775,- Iveco ... 10. 4. 2006 - 21. 9. 2011 8 4.800,- Iveco ... 31. 10. 2005 - 13. 3. 2013 12 7.200,- DAF ... 3. 5. 2006 - doposud 12 7.200,- a zkrátil tak svoji daňovou povinnost na silniční dani za zdaňovací období 2011 v celkové výši 178.170,- Kč; 3. - za zdaňovacím období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 u níže uvedených vozidel: vozidlo RZ registrace v CRV počet měsíců v daném roce daň v Kč Návěs ... 2. 2. 2011 - doposud 12 27.300,- DAF ... 6. 6. 2011 - 26. 3. 2014 12 12.600,- Návěs ... 12. 2. 2007 - doposud 12 20.475,- Tatra ... 28. 4. 2004 - doposud 12 26.625,- Renault ... 10. 3. 2008 - 29. 1. 2016 12 17.775,- Přívěs ... 9. 7. 2008 - 20. 6. 2012 5 8.888,- Renault ... 18. 2. 2008 - 30. 7. 2012 6 13.650,- Iveco ... 13. 6. 2007-23. 2. 2012 1 540,- Iveco ... 31. 10. 2005 - 13. 3. 2013 12 7.200,- DAF ... 3. 5. 2006 - doposud 12 7.200,- a zkrátil tak svoji daňovou povinnost na silniční dani za zdaňovací období 2012 v celkové výši 142.253,- Kč; a za všechna tři zdaňovací období tak zkrátil svoji daňovou povinnost o celkovou částku 667.340,-Kč, čímž způsobil Českému státu, zastoupenému Finančním úřadem pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště v Zábřehu, se sídlem Bezručova 2068/9, Zábřeh, škodu v celkové výši 667.340,-Kč“. Za uvedené jednání byl obviněný S. G. odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 let. Proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 20. 10. 2016, sp. zn. 3 T 135/2016, podal obviněný S. G. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, usnesením ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 68 To 342/2016, tak, že z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. Podle § 223 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. j) tr. ř. pak trestní stíhání obviněného pro skutek specifikovaný ve výroku citovaného usnesení, v němž byl obžalobou spatřován zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, zastavil. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 68 To 342/2016, podal následně nejvyšší státní zástupce podle § 265d odst. 1 písm. a) tr. ř. jako osoba oprávněná, včas a za splnění všech dalších zákonem pro podání dovolání vyžadovaných náležitostí, dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. f) tr. ř. V dovolání uvedl, že s názorem odvolacího soudu, zejména pokud jde o nepřípustnost trestního stíhání, nelze souhlasit, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nereflektuje nejnovější vývoj české judikatury i judikatury ESLP týkající se problematiky dvojího postihu pachatele daňového deliktu v trestním a daňovém řízení. Dosavadní trestněprávní judikatura českých soudů dlouhodobě vycházela z názoru, že daňové penále nemá trestní povahu a že ani není dána totožnost skutků projednávaných v trestním a daňovém řízení, tudíž uplatnění zásady ne bis in idem v případě souběžně nebo následně vedeného daňového a trestního řízení není namístě (srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 2. 7. 2014, sp. zn. 5 Tdo 749/2014). Vzhledem k vývoji judikatury ESLP, zejména pokud jde o rozhodnutí ze dne 27. 11. 2014 ve věci Lucky Dev proti Švédsku, jehož závěry se promítly též do závěrů odvolacím soudem akcentovaného rozhodnutí rozšířeného senátu ze dne 24. 11. 2015 sp. zn. 4 Afs 210/2014, nepochybně mohly vzniknout pochybnosti o udržitelnosti výše uvedeného stanoviska. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu však v rozhodnutí ve věci sp. zn. 4 Afs 210/2014 neřešil otázku, zda vyměření daňového penále představuje překážku rei iudicatae z hlediska možnosti vést proti daňovému subjektu trestní stíhání; tuto otázku Nejvyšší správní soud výslovně ponechal pro řešení soudům rozhodujícím v trestním řízení a v konečném důsledku Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud otázku, zda vyměření penále podle § 251 odst. 1 daňového řádu, resp. podle § 37b odst. 1 zákona o správě daní a poplatků, představuje u osoby, o jejíž daňovou povinnost se jedná, důvod nepřípustnosti trestního stíhání pro daňový trestný čin z důvodu porušení zásady ne bis in idem, řešil v rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia ze dne 4. 1. 2017, sp. zn. 15 Tdo 832/2016. Ve světle závěrů uvedeného judikatorního rozhodnutí Nejvyššího soudu nemůže rozhodnutí odvolacího soudu ve věci obviněného S. G. obstát, a to bez ohledu na skutečnost, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, v době svého rozhodování patrně neměl možnost se s jeho obsahem seznámit. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí konstatoval, že na daňové penále je třeba nahlížet jako na trestní sankci, byť na trestní sankci sui generis. Velký senát Nejvyššího soudu dále s o